USS Nautilus byla první ponorkou, která podplula Severní pól a naháněla Sovětům regulérní strach. Dneska je z ní plovoucí muzeum, které jsme prolezli křížem krážem.
1. Síla atomu
USS Nautilus je historicky vůbec první jadernou ponorkou na světě. Oproti diesel-elektrickým ponorkám samozřejmě disponovala vyšší rychlostí, tichým chodem, obrovským ‚dojezdem‘ a schopností zůstat pod vodou klidně i několik měsíců. Šlo o experimentální ponorku, která převzala tvary svých starších kolegyň. Aerodynamické jaderné ponorky přišly až později. Přesto USS Nautilus úspěšně sloužila od roku 1954 do roku 1980 a stála u zrodu ponorek, které se staly symbolem studené války.
Jménem Nautilus se mohly pyšnit už dvě ponorky před ní, z toho jedna se stavěla ve stejných loděnicích – v New London (Connecticut), kde se nachází i ponorková základna a důstojnická škola. Městečko má ideální polohu, protože po řece (Temži, jak jinak, jenže americké) se lze dostat až do oceánu. Nautilus odtud poprvé vyplul a také tu teď po konci služby ‚odpočívá‘. Vrškem hezky na hladině, jako dokonale zachovalé plovoucí muzeum, pro jehož návštěvu musíte po schůdcích sestoupit do útrob ponorky, takže vlastně celou exkurzi absolvujete pod vodou. Aniž byste o tom věděli, protože ponorka samozřejmě nemá žádná okénka.
2. Dvacet tisíc mil pod mořem
Inspirace Verneovým románem při pojmenovávání ponorek a lodí není úplně neobvyklá, po celém světě existují desítky plavidel se jménem Nautilus. Téhle ponorce se ovšem v roce 1958 povedlo něco ojedinělého – jako první v historii podeplula Severní pól. Trvalo to čtyři dny v kuse a po 1830 námořních mílích se Nautilus vynořil u břehů Grónska. Jako první ponorka vůbec pak dostal prezidentské ocenění v době míru.
Kromě toho obdržel kapitán i cenný archivní výtisk Verneova románu, který nechal zarámovat a umístit naproti jídelně posádky, aby navždy připomínal, čeho Nautilus dosáhnul. Ponorka během své služby zlomila hned několik rekordů, včetně počtu ‚naplutých‘ mílí ve službě. V roce 1966 měla na ‚tachometru‘ tři sta tisíc mil. Koncem šedesátých let pak už sloužila spíš jako výcvikové plavidlo, případně se účastnila akcí jako záloha, po boku modernějších ponorek.
3. Severní pól vzhůru nohama
Operace Sunshine, jak se pokus o podeplutí Severního pólu jmenoval, byla typickou politickou objednávkou. Američané po úspěchu Sputniku museli dokázat, že se jejich jaderný arzenál může objevit kdykoliv a kdekoliv. Podeplout pól znamenalo dokázat absolutní mobilitu. První pokus se nezdařil díky špatně zvolené trase. Led zasahoval příliš hluboko do mělkých vod kolem Čukotky, a tak se posádka rozhodla plout na sever od Pearl Harboru a ponořila se někde v oblasti Beaufortova moře.
Ponorka urazila pod ledem bezmála 3000 kilometrů. Musela spoléhat na experimentální vojenské navigační systémy, protože klasický kompas byl s blížícím se pólem velmi nepřesný. Nejnáročnějším místem byla podle očekávání Beringova úžina. Led byl tak tlustý, že musela ponorka několikrát měnit trasu, aby se vešla mezi jeho spodek a mořské dno. Kapitán měl nicméně záložní plán. V případě bloudění a nutnosti se vynořit byl připraven použít torpéda a udělat si tak ‚vlastnoručně‘ díru do ledu.
