Slon – největší suchozemský živočich, který nemá kromě člověka žádné přirozené nepřátele. Jeho velikost mu zajišťuje respekt před ostatními živočišnými druhy a k agresi se uchyluje pouze tehdy, je-li zahnán do úzkých. Anebo když na něj zrovna přijdou „jeho dny“. V případě slonů jsou to ovšem týdny až měsíce. Přitom to celé způsobuje jedna nenápadná látka, o jejíž existenci jsme neměli donedávna vůbec tušení.
Potkají se dva kamarádi:
- Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl.
Výborně, pořídil jsem si slona.
- Slona? Co s ním?
To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si s ním hrají. No fakt skvělý.
- To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon?
Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet.
- Fajn, domluveno.
Potkají se po pár týdnech:
- Teda, tys mi dal! Trávník zdupanej, stromy vyvrácený, všude samý lejno, rozsednul mi auto, děti vystrašený a manželka se chce kvůli němu rozvádět!
Ty kámo, nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš...
Tento otřepaný vtip nepotřebuje bližší vysvětlení, jeho pointa je zcela zjevná... Ačkoli když se nad tím blíže zamyslíte, není slon spíše synonymem velkého a zároveň klidného zvířete, o němž se většinou píše a „mluví hezky“? Tak co potom ty zničené stromy a rozsednuté auto?
Sloník byl zjevně v ošemetném období, jemuž se říká „musth“ neboli „sloní říje“. To je stav, kdy samec překypuje destruktivní energií a je nezvladatelně divoký. Vyluzuje hluboké zvuky, kterými varuje ostatní samce, aby mu ustoupili z cesty. Z otvorů za očima, kde ústí speciální spánkové žlázy, mu vytéká hustá páchnoucí tekutina. A do toho ještě neustále učúrává, až za sebou nechává cestičku.
elephant_musth_9_vytok_z_zlaz.jpg
Vedle občasných a značně nevyzpytatelných výbuchů hněvu jsou jasnou známkou sloní říje husté výměšky z jeho spánkových žláz.
Žlázová tekutina i moč obsahují velké množství pohlavních hormonů a feromonů, díky čemuž se slon stává naprosto neodolatelným pro říjné samice, zatímco ty ostatní mu blokují cestu k mladým samcům. Jinak by je mohl napadnout a zabít. Ostatně svůj vztek si říjný slon nevybíjí jen na potenciálních rivalech, nýbrž na všem, co mu zrovna přijde pod chobot – může to být strom, který hravě vytrhne ze země i s kořeny; nebo auto, s kterým si zaválí sudy; nebo – což je časté u slonů chovaných v zajetí – usmrtí svého mahuta, chovatele a cvičitele, na jehož přítomnost je přitom dlouhodobě zvyklý a snáší ji bez problémů.
elephant_musth_4_walters_detail.jpg
Kresba z konce 16. století znázorňuje legendárního indického panovníka, mughalského vládce Akbara Velikého, kterak dokáže řídit slona, ačkoli je zrovna v říji (ten slon). Dílo je vystaveno ve Waltersově muzeu výtvarných umění v Baltimoru.
Již dlouho se ví, že tyhle nevyzpytatelné fáze přicházejí na sloní samce pravidelně každý rok už od začátku jejich pohlavní dospělosti, což je někdy v deseti letech. Ty první jsou ještě poměrně nevýrazné, ale s každou další epizodou se intenzita stupňuje a po dvacátém roku věku (u slonů asijských; u afrických je to ještě o pět let déle) se začne projevovat výraznou agresí. A tak to pokračuje až do doby sloního přechodu kolem padesátého roku věku. Má se za to, že jde o evolucí vyvinutou strategii, která ve sloních stádech omezuje nežádoucí příbuzenské křížení.
elephant_musth_1.jpg
Slon africký může vážit až sedm a půl tuny, ale jeho říje nejsou tak divoké jako u menších, cca šestitunových indických příbuzných.
Sloni totiž nemají svůj musth všichni stejně, ale v různých dobách během roku, jinak by se navzájem pozabíjeli. A k páření se tak dostanou i slabší jedinci, protože jsou díky nárůstu energie v říji schopni zahnat starší, větší a silnější příslušníky stáda, kteří by jinak prosadili pouze své geny. Nehledě na to, že díky mimořádné situaci vyvolané říjným slonem v rámci celého stáda se mnohdy podaří slabším slonům ‚tajně‘ oplodnit některou z méně atraktivních říjných samic.
Sloní samci jsou ochotni se pářit i v době, kdy zrovna sami v říji nejsou, ale samice ano. Ovšem zatímco slonicím stačí jeden jediný akt trvající sotva pár minut, říjní samci jsou tyto akty schopni v pauzách deseti až dvaceti minut provádět opakovaně.
Samotný musth trvá asi měsíc až dva. Slon přitom není agresivní neustále, většinou jen když je nablízku říjná samice. Ale spouštěcím podnětem u slonů chovaných v zajetí bývá údajně také třeba přítomnost většího množství lidí. Chovatelé jim při prvních známkách nastupující říje svazují nohy silnými řetězy a ordinují jim hladovku, čímž se délka musthu zkrátí na pouhý týden a něco, navíc i intenzita řádění je následkem nedostatku energie z potravy podstatně zmírněna.
Přesto však dochází ročně k desítkám případů, kdy se říjný slon doslova či obrazně utrhne z řetězu a začne všechno kolem sebe ničit hlava nehlava. Vlastně i kvůli tomu byl přesný mechanismus tohoto fenoménu až donedávna zahalen tajemstvím – protože na říjných slonech nejde bezpečně provádět cílený vědecký výzkum.
elephant_musth_6_dansko_sloni_cirkus.jpg
Že s říjným slonem není žádná legrace, o tom se mohli v roce 2015 přesvědčit návštěvníci dánského Karrebæksminde, kam zavítal sloní cirkus.
Povedlo se to před pár lety biologům z univerzity v novozélandském Aucklandu. Ti zaprvé zjistili, že v hustém sekretu vylučovaném spánkovými žlázami je přítomen tzv. frontalin. To je látka, kterou produkuje brouk lýkohub, jakási americká varianta našeho kůrovce, k chemické signalizaci. Zatímco však u lýkohubů funguje frontalin coby agregační feromon (který je ‚svolává‘, aby se shromáždili na jednom místě), u slonů spouští říji, zejména tedy produkci pohlavního hormonu testosteronu, kterého mají říjní samci až šedesátkrát víc než ostatní samci.
Druhým zjištěním byl fakt, že molekuly frontalinu mají dvě různé, zrcadlově obrácené podoby, cca ve smyslu pravé a levé rukavice. Přitom agresivní říji spouští pouze jeden z těchto izomerů – jejich poměr je u mladých samců vychýlený ve prospěch toho ‚neškodného‘, teprve s postupujícím věkem roste obsah i toho druhého. Vyrovnaný poměr pak způsobí, že se ze slona stane velmi nevyrovnaný tvor, z jehož blízkosti je záhodno se co nejrychleji klidit.
A tady se ještě podívejte na sloní Bolest a ponížení: Krutá pravda o malujících slonech.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
