Bojový symbol
Ikona komunismu, symbol revoluce, loď, která odstartovala Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Ruský křižník Aurora je dnes legendárním, přitom chybělo málo a mohl dlouho před bolševickým převratem skončit na dně oceánu. Aurora byla postavena na přelomu 19. a 20. století v Petrohradu jako třetí a poslední křižník třídy Pallada. Poprvé ji Rusové v boji nasadili během rusko-japonské války, konfliktu, který probíhal mezi lety 1904 a 1905 mezi carským Ruskem a Japonským císařstvím o nadvládu nad Mandžuskem a Korejským poloostrovem.
Křižník Aurora byl tehdy pod velením kapitána Rožestvenského vyslán z Evropy na Dálný východ. Už během náročného přesunu bylo plavidlo lehce poškozeno, křest ohněm si pak zažilo v bitvě u Cušimy, která znamenala drtivé vítězství pro japonskou stranu. Auroře se jako zázrakem podařilo probít z bojiště ven. Pak až do první světové války sloužila především jako výcviková loď a několikrát byla vyslána jako reprezentace do zámoří, například na korunovaci thajského krále Rámy VI.
Říjen 1917
Na konci roku 1916 se Aurora přesunula z Baltského moře do kotviště u Petrohradu, protože ji po válce bylo třeba „zahojit“. Posádka na ní ale zůstala a část z ní se v únoru 1917 připojila k první fázi ruské revoluce, která té slavnější říjnové předcházela. Už tehdy adrenalinem nadupaní námořníci zabili vlastního velitele, kapitána lodi Michaila Nikolského, který se pokoušel revoluční nepokoje na palubě uklidnit.
Po jeho smrti byl na Auroře ustaven revoluční výbor a novým kapitánem byl zvolen Aleksandr Belišev. Většinu mužstva tvořili bolševici či se k nim případně přidali. A tak se celá posádka aktivně zapojila do příprav revoluce.
A pak přišel proslulý 7. listopad. V 9:40 ráno na přímý rozkaz V. I. Lenina vypálila Aurora salvu slepých nábojů jako signál pro dělostřelecký pluk na souši. Zvuk výstřelů znamenal začátek útoku na Zimní palác, kde tehdy sídlila ruská prozatímní vláda, kterou chtěli bolševici svrhnout, a také start celé Velké říjnové revoluce.
Po převratu byl křižník v roce 1918 převelen do Konštadtu a vrátil se do pozice tréninkové lodě. Pak ale přišla druhá světová válka. Děla z Aurory byla demontována a použita k pozemní obraně tehdejšího Leningradu. Samotné plavidlo bylo zakotveno v přístavu Oranienbaum, nepřátelské bombardéry jej ale nejprve vážně poškodily a nakonec potopily. Po skončení druhé světové války byl vrak vytažen, opraven a přeměněn na symbolické muzeum Velké revoluce. Rusové jej na dlouhé léta zakotvili na řece Něvě. V novém tisíciletí se tenhle pozůstatek komunismu dočkal renovace, a tak u Petrohradu straší dodnes.
A tady si přečtěte zajímavosti o bolševickém masakru rodu Romanovců.