Když byl před 73 lety v komunistickém Československu přijat takzvaný Zákon na ochranu lidově demokratické republiky, byla komunistická éra naší země ještě u svého zrodu. Zákonodárci však měli pocit, že odpůrci režimu budou chtít zemi rozvrátit. Proto v následujících letech využili tento zákon k potlačení disidentských, demokratických a kulturních aktivit. Mnoho občanů přitom skončilo ve vězení bez toho, aby vůbec věděli, proč se tam vlastně dostali.
Zákon, který ničil lidem životy
Co to vlastně byl ten Zákon na ochranu lidově demokratické republiky? Tento zákon č. 231/1948 byl přijat přesně před 73 lety a o necelé tři týdny později začal platit. Šlo o zvláštní trestní zákon, jenž evidoval všechny trestné činy, které měly rozvracet nebo ničit naše lidově demokratické zřízení. Cílem tohoto zákona bylo samozřejmě potlačit disidentské, demokratické a kulturní aktivity, které nebyly v souladu s tehdejším komunistickým režimem. Dalo by se říct, že tento zákon znamenal základ pro počátky stalinistického teroru v komunistickém Československu.
Situace v Československu po únoru 1948 nebyla zrovna dvakrát příznivá pro svobodu a demokracii. Nicméně představitelé komunistického Československa si uvědomovali, že je zapotřebí patřičně se vypořádat s tehdejšími odpůrci nového režimu. Proto se rozhodli přijít se zákonem, který pomůže zatočit s rebely. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky s sebou však přinesl nepřiměřené tresty a perzekuce, a znepříjemňoval život i v podstatě nevinným lidem. Zákon sice existoval jen necelé dva roky, ale poté byl včleněn do nového trestního zákona.
A o co v něm tedy přesně šlo? Kromě toho, že sloužil k potlačování některých aktivit byl využíván například proti občanům, kteří se dopustili velezrady, rozvracení státu, hanobení republiky, nedovoleného zpravodajství nebo útoku na ústavní činitele. Tento zákon byl poměrně rozsáhlý a zahrnoval mnoho zákazů. S některými bychom pravděpodobně souhlasili i dnes, jenže v tehdejším podání a v rámci tehdejšího režimu fungovaly na úplně jiných hodnotách. V první řadě totiž sloužil k potírání odpůrců první republiky z řad dělnické třídy a k údajné ochraně nového režimu, což v praxi znamenalo spíše utlačování zastánců předešlého režimu.
Zákon se skládal ze 72 paragrafů, které byly rozděleny na 5 hlav. Konkrétně šlo o Trestné činy proti republice, Trestné činy proti vnější bezpečnosti státu, Trestné činy proti vnitřní bezpečnosti státu, Trestné činy proti mezinárodním vztahům a Ustanovení společná a závěrečná. Co se týče výše trestů, padaly zde tresty ve výši až 25 let těžkého žaláře, popřípadě i trestu smrti, ovšem v případě, že se jednalo o zločin velezrady za branné pohotovosti státu nebo v době napadení státu. Například za pokus o přechod státních hranic byl trest v maximální výši 5 let vězení. Za úmyslné napadení ústavního činitele hrozil občanům trest ve výši až 10 let vězení, pokud by byla následkem ublížení smrt, hrozila by smrt i viníkovi.
Za urážku veřejného činitele na veřejnosti, která souvisela s politickou funkcí, jste mohli jít do vězení až na 2 roky a za propagaci fašismu a rasismu dokonce i na 5 let.
Nakonec byl tento zákon k 1. srpnu roku 1950 zrušen a stal se součástí nového trestního zákona. Když si tento zákon pečlivě nastudujete, uvědomíte si, že kdybychom se chovali stejně jako dnes v roce 1948, tak by většina z nás seděla ve vězení nebo by dokonce čekala na trest smrti.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
