Začátky korespondenčních lístků: Předchůdce SMS vynalezli v Rakousko-Uhersku – G.cz
Vyhledávání

Začátky korespondenčních lístků: Předchůdce SMS vynalezli v Rakousko-Uhersku

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Korespondenční lístek můžeme bezesporu označit za jakéhosi předchůdce pohlednic, který za sebou má tradici sahající až do roku 1869. Přesně před 151 lety byl vyroben první korespondenční lístek v rámci rakousko-uherského mocnářství. Používat se začaly až 1. října téhož roku a ve své době způsobily naprostou revoluci v oblasti komunikace.

Martin Miko
Martin Miko 22.9.2020, 10:32

Historie korespondenčního lístků

I když se za zlatou éru korespondenčních lístků považuje přelom 19. a 20. století, lidé v Rakousko-Uhersku je používali už o 30 let dříve. S návrhem na zavedení korespondenčního lístku neboli dopisnice poprvé přišel generální poštmistr Heinrich von Stephan na poštovní konferenci v Karlsruhe. Později o svém geniálním nápadu informoval v roce 1865 ministerského předsedu Emanuela Hermanna. Tomu se podařilo Heinrichovu myšlenku prosadit ve Vídni a v roce 1869 už byly rozeslány první korespondenční dopisy. Trvalo to pouhé 4 roky, ale celá námaha stála za to.

22. září 1869, tedy přesně před 151 lety byly vydány první dopisnice o rozměrech 122 mm x 85 mm. Cílem zavedení korespondenčních lístků bylo samozřejmě zisk a zvýšení zájmu o poštovní služby, což se také povedlo. Z dopisnice se postupem času stala státem vydávaná cenina, která na sobě měla natištěnou oranžovou známku v hodnotě dvou krejcarů. Strana pro pisatele byla doplněna vysvětlujícím textem, aby lidé při posílání psaní nic nepokazili. Oproti klasickému dopisu, který byl do jisté části anonymní a intimní záležitostí, byl korespondenční lístek jiný. Lidé si museli dát pozor na to, co na něj píšou, protože by si to mohl kdokoliv přečíst. Proto se pro jistotu v mnohých případech podepisovali pouze iniciály svého jména, aby zůstali alespoň trochu anonymní před zvědavými čtenáři.

Nicméně i tak se z dopisnice stal obrovský hit v podstatě okamžitě. Během prvního měsíce bylo prodáno v rámci Rakouska – Uherska neuvěřitelných 1,4 milionu korespondenčních lístků a během následujících 3 měsíců šlo už o skoro 3 miliony kusů. Za rok se jich prodalo 9,5 milionu, což vydělalo neuvěřitelných 190 743 zlatých a 40 krejcarů. Když uviděli v Německu, jaký je o „koresponďáky“ zájem, rozhodli se, že je také zavedou a v březnu 1870 se zde také začaly prodávat. Zájem byl opět abnormální. V Berlíně se prý během první dne prodeje prodalo přes 45 tisíc lístků. V období od března do konce roku to bylo více než 10 milionů kusů, čehož si samozřejmě všimly i okolní státy a během následujících 10 let používaly korespondenční lístky všechny státy v Evropě.

Později se korespondenční lístky dostaly do celého světa a postupně si prošli vývojem. Na lícové straně se začaly objevovat všemožné ozdoby a otisky. Tímto způsobem postupně vznikly pohlednice, avšak na takové, jak je známe v současnosti, si lidé museli ještě nějakou dobu počkat. Lidé na přelomu 19. a 20. století zkoušeli například vytvářet i jiné neobvyklé formáty pohledů. Například existoval i pohled o velikosti 9x4,5 mm nebo naopak obří formát o velikosti 30,8x22,8 mm. Rozmanitost při tvorbě pohlednic neměla hranice a tato doba by se dala popsat jako zlatá éra. Ta bohužel skončila 1. světovou válkou.

Korespondenční lístky plnily dobře svou funkci během světových válek, když je vojáci posílali domů svým rodinám se vzkazem, že jsou v pořádku. Takovýchto osobních dopisů z fronty se dodnes dochovalo mnoho. I po letech v nich dokáží historikové najít a popsat atmosféru doby, která v té době panovala. Hlavním důvodem, proč se tak hojně používaly, byl ten, že lístek byl všude levnější než dopis. Oproti tradičním dopisům měl totiž korespondenční lístek poloviční poštovní sazbu, takže ho lidé využívali na krátké a stručné sdělení. V podstatě se jednalo o jakéhosi předchůdce SMS nebo e-mailu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články