Osud nachystal velmi neobvyklý a smutný životní příběh pro chlapce, který byl později znám jako Viktor z Aveyronu. Toto „vlčí dítě“ se narodilo v druhé polovině osmdesátých let 18. století a jeho život je dodnes zahalen mnoha tajemstvími a záhadami.
Záhadné vlčí dítě
V malebném francouzském městečku Aveyron se na konci sedmnáctého století začaly šířit zprávy o tom, že v okolních lesích lidé spatřili „vlčí dítě“. Postava velikostí odpovídající přibližně dvanáctiletému chlapci se objevovala mezi stromy, za kameny nebo u vody, ale nikdy se k ní nepodařilo přiblížit. Lidé měli přirozeně strach, protože netušili, jaké nebezpečí tento záhadný tvor představuje a zda jde stále o stejného chlapce, nebo zda se v okolí Aveyronu pohybuje celá skupina těchto tvorů, která by mohla způsobit velké problémy. Takové představy sužovaly místní obyvatele.
Pouhé dva roky před začátkem 19. století se podařilo chytit chlapce, kterému se brzy začalo říkat Viktor z Aveyronu. Nebylo to snadné – dítě bylo zvyklé žít naprosto volně v přírodě a nikdy patrně nezažilo žádnou výchovu. Jak se brzy ukázalo, Viktor nebyl ochoten přijmout žádná omezení. Díky své neobyčejné síle, kterou by v takovém těle jen málokdo očekával, se osvobodil ze zajetí, aby mohl nadále žít podle svých zvyků, v přírodě pod hvězdnou oblohou. Společnost však měla jiný názor.
V roce 1800 se podařilo vlčího chlapce znovu objevit a doslova ulovit. Nejprve skončil v policejní cele, ale brzy bylo jasné, že to takto nepůjde. V cele se neocitla bytost s lidským chováním, ale tvor s návyky připomínajícími spíše zvíře. Policie se o něj nedokázala ani nechtěla starat, a tak byl chlapec svěřen do péče nedalekého sirotčince. Ani zde však nemohl dlouho zůstat. Pečovatelky měly na starosti i jiné děti a péče o takto zanedbaného chlapce jim nemohla zabrat všechen čas. Viktor se neustále pokoušel utéct, byl agresivní, neznal základní pravidla hygieny a neuměl se chovat při jídle jako ostatní. Jídlo rozházené po podlaze a výkaly po celé místnosti byly pro pečovatelky nepřijatelné a běžné výchovné metody na tohoto zanedbaného chlapce nefungovaly.
Chlapec měl přesto trochu štěstí. Jeho případ zaujal vědce, konkrétně přírodovědce Pierra Josepha Bonnaterra, který se rozhodl chlapce vychovávat z vědeckých důvodů. Chtěl zjistit, zda je možné začlenit takové dítě do společnosti. Přestože Bonnaterre nezaznamenal velké úspěchy, dosáhl několika drobných pokroků. Viktor například už nemusel chodit nahý, nechal se obléknout a nějakou dobu v oblečení zůstal. Avšak od dítěte, které bylo nejen zanedbané, ale pravděpodobně i mentálně retardované, se nedalo očekávat více.
Pokusy o výchovu vlčího chlapce se pokoušeli i další vědci přímo v centru Francie. Ani pařížské metody však nebyly úspěšné. Zájem médií i vědeckých kruhů postupně opadal a chlapec se ztratil z veřejného povědomí. Podle dochovaných zpráv žil dál jen se státem najatou vychovatelkou a o jeho dalším životě nejsou žádné záznamy. Pravděpodobně se nedožil vysokého věku; některé zprávy naznačují, že zemřel v roce 1828, kdy mu mohlo být kolem čtyřiceti let. Až do své smrti se zřejmě nedokázal dorozumívat se svým okolím a rozuměl jen několika málo výrazům. Nicméně, nikde nejsou zmínky o jeho agresivitě vůči ostatním. Kdyby se takto choval, jistě by to historické prameny zaznamenaly.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Victor_of_Aveyron
https://study.com/academy/lesson/psychology-case-study-the-wild-boy-of-aveyron.html
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
