Když se podíváme, jaké metody byly tehdy zvažovány, rázem nám elektrické křeslo přijde o poznání méně brutální. První poprava na elektrickém křesle se pak odehrála v roce 1890. Není náhodou, že autorem smrtící židle byl zubař, který o utrpení očividně věděl svoje.

1. Pohřbení zaživa

pop1.jpg

Odhaduje se, že například v 19. století byl zhruba každý tisící člověk pohřben předtím, než byl doopravdy mrtvý. Statistika, jejíž součástí se nechcete stát. (Foto: hubpages.com)

Pohřbení zaživa bylo v minulosti obávaným způsobem konce života, jelikož doktoři často za mrtvého prohlásili někoho, kdo byl například jen v hlubokém komatu a ten se pak probudil v rakvi, kde se udusil. Do rakví se tak instalovaly různé zvonečky a hororovou povídku na toto téma napsal i E. A. Poe. Jako trest smrti se jedná stejně jako v případě omylu o děsivý způsob popravy, kde si je odsouzený vědom toho, že zemře a pomalá smrt přichází v naprosté temnotě a stísněném prostoru, tudíž osoby pohřbené zaživa stihnou, ještě než se nadechnou naposledy, i zešílet.

2. Naražení na kůl

pop4.jpg

Napichování na kolík bylo oblíbenou kratochvílí hraběte Draculy. Zda to po něm zdědil i jeho muzikálový představitel Daniel Hůlka, jsme raději nezjišťovali. (Foto: wikipedia.com)

Metoda popravy oblíbená u rumunského krutovládce Vlada III. Tepese Draculy řečeného Napichovač. Odsouzený je naražen na dřevěný kolík, který mu během narážení prorazí veškeré vnitřnosti a on tak umírá v bolestech na rozsáhlá vnitřní zranění. Mrtvoly naražené na kůl bývaly často na těchto kůlech ponechávány několik dní pro výstrahu, mnohdy byly i ponechány k tomu, aby je snědla zvířata a jejich hnilobný zápach se nesl ulicemi středověkých měst. Japonci vymysleli i metodu, kde je odsouzený posazen na rostoucí bambus, který mu postupně prorůstá tělem a pomalu ho zabíjí.

3. Upálení

pop5.jpg

Upálení by mohlo být českým národním způsobem popravy, neboť to byl právě Čech Jan Hus, který ho zpopularizoval. (Foto: wikipedia.com)

Způsob vyhrazený pro kacíře a čarodějnice, kteří se z více či méně racionálních důvodů zprotivili svaté inkvizici. Popravovaná oběť je přivázána ke kůlu na hranici, kde je suchá sláma a dřevo, často podlité hořlavinou. Smrt často nenastává uhořením, ale udušením z kouře a z toho, že žhavý vzduch dočista roztaví dýchací trubice a příjem kyslíku tak objektivně není ani možný. Údajně má být udušení při smrti v plamenech podobné jako při utopení, ale neznáme nikoho, kdo by to byl schopen a ochoten zkusit a potvrdit. Na hranici byli upáleni například Jan Hus, Johanka z Arku nebo velmistr templářského řádu Jakub de Molay.

4. Rozdrcení

pop7.jpg

Dnes se cítíte pod tlakem většinou kvůli práci. Ve středověku na tom byli lidé hůř. (Foto: allthingsmedieval.com)

Jedna z metod, které ponechávají velký prostor pro fantazii popravčího. Ke smrti dojde díky rozdrcení životně důležitých orgánů, nejčastěji srdce, plic nebo mozku. Předtím obvykle popravovaný trpí tím, že mu postupně praskají kosti. Vše jde vyřešit rychle tím, že na popravovaného je shozen například těžký kámen, který ho zabije prakticky okamžitě. Nicméně morbidní kati to většinou dělali tak, že na tělo položili dřevěnou desku a na tu postupně přidávali závaží tak, aby oběť umírala a trpěla co nejdéle a poslední přidané závaží už bylo jen jakousi ranou z milosti.

5. Ukamenování

pop3.jpg

O kamenování nevěrných žen hovoří jak bible, tak korán. Někteří čtenáři druhé zmíněné knihy ho nadto i praktikují. (Foto: foxnews.com)

Podobně jako rozdrcení i ukamenování je způsob popravy, který jde vykonat rychle a relativně bezbolestně, nicméně reálně se celý proces snaží popravší co nejvíce natáhnout a utrpení odsouzeného prodloužit. I v dnešním civilizovaném světě stále ke kamenování dochází, konkrétně ultraortodoxní muslimové mají tento způsob popravy vyhrazen ženám, které se dopustily cizoložství. Podle koránu jsou cizoložnice spoutány a zahrabány do půli těla pod zem, aby nemohly utéct nebo se bránit. Kamenuje je pak obvykle celá vesnice, nejprve malými kameny a postupně většími. Příčinou smrti pak je většinou rozdrcení lebky a mozku, případně pak vykrvácení.

