Zkoušeli jste se se svou partnerkou na něčem věcně domluvit? Pak jste si asi připadali jako v tom vtipu, kde se baví hluchý s blbým. Vědci zjistili zajímavou věc: potíže ve vzájemné komunikaci obou pohlaví způsobují rozdíly ve stavbě mozku.

Naše levá mozková polokoule je sídlem logiky, jazykových schopností, analýzy faktů a smyslu pro řád. V pravé polokouli jsou naopak uloženy emoce, cit pro mezilidské vztahy, intuice a představivost. Obě části mozku propojuje svazek nervových vláken zvaný corpus callosum.

Americký neurolog Roger Gorski si všiml, že ženy ho mají až o třetinu silnější. Obě polokoule u nich tedy spolupracují mnohem víc, než je tomu u mužských mozků. Vysvětluje to odlišný jazyk, kterým ženy mluví. Jejich pravá polokoule do věcné komunikace neustále cpe emoce.

Právě proto také ženy tolik přehánějí a používají výrazy, které tak vlastně nemyslí. Jejich věty typu: „Já se snad zabiju!“, „Lidičky, bylo to supermegakrásný!“ nebo „Už mi nikdy nechoď na oči!“ nemá cenu brát vážně. Silnější vazba obou hemisfér mozku také způsobuje, že ženy mnohem víc vyčtou z drobných významových rozdílů slov, mimiky tváře, tónu hlasu a další nepřímé komunikace. A samy také častěji mluví nepřímo. Když žena řekne: „Už snad deset let jsme nebyli za kulturou…“, myslí tím: „Chci, abys zítra koupil lístky do kina.“ Když řekne: „Máš mě rád?“ myslí tím: „Právě jsem nabourala auto a bojím se, že mě zabiješ…“

Muž ale nepřímá sdělení není schopen dešifrovat. Mužský a ženský mozek se liší i v dalších parametrech. Přístroj zvaný počítačový tomograf vědcům umožňuje sledovat, které oblasti zapojujeme při řešení konkrétních úkolů. Americká neurobioložka Sally Shaywitz tak zjistila, že zatímco muži při mluvení využívají jen jedno centrum řeči (tzv. Broccova oblast, kterou mají praváci v levé polokouli), ženy zapojují několik různých center, rozmístěných v obou polokoulích.

Výsledkem je, že jsou mnohem výřečnější. Zatímco průměrný muž za den použije asi sedm tisíc slov, žena jich vychrlí až dvacet tisíc. Ženy mají větší slovní zásobu a používají víc různých synonym. Dívky začínají mluvit mnohem dřív než chlapci, dřív čtou a snáz se učí cizím jazykům. Jak tyto rozdíly vznikly? Až donedávna (co je to z hlediska evoluce člověka pár tisíc let?) plnila obě pohlaví odlišné úkoly. Příroda jim proto vytvořila dva různé mozky specializované pro různé úkoly. Muž lovil. Celé hodiny musel tiše sedět a číhat na kořist. Nepotřeboval proto moc mluvit - stačilo mu jen předat ostatním mužům stručnou a jasnou informaci, kdy vyrazit z úkrytu nebo odkud se blíží nepřítel. Žena se starala o potomky. Musela proto postřehnout drobné výkyvy jejich nálad a také se musela domluvit s ostatními ženami z tlupy. A pokud sedíte miliony let před jeskyní u ohně a tlacháte, vyvine se vám specializovaný tlachací mozek s lepšími vlohami pro řeč.

Muž kdysi na lovu nebo ve válce neměl na zbytečná slova čas, a proto méně mluví i dnes. Jeho pocit sounáležitosti s jinými muži často paradoxně vzniká společným mlčením. Dva kamarádi na rybách spolu sedí, srkají pivo, mlčí a je jim dobře… Žena tohle nikdy nepochopí. Pokud s ní neustále netlacháte, má pocit, že ji zanedbáváte. Vaše mlčení je pro ni znakem chladu a důkazem, že něco není v pořádku.

Když mlčí muž, buď právě nemá co říct nebo analyzuje situaci. Když ale mlčí žena, je to varovné znamení - je naštvaná! Muž mluví, aby řešil, zatímco žena mluví, aby udržovala vztahy. Hezky je to vidět na rozdílech v používání telefonu. Muž volá, protože si s jiným mužem potřebuje vyměnit informace: sejdeme se v tolik a tolik tam a tam. Stačí mu na to jen pár vteřin. Žena volá, aby si s jinou ženou vytvořila (nebo posílila) sociální a emoční vazbu. Dvacet minut proto tlachají o věcech, které s podstatou schůzky nesouvisejí.

Muž nemá na rozdíl od ženy ani v příjemné společnosti potřebu vyjadřovat své uspokojení slovy. Aby se ,rozmluvil‘, musí svůj mozek nejdřív uvolnit alkoholem. Právě proto si taky chlapi chodí ,pokecat‘ do hospody. Po sexu muž mlčí, čímž dává partnerce najevo, že je mu s ní dobře. Ona z toho ale má paradoxně pocit, že se mu to s ní nelíbilo. Mužský mozek v diskusi stručně pojmenuje problém a navrhne jeho řešení. Žena ale s takto podanou informací neumí zacházet. Její mozek v ní hledá emoce, které tam ale nejsou. Ženu to zmate a rozhodí. Pokud naopak mluví ona, muže doslova zahltí hned několika tématy najednou a do věcných informací přimíchá své nálady a pocity. Muž se v té informační břečce utopí. Ženy se na rozdíl od mužů nedokážou věcně a konstruktivně pohádat. Neustále odbíhají od podstaty věci, vytahují nesouvisející záležitosti z minulosti a nakonec se rozbrečí.

Když muž zastaví vodopád ženiných slov pokusem najít v nich věcné jádro, žena to většinou nepřijme. Cítí v tom totiž odmítnutí. Zatímco muž hledá cíl diskuse (tedy konec jalových řečí), ženu nezajímá cíl, ale cesta. Přitahuje ji samotný proces diskuse, respektive možnost zasypávat muže slovy. Vyřešení problému je to nejhorší, co ji může potkat. O čem teď bude tlachat?

Nejlepší mužskou strategií je ženu nedráždit, vypnout a nechat ji mluvit tak dlouho, jak ji to baví. Ona jen prostě potřebuje, abychom ji tzv. vyslechli. A my zase potřebujeme, aby ohřála večeři, aspoň u zpráv nemluvila a v noci pak s námi v posteli komunikovala pusou, ale beze slov. Je to příjemnější. Obě polokoule ženského mozku spolupracují mnohem víc než u mužů. Vysvětluje to odlišný ,jazyk‘, kterým ženy mluví. Žena společné mlčení nepochopí. Pokud s ní neustále netlacháte, má pocit, že ji zanedbáváte… Žena muže zahltí několika tématy najednou a do věcných informací přimíchá své emoce a nálady…

A TADY máte 18 důvodů, proč se neradovat.