1. Aromatické nohy

Chcete si je ze zoufalství nechat amputovat nad koleny? Dermatolog MUDr. Zdeněk Preclík zná lepší recept. Když se z pacientových bot vyřine sýrová vůně, kožního lékaře to nerozhodí. „Za prvé jsem si už zvykl a za druhé to k nohám prostě patří,“ říká. „Páchnou skoro každému. Intenzita ale záleží třeba na tom, jaký jste genetický typ. Čím víc na jih, tím větší potivost jako výbava k ochlazení kůže. K tomu přistupují aromatické žlázy v podpaží a ohanbí, které pomohou zaujmout partnerku a varovat nepřátele. Nožní zápach doktor Preclík přirovnává k divadelní scéně se dvěma hlavními účinkujícími: keratinem (což je rohovina ve svrchní vrstvě kůže) a potem. Na obojí se hladově vrhají bakterie a kvasinky, čímž vzniká „symfonie všech možných pachů až smradů“. První housle v ní hraje kyselina máselná, která je v přírodě důležitým varovným signálem. Stačí jen pár molekul ve vzduchu, a zvířata ji cítí na velkou dálku. Myslivci proto touhle chemickou látkou značkují les, který chtějí uchránit před rytím divokých prasat. Doktor Preclík se přírodní kyselinu máselnou chystá nasadit k vypuzení kun, které se mu uhnízdily na půdě. „Použiji řádně ,upravené‘ ponožky,“ vysvětluje. „Ze zkušenosti vím, že nejúčinnější kombinací jsou silonové ponožky a laciné neprodyšné boty z tržnice. To pak nohy začnou budit velmi varovný dojem - doufám, že i v kunách.“ Proč někomu nohy smrdí, a jinému ne? Zvýšená potivost je částečně dědičná. Záleží ale i na tom, jaké druhy mikrobů a kvasinek na nich žijí. Když si od kamaráda půjčíte zatuchlé tenisky, možná chytnete jeho,nožní zoo‘. Nákazu ovlivní nejen stav vaší imunity, ale i potivost a složení potu, což je ovlivněno také momentálním psychickým rozpoložením. „Za starých časů ale nebyl odér potu vnímán jen negativně,“ zdůrazňuje doktor Preclík zásadní dějinnou proměnu. „Muži, kteří bojovali, lovili nebo tvrdě pracovali na poli, se přirozeně potili, což tehdy ženám spíš vonělo. Věděly totiž, že mají co do činění s chlapy, kteří umějí za něco pořádně vzít. Dnes už se nepotíme z boje, ale z psychického stresu v kanceláři. Místo fyzického vítězství páchneme strachem, což ženy příliš neoceňují. Takový pach úzkosti je záhodno přebít deodorantem.“ Ještě ve středověku podle Preclíka zápach potu ženy vzrušoval. „Geniální Jaroslav Vrchlický ve své slavné sprosté básni Rytíř Smil popisuje hrdinovo setkání se ženou z podhradí tímto veršem: ,Rytíř Smil už něco čul, uprd se a boty zul.‘ Tím svou oběť fascinoval. Dnešní muž už by to neudělal - jsme změkčilí a chceme spíš vonět konvalinkami. Jenže za jistých okolností ženy nejsou zvědavé na květinovou vůni!“ Dřív nohy tak nepáchly. Když totiž chodíte bosi, zrohovatělá kůže se průběžně loupe a pot odpaří. Nohy prostě nejsou zařízeny na to, aby se obouvaly, a už vůbec ne do neprodyšných materiálů. V botách se potíme mnohem víc, což podporují už zmíněné silonové ponožky. Dermatolog je označuje za prokletí. Ve vlhku s omezeným přístupem vzduchu se totiž bakterie a houby množí rychleji než třeba v lese. I když se proto myjeme častěji než rytíř Smil, naše nohy jsou poněkud aromatičtější.   chelseafootandankle.com   Chcete se puchu zbavit? Dermatolog v první řadě doporučuje naučit se ovládat psychiku: „Vypěstujte v sobě indiánského náčelníka, kterému sice nic neunikne, ale taky ho nic nevyvede z rovnováhy. Nohy se vám pak přestanou potit ze stresu.“ Jak zničit bakterie a plísně? Buď si v lékárně kupte hypermangan a připravte z něj sytě růžovou lázeň. Nohy vám sice obarví dohněda, ale zdecimuje na nich nežádoucí život. Nebo napodobte kyselé deště, po kterých nerostou houby. Do umyvadla nalijte teplou vodu a na litr přidejte polévkovou lžíci octa. „Dvakrát týdně tam strčím nohy, podívám se na zprávy, pak nohy osuším, namažu antibakteriálním krémem, a je klid,“ radí odborník. Přidejte bavlněné ponožky a prodyšné kožené boty, a můžete sundat kolíček z nosu.  

