Historii lze pojmout jako mytologii, jako jakousi součást vládnoucí ideologie. Takto ji například chápou v současném Rusku. My jsme se rozhodli jít jiným směrem a kriticky se podívat i na všeobecně uznávané postavy českých dějin. Dnes můžeme otevřeně říci, že například některá Nerudova díla jsou antisemitského charakteru. Stejně kriticky bychom se měli stavět ke Karlu IV., kterému říkáme Otec vlasti, a k jeho podílu na protižidovských pogromech za jeho vlády coby císaře.

Život Karla IV.

Karel IV. dostal přezdívku Otec vlasti. V Česku se umístil v anketě o největšího Čecha na druhém místě. Nejsme jediní, kdo si jeho osobu přivlastňují. V německé televizi ZDF běžel velmi sledovaný historický seriál Die Deutschen, který mapoval život 20 osobností německých dějin. Mezi ně byl zařazen také Karel IV.

Karel IV. byl český panovník, roku 1345 byl korunován římským císařem. Narodil se v Praze v květnu 1316 jako potomek dvou zástupců silných rodů – Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Život měl těžký už od narození – ještě jako nemluvně jej uvěznili na hradě Loket, poté na Křivoklátě. Když dovršil 8 let, byl poslán na výchovu do Paříže. Tam se mu otevřely nečekané rozhledy. Pochopil, jak funguje svět šlechty. Po návratu se roku 1338 stává českým vládcem, později také císařem. Má nesmírnou zásluhu na rozvoji kultury a vzdělanosti u nás. Založil několik hradů, zaváděl nové odrůdy vína, nechal založit Nové Město pražské a Univerzitu Karlovu. Jak se brzy přesvědčíme, ne všechny jeho činy byly takto šlechetné.

Karel IV. a protižidovské pogromy

Fridrich Barbarossa vyhlásil Židy jako svůj regál (majetek), nikdo jim nesměl ublížit. Židé mu zase na oplátku platili za ochranu. Karel IV. tuto úmluvu zrušil. Zajímavostí je, že měl Karel IV. po světě pověst nemilosrdného pronásledovatele Židů – ve Španělsku se povídalo, že za každého zabitého Žida platil (byla to jen smyšlenka). V roce 1349 postihla epidemie černé smrti (moru) Německo. Jak už to tak bývá, lidé se ptali, kdo za masové umírání může. Ty, které zasáhla nejmíň byli právě Židé – nechodili do veřejných lázní a udržovali rituální čistotu (tahara). Objevila se pomluva, že za vše mohou právě Židé, kteří měli otrávit vodu v křesťanských studních. Konkrétní a velmi brutální příklad je Norimberk – město původně tvořily dvě osady, mezi nimiž (vně obou) sídlila židovská komunita. Když se Norimberk sjednotil, židovská komunita se ocitla de facto v centru města. To se ovšem obyvatelům nelíbilo – chtěli zde mít trhy a kostel, ne synagogu. Zkrátka reprezentativní centrum, které by odpovídalo své době. Od roku 1349 probíhala jednání s Karlem IV., jejichž náplní byla otázka zbavení se Židů z centra (a vlastně celého Norimberku). Karel IV. jim nakonec vystaví jakýsi glejt – povolení na pogrom. Posel, jenž pro list ke Karlovi přišel od něj dostal tři domy Židů, které může zabrat po jejich zabití (v dokumentu, který to potvrzoval, se píše „tři domy nejlepších Židů… brzy po tom, co budou pobiti.“). Pogrom vypukl 5. prosince 1349, židovské domy byly strženy a Židé vyhnáni. To jim však nestačilo a za hranicemi města připravili hranice, kde jich na 500 upálili. Karel IV. dostal od norimberských za své povolení tučný obnos, který mu byl vyplácen ve splátkách. Jeho jedinou podmínkou bylo vystavění kostela zasvěceného Panně Marii na místě vypálené synagogy.

Opilý vrah Václav IV.

Příběh nejurozenějšího vraha naší historie, takto bychom mohli nazvat případnou filmovou inscenaci o posledních hodinách života zpovědníka a světce Jana Nepomuckého. Byl by to zajisté nervydrásající thriller. Vše se mělo odehrát 20. března 1393 na hradě Točník. Tu noc měl být mučen Jan Nepomucký za přítomnosti krále Václava IV. Mučení mělo být tak drsné, že při něm Jan zemřel, jeho tělo mělo být poté vhozeno v sudu do Vltavy. Jiná verze říká, že zemřel až ve Vltavě, a že se tedy utopil. Antropolog Emanuel Vlček však přišel na to, že byl zabit ránou do hlavy. Což vyvolává další otázky, jelikož bití do hlavy se při tortuře neužívalo. Král měl být také při jeho výslechu opilý. O Václavu IV. je známo, že často pil, údajně jeho nezkrotná žízeň začala poté, co se jej pokusili podruhé neúspěšně otrávit. Je snad tedy možné, že Václav sám byl vrahem Jana Nepomuckého? Udeřit vyslýchaného bez svolení krále by si žádný z katových pacholků nedovolil. Otázky vyvolává také úmrtí Václavovy ženy – měl ji v ložnici napadnout lovecký pes. Zvláštní bylo, že se král ani neobtěžoval účastnit se jejího pohřbu.

ZDROJE:

Badatele.net - Vraždící král Václav a neodhalené podzemí hradu Točník

https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_IV.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Nepomuck%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.