Není těžšího zločinu, než je vražda dítěte. Kde se v lidech bere takové zlo, že zabíjí ty, kteří sotva přišli na svět? Lidská zrůda Marie Fikáčková zabila dvě holčičky, jedné bylo pět týdnů, druhá nebyla venku z matčina lůna ani den. Vražedkyní byla zdravotní sestra, která si vysloužila přezdívku Sušická bestie.
„Avšak dítě – zalknuté“
Je to příběh jako z Erbenovy Kytice, ale bohužel je pravdivý. „Nesnesitelně mě rozčiloval dětský pláč,“ uvedla Fikáčková do protokolu. Děti pak bila především v době, kdy měla menstruaci nebo ji měla dostat. Minimálně dvakrát se její běsnění stalo jiné lidské bytosti osudným.
Sušická bestie se přiznala, že na následky jejího bití dvě děti zemřely. Konkrétně jeden novorozenec a jeden několikatýdenní kojenec. V obou případech se jednalo o holčičky. Nebyly však jediné, na zdraví žena ublížila dalším dvěma dětem; v jednom případě se jednalo o zlomenou ruku, v druhém o natržené ucho.
Cynismus vražedkyně neznal mezí. Jediný možný trest, který zasluhovala, by však dostala i bez něj. Verdikt padl 4. října 1960. Za zrůdné vraždy a své nepochopitelné chování dostala trest smrti. K tomu navíc bylo rozhodnuto o propadnutí cti a občanských práv.
Zdání osudově klamalo
Ještě na začátku roku 1960 se však dokázala dokonale přetvařovat. Její okolí ji mělo za hodné a spořádané děvče, za vzornou zdravotní sestru, která měla našlápnuto k tomu stát se sestrou vrchní.
Zdání však někdy klame. S Fikáčkovou něco hodně zásadního nebylo v pořádku. Dětský pláč ji iritoval natolik, že dokázala na nemluvňata vztáhnout ruku. Dle svých slov by se nezdráhala uhodit ani své vlastní dítě.
K první prokazatelné vraždě došlo 23. února 1960. Na oddělení mělo být už plno a do toho se narodily dvě další děti. Chlapeček a holčička. Zatímco chlapeček neplakal, děvčátko ano. A to se mu stalo osudným. Sušická bestie vypověděla, že chtěla mít méně práce, a tak ukřičené holčičce stiskla hlavičku víc, než bylo slučitelné se životem. Při výslechu tento děsný čin dopodrobna popsala a přiznala, že věděla, jaké bude mít její násilí důsledek.
U druhé vraždy mohla být motivem msta. Do rukou zdravotní sestry se totiž dostala vnučka člověka, se kterým byla její rodina ve sporu kvůli bydlení. Při výslechu nejprve uvedla, že se jednalo o mstu, později však svou výpověď změnila.
Zarážející jsou i další činy, ke kterým se Fikáčková přiznala. Policie všechny případy prozkoumala, ale nakonec došla k závěru, že další děti mohly zemřít přirozenou cestou. Děsivé je ono slůvko „mohly“. Možná je měla na svědomí Fikáčková.
Fikáčková byla v době svého běsnění vdaná, děti však neměla. Údajně děti s manželem plánovali až později. Nedočkali se. Zdravotní sestra, která rozsévala smrt, byla 13. dubna 1961 popravena, bylo jí 24 let.
A zde si můžete přečíst o smrtonosném převaděči Hubertu Pilčíkovi: vraždící bestie spáchala ve své cele sebevraždu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
