Vražda v Orient expresu je asi nejslavnějším románem Agathy Christie, který se dočkal řady filmových adaptací. Britská spisovatelka se při psaní inspirovala několika skutečnými událostmi, přičemž tou nejslavnější je únos prvorozeného syna Charlese Lindbergha, který byl dobovými médii nazván Zločinem století.
Lindberghova tragédie
Agatha Christie patří k největším literárním autorům detektivek a její možná nejúspěšnější knihou je Vražda v Orient expresu. Popularita a kvalita románu se možná odvíjí i od toho, že se autorka inspirovala několika skutečnými událostmi. Tou nejslavnější je ovšem únos prvorozeného syna legendárního pilota Charlese Lindbergha, který v mnohém značně připomíná únos dcery knižního Johna Armstronga. Ten v Christieině příběhu hraje zásadní roli. Zatímco na papíře je to silné, ve skutečnosti je to prostě jen neuvěřitelná rodinná tragédie.
Charlese Lindbergha proslavil přelet přes Atlantský oceán, pracovně vytížený letec měl ale samozřejmě i nějaký soukromý život. Není však divu, že se milovník křídel zamiloval vlastně do kolegyně - 27. května 1929 se Lindbergh oženil s Anne Morrow, americkou pilotkou a dcerou diplomata Dwighta Morrowa. Charles a Anne spolu měli celkem šest dětí, dvě dcery a čtyři syny. Hned toho prvorozeného, Charlese Lindbergha III., ale potkal smutný osud a na tomto světě toho moc nezažil. Když byl malý Charles teprve dvacetiměsíční miminko, unesli jej totiž rovnou z kolébky přímo z Lindberghova víkendového domu v Highfields. Stalo se tak 1. března 1932.
Jediné, co po sobě únosce nechal, byl naškrábaný vzkaz se zprávou, že Lindberghovi potomka získají zpět výměnou za výkupné ve výši 50 tisíc dolarů. Letec nelenil a zajistil sumu v bankovkách a zlatých certifikátech. Čísla bankovek byla registrovaná, certifikáty byly ze série, která měla být brzo vyřazena z oběhu. Plán byl jasný - výkupné předat, získat miminko zpátky bez úhony a posléze zločince dohledat, až začne utrácet. Zároveň se okamžitě rozjelo celostátní pátrání. Noviny žhavily tiskárny a snad každý v Americe hledal malého Lindbergha. 2. dubna došlo k předání výkupného. Zloděj si peníze vyzvedl, samozřejmě přes důmyslnou spojku, a sdělil, že Charlie je v péči dvou nevinných žen. Další vyjednávání o předání dítěte už ale neproběhlo. Zoufalství Lindberghových vyvrcholilo až 12. května. Právě tehdy totiž v Hopewellu v New Jersey objevili pohozené dětské tělíčko. Lindbergh nechal vyděšenou ženu doma a vyrazil na policejní stanici, kde nalezené ostatky identifikoval jako tělo svého syna.
Proces století
Zdrcení manželé se stáhli do ústraní, policie ale začala pracovat. Každou, byť nepatrnou stopu důkladně prověřovala. Až o tři roky později, právě na základě použití registrované bankovky z výkupného, zatkla jistého Richarda Hauptmanna. Po prohledání jeho domu policie objevila notes s nákresem takového žebříku, jaký byl použit při únosu Charlese Lindbergha III. Kus dřeva, který po prozkoumání odpovídal dřevu, z nějž byl inkriminovaný žebřík sestaven a také telefonní číslo na muže, přes kterého Lindberghovi poslali výkupné. Byla to obrovská mediální senzace a už tehdy se mluvilo o tom, že proběhne „Proces století“. Aby také ne - celému únosu se již dávno přezdívalo Zločin století.
Během soudního jednání vyšla najevo zásadní věc - dítě zemřelo už při únosu. Únosci totiž při aktu spadlo ze žebříku. I kdyby Lindberghovi nebo policie jednali rychleji, na záchranu malého Charlieho prostě nebyla naděje. Hauptmann po celou dobu procesu trval na tom, že je nevinný. Hlavním důkazem bylo asi 20 tisíc pocházejících z výkupného, které se u něj našly, ten vzorek dřeva ze žebříku a pak také téměř totožný rukopis s člověkem, jenž na místě únosu zanechal vzkaz o výkupném. Hauptmann nicméně tvrdil, že krabici s penězi si u něj v garáži nechal jeho dávný přítel Isidor Fisch v roce 1933, načež se měl vrátit do rodného Německa, kde rok nato zemřel. Soud byl ale neúprosný. Hauptmann byl za vraždu dítěte odsouzen k trestu smrti a 3. dubna 1936 ho popravili na elektrickém křesle.
Ostře sledovaný případ měl kromě dopadu na utrápené rodiče, kteří se ze ztráty syna nikdy zcela nevzpamatovali, i dopad celospolečenský. Po procesu byl přijat tzv. Lindberghův zákon, což je federální zákon o únosech. Díky němu začalo platit převážení obětí únosů přes hranice států USA za federální zločin.
Podobné články
Martin Miko
Jan Fiedler
Doporučujeme