2. Páchnoucí tělo

Internista MUDr. Tomáš Vařeka si postupem času vycvičil čich k dokonalosti. Když dvacet, třicet let popíjíte víno, poznáte naslepo po chuti odrůdu, přívlastek a často i oblast původu, nebo prý dokonce jižní či severní svah. Internista MUDr. Tomáš Vařeka je na tom dost podobně. „Pracuju na ambulanci, kde se přede mnou denně svlékne spousta lidí,“ vysvětluje s pátravě rozšířeným chřípím. „Za ty roky to už mám prost,načuchané‘.“ Na rozdíl od jemných chuťových nuancí vína ale pro popis lidských vůní, zápachů a smradů nebyla dosud vypracována žádná srovnávací škála. Jazyk je v tomto ohledu bohužel nedokonalý a chybějí v něm správná slova. Cítit je přitom podle Vařeky odhadem až 40 % Čechů. Asi polovina z nich pak páchne výrazněji. Třeba lidé s latinskou diagnózou podobromhidrosis, což by se dalo do češtiny volně přeložit jako,smradlavá hnáta‘. Její majitelé se často dají poznat, aniž by si zuli boty. Pro internistu není lidský zápach zdrojem utrpení, ale naopak důležitým diagnostickým znakem, který mu často umožňuje určit příčinu zdravotních potíží. „Přijde pacient, nasaju vzduch, a někdy už vím,“ říká Vařeka. „Z jediného závanu vzduchu třeba odhadnu, jaké bere léky." Lékař dokáže nosem poznat třeba některé závažné poruchy metabolismu. Při fenylketonurii je pacient cítit myšinou, tyrosémie se projevuje pachem zelí, selhání ledvin signalizuje štiplavý odér močoviny. Pokud se v těle hromadí odpadní látky a místo s močí odcházejí s dechem přes plíce, způsobuje to nepříjemný ,olověný‘ zápach. Velmi vzácná porucha metabolismu aminokyseliny leucinu se podle typické tělesné vůně dokonce označuje jako,choroba javorového sirupu‘ (pro burany z Jilemnice - voní to podobně jako karamel).   boreme.com   Při nedostatku inzulinu u jednoho typu cukrovky kolem sebe pacient šíří zvláštní ovocnou vůni. Jeho tělo totiž místo cukrů spaluje tuky, ze kterých pak vznikají odpadní ketolátky. Bizarní metabolickou poruchou je trimetylauminurie, při níž organismus produkuje sloučeniny, pronikavě smrdící po zkažených rybách. Nepřejte si, aby touhle nemocí ochořel váš kolega v práci. Chroničtí alkoholici bývají cítit po vařené kapustě. Léty vycvičený lékařský nos od nich odliší tzv. kvartální alkobezďáky - jinak spořádané muže od rodin, kteří se jen párkrát do roka vydávají na bohatýrské mnohadenní tahy po hospodách. Doktor Vařeka dokonce dokáže podle čichu rozeznat chronické pivaře od kořalkářů. „Ti první se víc potí,“ říká. „Pivo se jim z těla vylučuje všemi póry, a když se jich dotknu, ulpí mi na rukách lepkavý nasládlý odér, který se špatně smývá. Pijáci kořalky sice tolik nesmrdí celkově, ale zase mívají o poznání sladší dech.“ Typickou skupinou jsou tzv. ironmani. Jsou z nich cítit páchnoucí denaturační přísady, které se do čističe oken přidávají, aby slušným lidem nechutnal. Akutní otravu alkoholem pak Tomáš Vařeka po čichu snadno odliší od kómatu, do něhož někdy upadají pacienti s cukrovkou. Na první pohled to přitom vypadá stejně… Zkušený čichač ale z lidského odéru vyčte spoustu dalších doprovodných informací. Chováte kočky, morčata a krysy? Jste dostihový závodník, nebo se prostě jen rád motáte kolem koní? Doktor Vařeka to většinou pozná. Pro staré a osamělé lidi je podle něj zase typický zvláštní zápach oblečení, a to i když jsou čistotní. Jenže si vyperou, a aby nemuseli žehlit, naskládají prádlo na sebe do komínku, z něhož ho pak odspodu pomalu odebírají. Výsledný odér se těžko popisuje. Léta nevětraná skříň? Lehce nasládlá zatuchlina, jako když po zimě poprvé přijedete na chalupu? Není to nepříjemné, ale na první nádech se z toho dá poznat, že člověk žije sám. Schválně teď jděte a čichněte si ke svému šuplíku s čistými trenkami!   