4. Torpéda
Na palubě USS Nautilus se nachází šest podhladinových torpédometů o průměru 53 cm. Ponorka uvezla až 24 torpéd, v tomto případě typu Mark 14 – proklínanou ikonu druhé světové války. Mark 14 nebylo nikdo pořádně otestováno, nebyl na to čas, a jeho rozbuška bohužel nefungovala úplně podle představ. Torpéda často vybuchovala předčasně nebo naopak vůbec, podplouvala cíle a vybuchovala pod nimi atd. Některá dokonce po výstřelu kvůli špatně nařízenému gyroskopu opsala velký kruh a vrátila se do zádě ponorky či lodi, ze které byla vystřelena. Tímto způsobem byla potopena minimálně jedna americká ponorka. V posledních dvou letech války byla nahrazena modernějším typem Mark 18, ale ve službě zůstala vzhledem k počtu vyrobených kusů až do roku 1980.
5. Řízení
Nedokážu vám teď vysvětlit, jak se ponorka vlastně řídí, ale z následujících fotek si jistě uděláte obrázek o tom, že ačkoliv má kormidlo a držák na nápoje, rozhodně to nemá nic společného s řízením jakéhokoliv jiného přibližovadla.
Už jenom ovládání zátopových komor, které určují rychlost a hloubku ponoru, je velká matematika. A znovu připomínám, že nemáte žádná okénka ani zpětná zrcátka. Vaším jediným kamarádem je sonar a periskop.
6. Kabiny mužstva
Celá ponorka je zapečetěná a obydlená figurínami, to abyste si udělali představu o tom, jak malé byly prostory určené pro osádku. A nemyslete si, že v nových ponorkách je místa víc – je tomu přesně naopak! Čím novější, tím menší a úspornější. „Downsizing“ probíhá i tady.
7. Důstojnické kabiny
Důstojníci si žili přece jenom trochu civilizovaněji, ale také se o svou kajutu museli dělit s další šarží. Podle záznamů navíc trávili v těchto prostorách mnohem méně času než osádka, protože byli pořád ve střehu.
8. Jídelna
Osádky ponorek měly ty nejlepší kuchaře a nejlepší jídlo. Sloužící vojáci byli neustále ve velkém nebezpečí, ohroženi nástrahami přírody i nepřítele, takže si mohli dopřát alespoň prémiové kafe, tu nejlepší slaninu, čokoládu a hlavně spoustu másla. S máslem je totiž všechno lepší.
9. Plovoucí památka
V roce 1980 ukončil USS Nautilus definitivně armádní službu. Do přístavu ho doprovodily dvě lodi a na jeho domácí základně v Grotonu, předměstí New London, na něm pět měsíců pracovali, aby z něj mohlo být plovoucí muzeum. Společnost Electric Boats ponorku kompletně zakonzervovala, osadila figurínami a připravila tak, aby se na ní návštěvníci nepřizabili.
Muzeum každoročně navštíví 250 tisíc turistů. My jsme v něm byli na Sv. Valentýna (přítelkyně to vyžadovala!), takže se žádné fronty nekonaly. Do ponorky se totiž vpouští maximálně sedmdesát lidí naráz. My tam byli úplně sami – mohli jsme si tak všechno zevrubně prohlédnout a popovídat si i s vojákem u vchodu, který trhá lístky. Střídá se tu s dalšími vojáky z nedaleké ponorkové základny. USS Nautilus je totiž nejen první jadernou ponorkou a národní památkou, ale také jediným muzeem, který spravuje přímo námořnictvo Spojených států. I proto se za vstup neplatí a je sponzorován z peněz amerických daňových poplatníků.
10. Jak to vypadalo dřív?
K ponorce přiléhá ještě jedna budova, ve které najdete nejrůznější vyznamenání, funkční periskopy a také zmenšenou maketu diesel-elektrické ponorky z druhé světové války, osazenoupostavičkami, které mají na sobě jenom trenky. Jak to vypadá, se můžete podívatv tomhle videu:
Že může být s ponorkou i tragická legrace, když neumíte správně používat palubní záchod, se můžete přesvědčit v následujících 7 neuvěřitelných, ale pravdivých válečných historkách.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
Jan Fiedler
Komerční článek