1. Zazvonit u dveří a zeptat se „Je prosimvás Šárka doma? A šla by ven?“ mělo svoje kouzlo. Minimálně to bylo vždycky napínavý a taky jsme měli šanci potkat se s rodinnými příslušníky našich kamarádů, popřípadě se dostat do jejich bytu a ukořistit nějakou svačinu nebo vysrkat skleničku se šťávou.

2. Posílat zaláskovaná nebo hejtující psaníčka po třídě či je spouštět na provázku z druhého do prvního patra. Kdo to dneska dělá?

3. Milostné dopisy. Mohli jste je navonět, obtisknout na ně namalované rty, nechat ohořet jejich okraje, napsat je neviditelným inkoustem (citronem, ne asi) nebo... eh... jak říká kolega, který si nepřeje být jmenován, se na nich úchylně vydovádět, třeba zalepit obálku spermatem.

4. Kvůli esemeskám a Messengeru si zhoršujeme obecnou technickou zručnost a ztrácíme schopnost psát. Umíme skvěle klikat, ťukat, posouvat. Ale to opice taky.

5. Navíc, i z písma se toho dalo kdysi docela dost vyčíst. Často jste taky poznali, co daný člověk při psaní pil nebo jedl. O oblíbených jídlech člověka, který vám poslal smsku, můžete jen spekulovat.

6. K dopisu stačila jako nabíječka čokoláda nebo hrnek kafe. Což bylo docela příjemný.

7. Na dětských táborech jsme zažívali ty nejemotivnější chvilky při prvních (a často přísně tajných) polibcích, a když nám přišel dopis od rodičů. Dneska už zůstaly jen polibky.

8. Čtení cizích dopisů nám taky docela chybí. Esemesky nás nezajímají, stejně je to často jen nějaká vata.

9. Z esemesek nemůžete chytit žádný moribundus – třeba žloutenku. Škoda. Smrt sterilitě současnosti!

10. Napětí a naděje. Než vám dorazí odpověď na dopis, tak to chvíli trvá, a když to pak přijde, ten pocit je k nezaplacení. Když vás dneska někdo nechá na "přečteno v 15:03", je to jenom samo za sebe dost jasně hovořící peklo.

A tady 16 neobratných mužských frází, díky kterým nabalíte do postele leda tak spacák.