Dnes již zapomenuté jméno Pavlíka Morozova bylo za dob komunismu a Sovětského svazu prototypem i symbolem prosovětského dětského hrdiny. Třináctiletý Pavlík měl totiž dle výkladu sovětské propagandy vzorně udat svého otce a ostatní vesničany, kteří schovávali vypěstované obilí a neplnili státní plán. Pavlíkův otec byl poté na základě udání poslán do gulagu. A co se stalo s třináctiletým chlapcem? Ten měl být údajně zavražděn rozhněvanými vesničany, alespoň tak příběh líčí tendenční propaganda. Skutečný příběh je ovšem zcela prostý a s oddaností k socialistické společnosti nemá nic společného.
Pavlík Morozov
Příběh Pavlíka Morozova (druhý zprava) byl znám především v dobách Sovětského svazu a tvrdého komunismu. Dnes se jedná o jakousi polozapomenutou legendu, ve které lze jen těžko hledat alespoň zrnko jistojisté pravdy. Život třináctiletého sovětského chlapce, tak jak jej líčila sovětská propaganda, byl vzorovým příkladem pro všechny děti oddané sovětské socialistické společnosti, která znamená víc než vlastní rodina.
Tendenční výklad tedy hovoří o Pavlíku Morozovi, jenž se narodil 14. listopadu roku 1918 v Gerasimovce v Rusku a pocházel z chudé rodiny. Byl předsedou základní organizace Mladých pionýrů v tamější vesnické škole a komunistickou propagandou vykreslován jako fanatický stoupenec kolektivizace a radikálních socialistických ideálů.
Jeho otec měl být oblíbeným předsedou místního sovětu a rovněž odpůrcem násilného združstevňování, což pochopitelně s Pavlíkovým přesvědčením nešlo ruku v ruce. Jádro příběhu a Pavlíkova symbolika spočívá v tom, že byl protikladem křesťanské morálky „Cti otce svého a matku svou“ a naopak zářným příkladem morálky stalinské „Buď bdělý a ostražitý“.
Sovětská propaganda a udání vlastního otce
Malý a pozorný „Pavka“ totiž odhalil svého otce a další vesničany jako kulaky (bohatý statkář, majetný sedlák), kteří falšují dokumenty, skrývají vypěstované obilí a neplní státní dodávky v patřičné výši. Následně otce i ostatní sousedy udal bezpečnostním úřadům a o svém poznatku vypovídal před soudem.
Pavlíkův otec byl pak poslán do Gulagu a třináctiletý Pavlík Morozov byl za ono udání brutálně zavražděn rozhněvanými vesničany. Tak tedy líčí příběh sovětský výklad. Pavlíkův příběh se ovšem ve výkladech různých autorů liší, přičemž všechny jsou maximálně tendenční.
Pavlík Morozov byl za dob komunismu dáván za vzor sovětským dětem i dětem v ostatních komunistických satelitech Sovětského svazu, tedy i v Československu, kde kniha o Pavlíkově životě z pera S. P. Ščipačeva vyšla v překladu Jana Pilaře – pochopitelně patřila mezi nepominutelnou školní četbu. Vydána byla v nákladu 15 tisíc kusů, verze od V. G. Gubareva pak dokonce v dvojnásobném nákladu.
Skutečnost?
A jaký je údajný skutečný příběh? Poměrně prostý – Pavlík žil a byl zavražděn. Žádná oddanost k vlasti, žádné udávání rodinných členů, žádná msta vzbouřených vesničanů. Za Gorbačova byly údajně odtajněny spisy popisující tento „skutečný“ výklad, dle kterého měl Pavlíkův dědeček ukrývat v lese saně, které mu chtěl sochvoz zabavit. Pavlík, údajně slabomyslný, tento úkryt hlídal. Saně chtěl však kromě sochvozu ukrást ještě někdo jiný, neznámá postava, která hlídajícího Pavlíka při loupeži zabila.
Chlapcova smrt byla následně sovětskými komunistickými úřady zneužita a po vzoru totalitní propagandy šířena jako mučednický příběh. Dle vzoru jej pak v Československu následoval Tomáš Frejka, který žádal pro svého otce Ludvíka Frejku v Rudém právu dne 25. listopadu roku 1952 trest smrti.
Zdroj: Wikipedia, Manipulátoři.cz
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
