Jiří Vyvadil se rád ohání argumentem, že na rozdíl od Baracka Obamy má Vladimir Putin (i dle nezávislých západních agentur) podporu valné většiny obyvatelstva. Dle Vyvadila to podporuje tezi, že Putin je nejlepší ruský vůdce od roku 1914, že Rusům napříč demografickým spektrem jsou sankce a ekonomická krize fuk a že kremelská mezinárodní politika je v souladu s přáním občanů. V první řadě, Adolf Hitler měl také svého času podporu většiny Německa. To ale ještě neznamená, že by to byl fajn chlapík, ani že všichni tehdejší Němci byli takové zrůdy jako on. À propos - nejsou právě různorodé politické postoje v rámci lidu jednoho národa známkou rozvinuté demokracie? Není existence rozmanitého politického spektra, které dává na výběr, významným nástrojem, jak přiblížit obyvatelstvu možnost ovlivňovat dění v zemi? Hitler se svého času těšil taky slušné "důvěře" - Dortmund, 1933. Pravdou je, že mu ještě nějakých 10 let vydržela. (commons.wikimedia.org) Předpokládám, že by pan Vyvadil kontroval tím, že k Putinovi jednoduše neexistuje alternativa, a v konečném důsledku by měl pravdu. Těžko však lze uvěřit, že by stočtyřicetimilionové Rusko nedokázalo za 15 let zplodit jediného politika, který by se uměl Putinovi postavit. To by se však Vladimir Putin nesměl systematicky zasazovat o potlačení, zkompromitování či cenzurování jak silnějšího hlasu opozice, tak izolovaných jednotlivců, kteří jsou zatím neškodní, ale potenciálně by mohli nabalit další a další spřízněnce. Mimo to mu kryje záda jeho kamarád do deště Dimitrij Medvěděv, stojící většinu času stojí mimo dění, jenž si ochotně s Putinem mění funkce a de facto jej nechává vládnout z jakékoli aktuálně držené pozice. Přes zkostnatělé stranické struktury, disponující propracovaným systémem „kontroly loajality“, se po klasickém žebříčku jen tak někdo nevyšvihne a fenomén typu ANO čili Babiš je v Rusku prakticky vyloučený. Absolutní většina oligarchů v Rusku, která má dost financí na celostátní kampaň, má totiž taky nějaký ten škraloup z 90. let. Ne, že by Andrej Babiš škraloupy neměl. Nejsou však dostatečně výživné, aby v případě, že bude moc vystrkovat růžky, skončil ve vazbě, popř. následně ve vězení za hospodářskou kriminalitu. Spasitel na ruském medvědovi, samozřejmě s ostrými zuby a drápy a velmi hustou srstí. (diary.ru) Michail Chodorkovskij budiž jedním příkladem za všechny – řekněme odstrašujícím příkladem pro každého boháče, co by se náhodou uráčil nabídnout politickou alternativu k Putinovi. Pro další ilustraci nemusíme chodit ani moc daleko. Je tomu pár dní, co v Moskvě demonstrovalo několik tisíc lidí proti odsouzení Alexeje Navalného (a jeho bratra Olega, který vyfasoval 3,5 roku natvrdo) za zpronevěru, kterou měl způsobit firmě Yves Rocher, ačkoli ta během soudního řízení konstantně tvrdila, že k žádné újmě nepřišla. Navalnyj byl jedním ze strůjců obřích anti-putinovských demonstrací na přelomu let 2011/2012 a již v minulosti prohlásil, že hodlá v roce 2018 kandidovat na prezidenta. Přestože dostal „jen“ 3,5 roční podmínku, nebude se moci jakožto pravomocně odsouzený o post ucházet. Navalnyj, který začínal jako blogger, již ve vězení pobýval za údajnou konspiraci a krádež státního dřeva v hodnotě 16 milionů rublů. Nakonec i díky tlaku Západu a některých bývalých vysoce postavených ruských politiků byl do rozhodnutí Nejvyššího soudu propuštěn na svobodu. Alexej Navalnyj (commons.wikimedia.org) I v ČR sice existuje jakási mediokratická hegemonie triumvirátu Babiš-Bakala-Křetínský a mnoho občanů je rozčarováno například z údajně