Zrnko změny

Kalifornie, jeden z nejrozmanitějších a nejsvobodnějších států Ameriky. Vyprahlá Mohavská poušť, ale i zasněžené vrcholky hor. Místo, kde si lidé zvolili za svého guvernéra Terminátora, a stejně se jim žilo dobře. Místo, kde dotáhli legální marihuanu k absolutnímu limitu. Los Angeles a centrum filmů Hollywood najdete ve státě Kalifornie. Stejně jako San Francisco, Golden Gate a celou Bay Area. Ale je dost možné, že by bylo z Kalifornie jen další Nové Mexiko, kus pouště, která nikoho nezajímá.

Ještě začátkem roku 1948 to tak totiž bylo. Kalifornie byla daleko na západě a na nějaký úrodný ráj to tam moc nevypadalo, takže se tam nikdo nehrnul. San Francisco mělo v té době 200 obyvatel. Slovy DVĚ STĚ obyvatel.

Koncem ledna ‘48 ještě měla dva týdny oficiálně pokračovat mexicko-americká válka, ale Američané si urvali celou Kalifornii dávno pro sebe. Tady vstupuje do hry John Stutter, statkář, který měl vždycky čich na dobrý byznys. Pocházel ze Švýcarska, ale jeho srdíčko bušilo na západě. Stutter chtěl na nově dobytém území vybudovat zemědělské impérium dřív, než sem přijde kdokoli jiný. Na Divokém západě to ostatně stále fungovalo tak, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Jedna z prvních staveb, které nechal Stutter vztyčit byla pila na zpracování dřeva. Většina pil té doby se stavěla na březích řeky, aby mohla voda pohánět kolo, a tím i neúnavné čepele strojů. A v tomhle kole jednoho slunečného odpoledne 24. ledna 1948 našel Stutterův zaměstnanec James W. Marshall kusy lesklého kovu. Se Stutterem nechali kov tajně otestovat a zjistilo se, že jde o zlato. Stutter to chtěl utajit, protože už před sebou viděl legie zlatokopů, kteří mu maří jeho sen.

Ale tyhle zprávy nikdy nevydrží pod pokličkou příliš dlouho.

mohlo by vás zajímat

Průzračný potok zbarvila rudá krev: Masakr u Wounded Knee, neslavný konec indiánských válek

Celosvětové zpravodajství

Zvěsti se šířily už nějakou dobu, doopravdy začal zlatou horečku až Samuel Brannan. Brannan byl vydavatel vlastních novin a obchodník. A když zjistil, že by se v Kalifornii možná dalo najít zlato, zařídil si několik prodejen se zlatokopeckými potřebami a zbytek peněz nacpal do nákladu svých novin, které palcovými titulky křičely, že v KALIFORNII SE VÁLÍ TUNY ZLATA PO ZEMI! Brannan byl typickým příkladem pořekadla: „Pokud se v dole najde zlato, ti, kteří chtějí zbohatnout, stojí před vstupem a prodávají krupmáče.“

Zlato se ale vydávali hledat hlavně místní, těch pár desítek tisíc osadníků, kteří v Kalifornii žili. A popravdě nebyl Brannan tak daleko od pravdy, na některých místech se zlaté nugety skutečně prostě válely na zemi.

Polovina devatenáctého století na americkém západě ale byla pořád v informační temnotě, takže se zvěsti o zlatu plížily do zbytku země jen pomalu. Až v srpnu 1948 otiskl příběh New York Herald. A ten dal věci doopravdy do pohybu. Statisíce lidí z celých Spojených států migrovaly na západ, většinu z nich tvořili kontinentální Američané, ale do Kalifornie připlouvali i lidé z Evropy, Mexika, Havaje a dalších míst. Drtivá většina z nich dorazila v roce 1948, a proto je místní překřtili na „forty-niners“. Kalifornie najednou praskala ve švech a v honbě za zlatem spolu často spolupracovaly i… nesourodé skupiny obyvatel. Třeba rasově smíšené týmy. Dvanáct let před občanskou válkou.

GALERIE Zlatá horečka

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Navždy jiná

Zlatá horečka zuřila celých sedm let, během kterých se ze San Francisca stalo město se skoro čtyřiceti tisíci obyvateli. Kolem sebemenších nalezišť se zakládaly osady, pak přibývaly kostely, hospody, bordely a vznikala města. Během prvních pěti let horečky se našlo a vytěžilo 370 tun zlata. Dodneška se mimochodem v Kalifornii vytěžil pouhý desetinásobek.

Nejvíc toho zlata ale nakonec připadlo velkým společnostem, které v posledních letech zlaté horečky už fungovaly s na tu dobu složitými technologiemi, hromadou pracovníků a rozsáhlými komplexy. Když jste ale věděli, jak na to, každý si mohl během horečky urvat něco pro sebe. Ostatně až do roku 1850 byl nejbohatším člověkem Kalifornie Samuel Brannan, jenž sám nikdy nikdy nenašel ani zrnko.

Mimochodem ani pan Stutter, ani pan Marshall, kteří to pověstné zrnko objevili jako úplně první, nezbohatli na zlatě. Přestože zlatou horečku odstartovali, nikdy o ni neměli velký zájem a zůstali u svého hospodaření a u pily. Dřeva je vždycky potřeba, zvlášť u zlaté horečky. V devatenáctém století to totiž znamenalo hromadu lidí, kteří se navzájem zabíjeli pro kus půdy, protože vláda neměla v prvních letech nad obchodem žádný dohled, spoustu lidí, kteří se oběsili, protože je podvedla velká společnost a taky to znamenalo spoustu mrtvých a zotročených indiánů, protože takhle se to prostě dřív dělávalo.

Možná, že poučení je: „Pokud se v dole najde zlato, ti, kteří chtějí zbohatnout, stojí před vstupem a prodávají rakve.“