Všichni umírají

Pro období mezi lety 1980 a 1985 se v sovětské historiografii vžil název „pětiletka nádherných pohřbů“ – v té době totiž zemřela řada čelních představitelů komunistického impéria, přičemž nejvýznamnější pak bylo rychlé střídání na postu generálního tajemníka ÚV KSSS, kdy po úmrtí Leonida Brežněva v listopadu 1982 na jeho místo nejprve nastoupil šéf KGB Jurij Andropov. Ten ani ne rok a půl poté zemřel na selhání ledvin a jako jeho nástupce byl i přes Andropovovo osobní přání, aby se moci chopil Michail Gorbačov, zvolen Konstantin Černěnko.

Nový vládce Sovětského svazu byl vybrán z několika důvodů – kromě toho, že se jednalo o původně vybraného Brežněvova nástupce, kterého s Černěnkem pojilo osobní přátelství, měl nástup přesvědčeného stalinisty zastavit reformy prováděné za Andropovova vládnutí. Navíc byl Černěnko známý svou absencí jakéhokoliv charismatu či vlastního uvažování, takže byl pro mocichtivé politburo ideálním kandidátem, který se nechal ovládat druhými.

Konstantin Černěnko tak byl v únoru 1984 jednomyslně zvolen, byť jeho zdravotní stav byl již tehdy v naprostém rozkladu – nový generální tajemník trpěl velice silným astmatem a navíc několik měsíců před svým zvolením prodělal těžkou infekci poté, co se přiotrávil rybou během dovolené na Krymu. Valnou část svého třináctiměsíčního vládnutí tak strávil na nemocničním lůžku s kyslíkovou bombou po ruce, kdy za něj naprostou většinu dokumentů vytvářelo a rovnou podepisovalo politburo. Lékaři s volbou Černěnka nesouhlasili a důrazně opakovali, že generálnímu tajemníkovi zbývá sotva rok života - jeden americký historik jej pak popsal jako „geriatrickou zombii“. Už na Brežněvově pohřbu byl na Černěnka zoufalý pohled – nemocný stařec se ze všech sil snažil přečíst smuteční projev, ale kvůli neustálému sípání a kašlaní mu nebylo rozumět pomalu ani jedno slovo.

Sovětská zombie

Legendární je pak příběh, kdy na veřejnosti museli Černěnka podpírat bodyguardi, zatímco zbytek průvodu měl naoko vytvářet dav obdivovatelů, aby to vypadalo, že jeho pomalá chůze není způsobena podlomeným zdravím, ale davy obdivovatelů, kteří si chtějí s vládcem popovídat. Černěnkův zdravotní stav se ke konci roku 1984 natolik zhoršil, že musel být dopraven do nemocnice, odkud se již nikdy nevrátil – když se pak konaly volby do Nejvyššího sovětu, byla mu k posteli přistavena urna, aby sovětští občané viděli, že generální tajemník se má dobře a hlasuje s nimi pro komunistickou stranu. Televizní diváci byli naprosto zděšeni, když se mrtvolně vypadající Černěnko pokoušel do kamery nepřesvědčivě sdělit, že se má dobře, i když pohled na něj vypovídal o naprostém opaku.

Kromě neustálého zaměstnávání svých doktorů stihl Černěnko během krátkého vládnutí ještě rehabilitovat některé stalinisty, jako byl například Vjačeslav Molotov, který se s velkými poctami vrátil do strany, bojkotoval losangeleskou olympiádu a znovunastartovat kult osobnosti Stalina a Brežněva (oba se objevili ve výpravných velkofilmech) – slavný je také jeho boj s rockovou hudbou, který se přelil i do Československa v dnes již legendárním článku Nová vlna se starým obsahem.

Nemocný stařec nakonec v únoru 1985 po těžkých problémech se srdcem a plícemi zemřel a nahradil ho mladý reformní politik Michail Gorbačov. Když zprávu o Černěnkovu skonu oznámili uprostřed noci americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi, zareagoval rozespalý prezident výstižnými slovy: „Jak se mám asi s těmi Rusy domluvit, když mi pořád umírají?“

GALERIE Konstantin Černěnko

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte o sovětském horníkovi Alexeji Stachanovovi.