Svět se pomalu ale jistě řítí do záhuby. Lidská sebestřednost, sobeckost a hamižnost mohou za to, že na záchranu světa bylo již včera pozdě.
Ještě, že jsou mezi námi uvědomělí jedinci, kteří se srdíčkem na dlani, navzdory vlastnímu nepohodlí, nepřestávají věřit a snaží se svou trochou do mlýna zlepšit náš svět.
6:00 – Dnes jsem si přivstal, abych mohl pozorovat na poli poštolky, kterak hnízdí. Bude to jistě báječný zážitek.
6:15 – Posnídal jsem trochu pilin z humánně usmrcené větve javoru, na velkou si skočil na svůj kompost, který mám v obýváku vedle skleníku a nadšeně upaluju na pole. Dneska asi pojedu na koloběžce.
7:00 – Byla to fuška, ale už tam budu. Městský provoz vůbec není přizpůsoben nám koloběžkářům. Všude samá auta a nebo pozérští cyklisti. My, kteří to myslíme vážně, na nás se kašle. Asi svolám na příští týden na toto téma demonstraci.
7:15 – Jsem tu. Bohužel mám špatné zprávy. Na poli je kombajn a štráduje si to po poli sem a tam. Konzumní fašista – řidič kombajnu, vůbec nedbá toho, že poštolky nemají kde hnízdit. Sice nejsem přírodovědec, ale poštolky odjakživa hnízdí na poli. V bramborách nebo ve slunečnicích.
Já to tak nenechám.
7:20 – Okamžitě jsem rozložil svůj mobilní transparent, napsal na něho nápis: „Nechte poštolky hnízdit“ a postavil jsem se s ním před kombajn, abych mu zabránil v páchání zla.
7:21 – Kombajn mě objel.
7:25 – Znovu jsem se postavil před kombajn, mávaje s transparentem, ale ten mě znovu objel. Kombajnista po mě vztekle hodil botu. Už je načnutej.
7:40 – Přivázal jsem se demonstrativně ke stromu na začátku pole a teď to začne. Sjedou se média a bude to aféra jak hrom.
10:00 – Kombajn dooral pole a odjel, aniž by ho tato mocná aféra zasáhla. Žádná média se nesjela a já jsem stále přivázán ke stromu. Mám pocit, že si mě snad ani nikdo nevšimnul. Dnešní svět je smutné místo. Zajímalo by mě, kdo mě rozváže.
11:30 – Hodinu a půl jsem řval o pomoc, když tu mě zaslechla nějaká postarší paní, která jela náhodou kolem na kole. Rozvázala mě a já můžu jít domů. Koloběžku, kterou jsem nechal na začátku pole mi samozřejmě ukradnul nějaký kapitalista, takže musím pěšky. Novou koloběžku mít nebudu, protože na ni nemám.
13:00 – Po strastiplné cestě v úmorném vedru na přímém slunci, se necítím úplně dobře. Jsem velmi vyčerpaný. Nicméně jsem zrovna procházel kolem té mašiny na nekonečné utrpení jménem McDonald, takže situace volá po mém zásahu. Musím sebrat poslední zbytky sil a jít na věc.
13:03 – Vběhl jsem do restaurace, začal pobíhat mezi stoly a křičel: „Kožich je vražda“. Pak jsem začal škytat, zamotala se mi hlava a omdlel jsem. Patrně jsem přecenil své aktuální duševní i fyzické možnosti. Moc jsem tu revoltu nezvládnul.
13:30 – Probral jsem se na ulici před McDonaldem.
14:00 – Poobědval jsem trochu jehličí ze stromů na ulici, napil se z kaluže a jdu na schůzku. Máme zasedání lokálního sdružení „Synové a dcery matky Země“.
15:00 – Zasedání je více než příjemné. Bylo i pohoštění. Na tácu na stole byly bezlepkové, bezmasé, pšeničné rolky bez palmového oleje a bez přidaných glutamátů bez chuti. Osvěžující. Předseda Aleš Ohradník však pohoštění odmítl s tím, že nesplňuje jeho požadavky. On totiž nejí nic, co vrhá stín. Od něho se máme ještě co učit.
15:30 – Na zasedání jsme se domluvili, že vraždění velryb je špatné, že palmový olej je zlo, že globalizace je svině a že očkování je pouze prostředek farmaceutického lobby, jak ovládat lidi. Následně jsme drželi minutu ticha za našeho kamaráda a souputníka, Marka Tomsu, který nedávno zemřel na tetanus.
15:40 – Ke konci zasedání přišlo na řadu vyhlašování vítěze soutěže o největší tělesný zápach. Bohužel jsem se nedostal ani na bednu. Vyhrála Eliška Králová, která se již tři roky nemyje, jelikož sprcha je vražda.
Přidruženou soutěž o nejlepší dredy vyhrála rovněž Eliška, která se svými dredy v podpaždí nechala ostatní soutěžící daleko za sebou.
16:00 - Ze zasedání jsme šli rovnou na demonstraci za záchranu čolků. Hamižní stavaři totiž chtějí zprůjezdnit ulici, ve které v malé tůňce žije kolonie tří čolků. Ačkoliv se nás tam sešlo jen osm, tuším, že jsme tuto problematiku alespoň dostali do podvědomí široké veřejnosti a že s čolky se nyní bude zacházet s úctou a respektem.
17:00 – Demonstraci, kterou svolali Greenpeace na podporu bakterií a virů (bakterie a viry jsou živí tvorové, které je třeba chránit) jsem nestihnul kvůli těm debilním čolkům. Kdyby se dalo tou ulicí projet, tak jsem to stihnul.
21:00 – Odcházím na benefiční festival. Výtěžek z tohoto festivalu půjde na záchranu lenochodů.
21:15 – Nemám moc peněz, tak jsem přelezl plot, abych nemusel platit vstupné.
23:45 – Parádní fesťák. Už dvě hodiny na pódiu hraje alternativní umělec na hřeben a druhý ho doprovází vykrkáváním abecedy. To je vole pravá kultura. Vypil jsem už deset piv a vykouřil dva jointy. Mám pocit, že ty lenochody nakonec zachráníme. Co lenechody. My zachráníme celou planetu.
No a TADY se můžete podívat na deníček učitele na základní škole.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