gizmodo.com   Nejtypičtější skupinou jsou samozřejmě bezdomovci. I ti ale smrdí různě podle,místa bydliště‘. „Běžní obyvatelé ulice páchnou promoklými hadry,“ vysvětluje Vařeka. „Ti, kteří přehrabují popelnice, jsou navíc ještě cítit nasládle kvasící hnilobou domovního odpadu. Z nádražních bezdomovců páchnou roky neprané oděvy, nedopalky cigaret a rozkládající se moč. Často je to šílená směs! V sobotu brzo ráno jezdívám do práce tramvají a přes celý vůz už poznám, že tam spí homeless.“ Internista z odéru pacienta celkem přesně odhadne nejen jeho obtíže a hygienické návyky, ale často i sociální prostředí a čtvrť. „Prestižnější Vinohrady jsou cítit jinak než Nusle, kde stojí činžáky nižší kategorie. Autor tohoto článku je změkčilý metrosexuál, který se kromě používání nejrůznější protismradové kosmetiky každé ráno sprchuje. Není to přehnané? „Záleží na tom, jak moc se kdo z nás potí,“ říká Vařeka. „Mýt se jednou týdně je málo, ale každodenní sprchování považuju za horní hranici. Příliš časté mytí totiž oslabuje obrannou funkci kůže. Zajímavé je, že Češi se na rozdíl třeba od Američanů myjí spíš večer než ráno. Pokud máte citlivý nos, spolehlivě to poznáte v metru. Jedna naše sestřička tvrdí, že cestou do práce cítí nemyté zadky…“ Nezaměnitelný odér produkují lidé, kteří se nemyjí vůbec, a to i když o sebe jinak docela pečují. „Říká se, že starý muž se bojí jen smrti a vody,“ vysvětluje Vařeka. „Ne že by hned nutně páchl nečistotou a močí, ale jeho suchá kůže je prostě cítit velmi zvláštním způsobem.“   vibe.com   Pokud jde o smrady, je lékařův nos za ta léta ,v terénu‘ už otužilý a zocelený. Když je nejhůř, nasazuje si na něj Vařeka roušku. „Trochu to sice pomůže, ale nejdrsnější odéry stejně štípou do očí,“ říká se stoickým klidem. „Dodnes mi nedělá dobře, když se na pokoji pokálí pacient s deficitem enzymu laktázy, kterého přikrmujeme mléčnými doplňky. Je to tak děsivý zápach, že jeho sousedi chtějí podepsat revers a odejít domů, i když mají vážné zdravotní potíže. Prostě peklo!“ Pacienti s cukrovkou mívají zhoršený krevní oběh, který se někdy projeví vznikem rozsáhlých boláků a vředů s odumíráním hnijící tkáně. V domě, kde doktor Vařeka bydlí, to před nějakou dobou začalo nepříjemně smrdět. Když už byl zápach nesnesitelný, zavolali nájemníci policii. Báli se, že je tam někde mrtvola. Ukázalo se ale, že v přízemí bydlí diabetik, jehož noha už byla úplně černá a napůl uschlá. Práce prostě člověka někdy dožene i doma…  

3. Nevábný dech

Zubní lékař MUDr. Petr Kozlík musí decentně poodstoupit od každého třetího pacienta s otevřenými ústy. Patříte mezi ně? Stydíte se za svůj dech a obsesivně si několikrát denně drhnete zuby, cumláte hašlerky a žvýkáte mentolové žvýkačky? Nic z toho nepomáhá? Kolegové se od vás odvracejí a ženy ani muži se s vámi nechtějí líbat? Problém, který vás trápí, se odborně jmenuje halitóza a podle statistik jím trpí 25 až 30 % lidí. Nejdřív ze všeho s tím běžte k zubaři. Je pravda, že špatný dech někdy způsobuje i zánět dutin, špatné trávení nebo třeba hnisavé čepy na mandlích. V 85 - 93 % případů je ale příčina zápachu přímo v ústech. Teprve až když to zubař vyloučí, má cenu začít pátrat jinde. „Při halitóze se v ústech přemnoží bakterie, rozkládající bílkoviny ze zbytků potravy a zubního plaku na nepříjemně páchnoucí sirné produkty,“ vysvětluje doktor Kozlík. Pokud vám chemické názvy jako merkaptan, sirovodík, indol, skatol, putrescin nebo kadaverin