nevyváženého zpravodajství ČT. Ale pojem "svoboda slova" se v ČR a v Rusku liší asi tak, jako kdybyste šli na koncert Pink Floyd a místo nich hráli Chinaski. Ekonomické ovládání strategických médií a jejich následné využití k propagandě je víceméně již standard, kterým se politikaří všude na světě. Ruská federace má však propracovaný soubor zákonů, které legitimizují cenzuru (často zakuklených a se zástupným oficiálním účelem), otevírají dveře perzekuci odpůrců státního aparátu a umožňují systematickou šikanu jak novinářů, tak aktivistů. Nadstavbou je Putinovo vzájemné vycházení si vstříc s vlivnou Pravoslavnou církví. Toto strategické propojení bylo koneckonců terčem oné neslavné události, kvůli níž byly zatčeny a odsouzeny ‚oblíbenkyně‘ Miloše Zemana Pussy Riot. I pokud vytrhneme celou záležitost z kontextu, celou agendu odpolitizujeme a zůstaneme u ztřeštěné bandy exhibující ve vysvěceném kostele, těžko by i konzervativnímu člověku přišel jako adekvátní trest, který byl členkám Pussy Riot nakonec udělen. Pussy Riot při své nechvalně proslulé "performanci". (commons.wikimedia.org) Ona záležitost by podle §358 českého trestního zákoníku byla pravděpodobně klasifikována jako přestupek proti veřejnému pořádku podle §47 a 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nebo jako trestný čin výtržnictví – v tomto případě sice horní hranice umožňuje odnětí svobody až na 3 roky (předpokládejme, že se jednalo o organizované výtržnictví), ale vzhledem k povaze události by zde následovala nejpravděpodobněji podmínka a pokuta. Je na zhodnocení každého, jestli akce, která neměla za následek ani újmu na zdraví, ani na majetku a pouze morálně pobouřila konzervativní a věřící veřejnost (slova Miloše Zemana před 10 hodinou v menším měřítku taktéž znatelně přešlápla morální standardy), zasluhovala odsouzení aktérek na 2 roky nepodmíněně v pracovním táboře. Nutno dodat, že zatímco vilný Dr. Barták si válí šunky ve vyhřáté cele a má čas plánovat vraždy svých nepřátel, Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová dle svých slov (která se kremelská garnitura ani nějak zásadně nesnažila vyvrátit) musely pracovat 17 hodin denně s volným dnem jednou za jeden a půl měsíce a byly terčem interní šikany od bití přes časté a dlouhé gynekologické prohlídky, odebírání jídla a teplého oblečení až po nucené stání na mrazu. Pokud nic jiného, tak značně podezřele se jeví i načasování amnestie, díky níž se Aljochinová a Tolokonnikovová dostaly na svobodu – těsně před olympijskými hrami v Soči. Zkrocené "divoké ku*dy" zavřené za sklem během přelíčení soudu. (derinseider.blogspot.cz) Miloš Zeman prokázal svou neznalost kauzy Pussy Riot už jen tím, když tvrdil, že se jedná o „pornografickou skupinu“. Zeman odkazoval na akci, při níž v Biologickém muzeu v Moskvě veřejně souložilo několik párů (jednalo se převážně o životní partnery, tudíž je otázkou, zda to byly „orgie“) a která ve skutečnosti představovala značně výstřední satiru Medvěděvova populistického volání po zvýšení porodnosti během prezidentské kampaně. Tento „happening“ se však neodehrál v rámci agendy Pussy Riot, ale umělecko-politické provokativní skupiny "Vojna", jejíž členkou byla mj. i Tolokonnikovová. Připisování akce skupině Pussy Riot bylo charakteristické pro ruská státní média. Stejně hloupé bylo Zemanovo volání po zveřejnění snímků těchto „orgií“, protože ty lze pomocí Googlu vyhledat během deseti vteřin – a zdaleka to není taková divočina jako party, na které se ‚náhodou‘ vyskytla prezidentova dcera Kateřina. Podle Jiřího