6. Předhození zvířatům

pop8.jpg

Berte to z té lepší stránky, alespoň posloužíte jako krmivo ušlechtilým tvorům. (Foto: wikipedia.com)

Navzdory rozšířené představě, že lvům a tygrům předhazovali římští císaři první křesťany, ve skutečnosti k tomuto způsobu popravy v římském Koloseu nejspíše nikdy nedošlo. To ale nic nemění na tom, že vydání člověka napospas přírodě dokáže být nebývale morbidní. Ať už se jedná o hladové dravé šelmy nebo zdivočelé psy, případně i dravé ptáky nebo mrchožrouty, popravovaný se většinou nemá žádnou šanci ubránit a umírá roztrhán a sněden. Specialitou je pak metoda, při které je k tělu odsouzeného přivázán kbelík s hladovou krysou, který je pak zahříván plamenem a krysa si cestu do bezpečí prohlodá skrz lidské tělo.

7. Stažení z kůže

pop6.jpg

Svatý Bartoloměj se nezdá být tím, že ho stahují z kůže, příliš znepokojen. (Foto: pinterest.com)

Už od dávnověku se jednalo o způsob usmrcení těch osob, u kterých si někdo hodně přál, aby dlouho a intenzivně trpěly. Pomalé oddělování kůže od masa je nesmírně bolestivé, neboť dochází k přetrhávání všech myslitelných nervových zakončení. Smrt se u člověka staženého z kůže dostaví v důsledku podchlazení, infekce, ztráty nadměrného množství krve nebo celkového tělesného šoku. Trvat to může několik hodin, ale i několik dní naplněných agónií. U zkušených stahovačů zůstane celá kůže neporušená a dá se tak uchovat jako trofej. Jednu takovou z mongolského knížete Chaisana vlastní i Národní muzeum v Praze.

8. Shození ze skály

pop2.jpg

Díky teroristům z ISIS je tradice shazování ze skály stále živá. Jen tu skálu nahradil panelák. (Foto: dailymail.com)

Poprava rovněž populární tisíce let, kde se o smrt postará gravitace. Starověké kultury většinou z výšek shazovali staré a nemohoucí, v radikálním islámu je smrt svržením z výšky určena jako smrt za homosexualitu. Pádem tělo utrpí mnohačetná vnitřní zranění, dojde ke zpřelámání většiny kostí a proražení vnitřních orgánů, při pádu na hlavu k rozdrcení lebky a mozku a případně též ke zlomení vazu. Pád z velké výšky většinou člověka zabije spolehlivě na místě, lze ale oběť shodit tak, aby pouze utrpěla závažná zranění a bez možnosti se pohnout vyčkávala na to, až si pro ni přijde smrt.

9. Uvaření zaživa

pop.jpg

Ještě že v době vaření v kotli nežil Jiří Babica. (Foto: wikipedia.com)

V dostatečně velké nádobě, povětšinou kotli nebo vaně je oběť uvařena v horké vodě nebo oleji, existovaly ale i případy uvaření v roztaveném kovu. Milosrdnější variantou je vhození popravovaného do již vařící tekutiny, kdy zemře prakticky okamžitě, tou horší je pak umístění do studené vody nebo oleje a rozdělání ohně pod kotlem, tudíž se oběť vaří postupně, na těle jí vyraší těžké popáleniny, spálená kůže se oddělí od pokožky, podkožní tuk se roztaví a svaly vlivem varu ztuhnou. Paralelně si vaření oblíbily kultury napříč kontinenty a podle nepodložených zvěstí takto popravoval nepřátele režimu i minulý rok zesnulý uzbecký diktátor Islam Karimov. V kotli byl za to, že se odmítl zříct křesťanství, uvařen i sedmiletý svatý Vít, kterému je zasvěcena pražská katedrála.

10. Vystřelení z děla

pop9.jpg

I z vážných témat si jde dělat legraci. (Foto: dailymail.com)

Lidský sadismus dokáže být velmi kreativní a kromě toho, že člověk odedávna vymýšlel důmyslnější a bolestivější způsoby popravy, občas přišel i s něčím naprosto bizarním. Příkladem je i vystřelení z kanónu, kde je oběť namísto dělové koule umístěna do železného děla a následně výbuchem střelného prachu vystřelena ven a rozmetána do okolí. Je to nepraktické, nadělá to neskutečný nepořádek, ale výhodou pro popravovaného je to, že je mrtvý okamžitě a netrpí ničím jiným, než do poslední chvíle oprávněnou představou o tom, že jeho popravčí nemohou být duševně zcela v pořádku.

O tom, jak vznikla fotka z první popravy na elektrickém křesle, si přečtěte TADY. A můžete se tam podívat i na onu fotku.