nic neříkají, pak vězte, že tyhle látky vznikají třeba i při rozkladu mrtvol. Jejich koncentrace v dechu se dá změřit přístrojem zvaným halimetr. U pacientů se zvlášť úpornými problémy může být až osmkrát vyšší než u zdravého člověka s dechem jako svěží jarní vánek. Usvědčit konkrétního pachatele ale není snadné. V ústech totiž žije asi 600 druhů bakterií. Bez řady z nich bychom se neobešli, protože nám pomáhají při trávení. Za zápach může jen několik druhů - především ty anaerobní. Česky řečeno jsou to mrchy, které nesnášejí kyslík a potřebují se před jeho smrtícími účinky schovat. Některé zalezou do mezer, kapes a,chobotů‘ v mezizubních prostorech. Jiné se ukryjí do papil a rýh v povrchu jazyka, hlavně v jeho zadní části u jícnu.   entertainment.ie   Pokud sežvýkáte palici česneku nebo cibule, případně si pochutnáte na rybičkách v octě, třeba až čtyřiadvacet hodin to z vás potáhne jako z morny. Aromatické látky totiž přejdou do krve a vyloučí se přes plíce. To ale není halitóza, protože nejde o dlouhodobý stav. Halitóza taky většinou nesouvisí se zubním kazem. I zdravé zuby mohou nechutně smrdět a zatím se příliš neví, proč se na nich u někoho anaerobním bakteriím zalíbilo. Líbáním, olizováním cizí lžíce, sdílením jointa ani napitím po člověku s páchnoucím dechem halitózu nechytnete. Snad za ni proto mohou spíš dědičné vlivy nebo hormonální změny. Zuby prožrané kazem ještě automaticky nezapáchají. „Je tu jen jedna výjimka,“ vysvětluje doktor Kozlík. „Pokud se pod výplní vyvine velký kaz, dřeň někdy odumře a zub se pak zevnitř rozkládá. V dutině vznikají sirné sloučeniny. Když pak zub navrtám, dírkou se vyhrne takový puch, že někdy musím poodstoupit a nadechnout se. Ale to je vzácné.“ Znáte ten vtip, jak do ordinace přijde pán, že mu strašně smrdí z huby? Doktor mu povídá, že to nic není, ať na něj dýchne. Pán povídá, že ho varuje, že je to opravdu strašné. Doktor se jen směje. Pán tedy dýchne. Doktor se svalí a omdlí. Když se po deseti minutách probere, třesoucím se hlasem muži povídá: „Pro začátek doporučuju kloktat hovna…“ Zažil Petr Kozlík něco podobného? „U nově příchozích je občas zápach dost děsivý,“ říká. „Zbytky potravy, které se v ústech rozkládají přirozenou cestou, přitom nezapáchají. Když si druhý den z mezizubí vyšťouráte kousek salámu a čichnete si k němu, není to tak strašné. Něco jiného ale je, když ke mně poprvé přijde pacient, který nikdy nepoužíval mezizubní kartáček. Ukážu mu, jak s ním zacházet. Přitom vytáhnu spoustu zatvrdlého plaku a dám mu k němu přičichnout. Samozřejmě mu to moc nevoní. Příčina zápachu je tedy opravdu hlavně v bakteriích.“ Mezizubní kartáček se na trhu objevil teprve asi před patnácti lety. Schválně, už jste ho někdy měli v ruce? Střední a starší generace je touhle relativní novinkou prakticky nezasažena. Právě proto taky mají politici televizní vystoupení raději než debaty s voliči tváří v tvář. Podle doktora Kozlíka přitom většinou stačí týden správného čištění, a zápach zmizí. Zubař vám ale musí pomoci vybrat vhodný tvar kartáčku a taky vás naučit, jak ho správně používat. Anaerobní bakterie se mohou ukrývat i ve sliznici jazyka. Možná jste už slyšeli, že se dá vyčistit speciální škrabkou. Podle doktora Kozlíka je to ale spíš móda. „Může to mít krátkodobý efekt u člověka, jehož jazyk je hodně rozbrázděný papilami. Anaerobní bakterie tam pak mají ideální podmínky a má smysl je seškrabovat. Tím ale odstraníte jen následek, ne příčinu. Lepší je použít speciální ústní vodu s antibakteriálními látkami.“   A TADY máte 14 druhů smradu, které na vás zaútočí v MHD.