Vyvadila jsou Chodorkovskij, Navalnyj či Pussy Riot jednoduše kriminálníci. A znovu - svým způsobem má pravdu. Proč mají však všechny tyhle případy tolik společných jmenovatelů? Všechny se týkaly osob, které bez skrupulí kritizovaly Vladimira Putina a jejichž hlas byl čím dál tím víc slyšet. V případě Chodorkovského a Navalného šlo i o dostatečně zajištěné a populární oponenty, kteří neskrývali svou touhu utkat se s Putinem v politickém ringu. Demonstrace proti vládě Vladimira Putina v únoru 2012, kterou spolupořádal Navalnyj. (luciankim.com) Vyvadil taktéž rád upozorňuje na fakt, že rétoriku „Přátel Ruska v České republice“ přejal mimo jiné i prezident Zeman. Mnoho se napsalo o finanční podpoře, kterou pro Zemanovu kandidaturu poskytla ruská ropná společnost Lukoil. Zeman sice tyto informace dementoval, nicméně k tomu, že jej podpořil, se přiznal Martin Nejedlý – člen Zemanova volebního výboru, místopředseda SPOZ a taktéž manažér české dcery Lukoilu. Nejedlý, o jehož minulosti (obzvláště co se jeho obchodního působení v Rusku týče) a aprobaci není moc známo, momentálně působí coby prezidentův externí poradce. Na značné nejasnosti v celé záležitosti upozornily například Hospodářské noviny, které poukázaly na skutečnost, že na transparentním účtu jsou vidět platby až od 26.9., přestože Nejedlý veřejně tvrdil, že peníze daroval již o pět dní dříve. Jak blízká je Zemanova náklonost k politikům z Kremlu, lze částečně usoudit i z jeho značně medializované vizáže po návštěvě ruské ambasády během následného slavnostního odhalování komory s korunovačními klenoty. Otázkou tedy je, kdo vlastně přejal čí rétoriku. Zemanovo proruské postoje (ať už je jejich motivace jakákoli) byly známy již před ukrajinskou krizí, tzn. dávno předtím, než se Vyvadil a jeho sdružení objevily na scéně. Miloš Zeman a několik z klenotů jeho kariéry (necyklopedie.wikia.com) Vyvadilovo ‚vytahování se‘ Milošem Zemanem má pramalou hodnotu, i kdyby se agendou „Přátel Ruska“ hlava státu opravdu inspirovala. Pokud se totiž Miloš Zeman vyjadřuje veřejně a ještě k tomu sprostě o kauze, o níž si nedokázal dohledat ani elementární informace, pak zde není žádný důvod se jeho názory zaobírat a je irelevantní, jak vysoko se v rámci sociální hierarchie nachází. Jaromír Bosák je možná výborný sportovní novinář, ale pokud by teoreticky hodnotil zápas, z kterého viděl pouze pár minut, nic by to čtenáři nepřineslo – ba naopak, spíše by se stal obětí dezinformace. Cenzorských zákonům, opatřením a strategiím, skrze něž šíří Kreml svou propagandu, se budeme podrobněji věnovat až v dalším díle - proto se teď v závěru vraťme úplně na začátek. Vyvadil srovnává Putinovu většinovou podporu se 40%, kterými se nemůže zrovna chlubit Barack Obama. Na druhou stranu vypichuje proruské postoje prezidenta Zemana. Zemanova podpora je podle prosincových průzkumů 34%. V případě Putina je to, že mu občané věří, pro Vyvadila úplně centrální, v případě Zemana je to vcelku nedůležitá statistika. Naopak zde vzniká prostor pro úvahy o západní konspiraci a propagandě vedené americkým spícím špiónem Karlem Schwarzenbergem. Vyvadil by si měl ujasnit, kdo jsou podle něj „užiteční idioti“. Ruští občané? Čeští občané? Američtí občané? Barack Obama? Miloš Zeman? Angela Merkelová? Jasno má pouze v tom, kdo není – Vladimir Putin. A i v tom případě má svým způsobem pravdu. Za veselejších časů. (www.redditpics.com)   Příští díl se bude věnovat obzvláště cenzuře v Rusku během vlády Vladimira Putina.   A pokud vám něco uteklo, zde máte předchozí 1. díl a 2. díl.