5 brutálních faktů o Ladislavu Hojerovi, sadistickém kanibalovi, který byl před 31 lety popraven

Obrázek uživatele Jan Palička
07.8.2017, 07:08

Přesně před 31 lety na šibenici pankrácké věznice skončil život Ladislava Hojera. Ten se zapsal do dějin české kriminalistiky jako jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů a jeden z mála usvědčených kanibalů v naší historii. Následující detaily z života tohoto psychopata vás možná překvapí.

1) Plachý prosťáček z nefunkční rodiny

Ladislav Hojer narozený 15. března 1958 neměl jednoduché dětství. Jeho otec zemřel na rakovinu a po několika letech stejný osud postihl i Ladislavovu matku. Její druhý manžel o chlapce nejevil žádný zájem a tak mladý Ladislav vyrůstal jen s bratrem Jaroslavem, s nímž si nebyli nijak zvlášť blízcí. Ve škole byl velmi podprůměrným žákem, následně se vyučil sklenářem, avšak i v řemesle byl neschopný. Jak následně odhalilo policejní vyšetřování, Hojerovo IQ bylo pouhých 88 bodů, tedy se objektivně jednalo o podprůměrně inteligentního jedince. Po celý život se projevoval plaše a úzkostlivě, nicméně po celou dobu v sobě dusil ďábla a potlačoval své sadistické a psychopatické sklony. Těm dal následně plný průchod.

2) Neustálé odmítání v něm probudilo vraha

Za tím, proč se z Hojera stalo vraždící monstrum, nejspíše stojí fakt, že byl celoživotně vystavován odmítání ze strany žen a nikdy nebyl schopen s jakoukoliv ženou či dívkou navázat normální vztah. Pro jeho klátivou chůzi a obhroublé chování se ženám hnusil, což v něm vybudovalo silnou nenávist vůči všem osobám ženského pohlaví. Když ve dvaceti letech poprvé vraždil, byl stále ještě panic. O panictví přišel až při znásilnění jedné ze svých obětí. Podle znalců z oboru sexuologie a psychologie byl Hojer asociálním a zcela amorálním primitivním psychopatem a jeho bezcitný a brutální přístup k obětem svědčil o naprosté absenci lítosti či výčitek svědomí. O vraždách před vyšetřovateli hovořil jako o naprosto fádních záležitostech, kterým nepřikládal žádný význam.

3) Vrah minimálně pěti nevinných obětí

Po svém dopadení se Hojer doznal k pěti vraždám nevinných žen a dívek. První obětí se stala v listopadu 1978 devětadvacetiletá Eva R., kterou uškrtil v Děčíně a následně nad jejím tělem onanoval. Tři měsíce na to ve vlaku do Děčína uškrtil šálou pětadvacetiletou Ivonu S. a opět se nad její mrtvolou ukájel. Třetí neznámou oběť zavraždil v srpnu 1980 na Slovensku a po vraždě ji vhodil do vody, kde byla nalezena až v takovém stadiu rozkladu, že nešla identifikovat. V lednu 1981 Hojer v Brně brutálně ubodal teprve osmnáctiletou Ivanu M., kterou se pokusil znásilnit jak před smrtí, tak i po ní. Poslední obětí se pak stala kousek od Hojerova bydliště jednapadesátiletá Anna Š., kterou nejprve znásilnil a poté uškrtil punčochou.

Hojer se následně minimálně ještě jednou o vraždu pokusil, napadenou dívku zachránilo jen to, že během znásilňování a škrcení měl problém s erekcí a ona dokázala zázrakem uprchnout. Vyšetřovatelům se následně doznal i k osmnácti znásilněním. Je možné, že spáchal i další vraždy, které mu ale nebyly prokázány.

4) Usvědčený kanibal, který si užíval pozornosti

Hojer se k vraždám několikrát doznal náhodným opilcům v hospodě, ti však nikdy nevěnovali jeho slovům pozornost a mysleli si, že si vymýšlí. Dopaden byl, když se k vraždě Anny Š. přiznal jiný muž, který policii popsal nikdy nezveřejněné detaily o oběti i místě činu. Problém ale byl, že onen muž byl v době vraždy ve vězení. Při výsleších přiznal, že místo činu mu ukázal jeho kamarád Hojer, který vraždu detailně popsal. Během výslechů se dopadený Hojer přiznal postupně k pěti vraždám, nicméně policisté předpokládali, že spáchal minimálně další dvě. Doznal se též k tomu, že Ivaně M. odřízl po smrti genitálie a prsa, s těmi se pak doma ukájel a po týdnu si je osmažil a snědl s hořčicí. S kamennou tváří vyšetřovatelům sdělil, že genitálie mladé dívky byly mdlé chuti a že jim tento pokrm nemůže doporučit. Vyšetřování si užíval, protože poprvé v životě byl středem pozornosti. K hlavnímu kriminalistovi Jiřímu Markovičovi se choval nebývale přátelsky a mimo jiné mu, jako kdyby se jednalo o starého kamaráda, řekl, že jeho životním mottem je: "Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví."

5) Popraveného sériového vraha by zabil i jeho vlastní bratr

Za své skutky byl Ladislav Hojer shledán vinným a plně odpovědným, jakákoliv náprava byla shledána zcela nemožnou a sadistický vrah byl odsouzen k trestu smrti. V cele smrti se svému osudu vysmíval, ale s blížícím se datem popravy projevoval stále větší strach ze smrti, až se psychicky zhroutil. Když byl 7. srpna 1986 odváděn na šibenici, vzpouzel se, držel se mříží, křičel a kopal kolem sebe s takovou vervou, až asistentovi kata zlomil prst. Těsně předtím, než mu byla kolem krku uvázána smyčka, se strachy pomočil a pokálel. Hojer se shodou okolností stal posledním popraveným na území Československa. Když o jeho případu promluvil po téměř 30 letech jeho bratr Jaroslav, prohlásil, že kdyby věděl, co byl jeho bratr za zrůdu, tak by ho vlastnoručně zabil a nesl následky, jen aby zachránil životy, o které Ladislav Hojer své oběti připravil.

Zde si přečtěte o nejhorším sériovém vrahovi Velké Británie Ianu Bradym.


Komentáře