Začátkem dvacátého století vyřešil epidemii tyfu armádní detektiv, odhalil bezpříznakovou nosičku viru – G.cz
Vyhledávání

Začátkem dvacátého století vyřešil epidemii tyfu armádní detektiv, odhalil bezpříznakovou nosičku viru

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

V situaci, ve které se nacházíme, asi není potřeba zdůrazňovat, že příběhy, které se točí kolem smrtících nemocí často končí tragicky. Příběh nebohé Mary ale ukazuje, že nemusíte být pacient ani jeho příbuzný, aby vám choroba zničila život.

Jan Studnička
Jan Studnička 14.10.2020, 12:51

Milá holka ze Severního Irska

Jmenovala se Mary Mallon a měla vážně pohnutý osud. Ještě před narozením, její matka málem zemřela pár měsíců před porodem na těžkou chorobu. Když přišla Mary v roce 1869 na svět, žila rodina v relativní chudobě v oblasti, kterou dnes známe jako Severní Irsko. Jakmile Mary dospěla, odjela do Ameriky dělat kuchařku.

Taková kuchařka koncem devatenáctého století nebyl špatný gig, právě naopak. Ze všech ponižujících prací, které jste mohli u bohatých rodin dělat, na tom byla kuchařka ze všech nejlépe. Oproti dvaceti dolarům měsíčně, které byste brali jako obyčejná služka, jste brali pade. A navíc jste se nemuseli starat o bydlení, protože jste většinou bydleli u těch rodin.

Mary ale měla pekelnou smůlu. Mezi lety 1900 a 1907 pracovala jako kuchařka celkem u osmi zámožných rodin. V té době ale v Americe řádil břišní tyfus a jak pomalu likvidoval jednu rodinu za druhou, Mary vždycky raději přesídlila někam jinam. Na tohle měla docela kliku, nikdy se od nikoho nenakazila. Utíkala před tyfem po celém New Yorku. Až do toho osudného roku 1907.

Soper, George Soper

Na chvíli teď Mary opustíme, protože v našem příběhu je ještě jedna extrémně důležitá postava, George Soper. Soper byl vystudovaný expert na kanalizační techniku a major u US Army. Sopera si najala jedna z nakažených rodin, protože na nemoc zemřela jejich dcera a oni chtěli zjistit, odkud nemoc pochází a pokud možno ji zastavit.

Soper začal studovat erupce nemoci po celém New Yorku a zjistil něco vážně podivného. Nakaženy jsou jenom bohaté rodiny. Břišní tyfus se ale běžně objevoval v hustě obydlených chudých čtvrtích a institucích, v armádních táborech, vězeních… rozhodně ne v drahých domech na Upper East Side Manhattan. Pochopitelně nejdřív prozkoumal všechny lokace, jestli někde nedochází k otravě vody z kanalizace, ale nezjistil nic. Až při vyšetřování přímo na lokacích zjistil od ostatních sloužících, že vždycky těsně po vypuknutí nákazy odešla kuchařka. Podle popisu ta samá, vysoká, statná, trochu prostořeká, tmavé vlasy. Jmenovala se Mary.

Mary Mallon našel u její osmé rodiny, pracovala tam jenom krátce, nikde žádný nemocný. Všechno drahé Mary vysvětlil, že ve skutečnosti město tyfem netrpí, že všechny ty nakažení jsou jenom kolem ní a jak je to podivné. A že by potřeboval vzorec moči a stolice. Protože to potenciálně může zachránit životy. A Mary byla tak laskavá, že se ho za to nařčení pokusila pobodat grilovací vidlicí.

Nestěžujte si na karanténu

Soper neměl pravomoc nikoho zatýkat a rozhodně nehodlal svým nacvičeným armádním pravým hákem likvidovat kuchařky, o kterých měl jenom vágní podezření, že mohou mít něco společného s břišním tyfem. Takže poslal zprávu výš. Tým ministerstva zdravotnictví se pokusil kontaktovat a přivést Mary na testy ještě jednou, ale když je vyhlásila podruhé, byla slečna Mallon zatčena podle paragrafu o ohrožování veřejného zdraví. Do antonu ji bránící se odtáhlo celkem šest policajtů.

Nutno dodat, že to bylo všechno velice velice morálně nejisté. Protože v té době možná byly nějaké teorie o tom, že by mohlo existovat něco jako bezpříznakový přenašeč, ale nikdo nikdy v Americe žádného neviděl. Mary je jedna z prvních zdokumentovaných osob, které něčím podobným trpěly. A noviny to milovaly. Překřtily nebohou Mary na “Tyfovou Mary”.

Zavřely kuchařku do speciální karantény, totiž izolovaného místa na ostrově North Brother Island nedaleko New Yorku. Z testů moči a stolice se zjistilo, že Mary je skutečně přenašeč. Hodnoty byly absurdně vysoké. Lékaři určili, že tyfus pravděpodobně sídlí ve žlučníku a nabídli se dámě, že ji ho vyjmou. Odmítla, ostatně tehdy nebylo vyndavání žlučníku žádná sranda, běžně se při takovém zákroku umíralo.

Mary ze své izolace soudila všechny, kteří jí přišli do cesty. Sopera, město New York, stát New York, ministerstvo zdravotnictví, své ošetřující lékaře… všechny žaloby byly vždycky sestřelené. Ale její případ vyvolával zájem a hlavně tu byla etická otázka toho, jestli je v pořádku držet v podstatě v base někoho, kdo “nic zlého neudělal”.

Její tyfus byl doslova vrozená vada. Pamatujete, jak jsme říkali, že její matka málem zemřela pár týdnů před porodem? Na břišní tyfus. Mary to v sobě měla ještě než se narodila.

Tyfová Mary

Po dvou letech v karanténě ji soud propustil pod podmínkou, že nebude pracovat jako kuchařka a bude extra pečlivá při dodržování bezpečnostních opatření. Třeba mýt si ruce. Mary totiž přiznala, že si nemyje ruce skoro nikdy… a nebylo na tom nic divného, začátkem dvacátého století ještě neměli lidé zažité, že mohou mít na rukou neviditelné bacily.

Mary byla na svobodě pět let, pracovala jako pradlena pod falešným jménem několik let, ale nakonec ji to přestalo bavit a začala znovu dělat kuchařku. A protože rodiny vedly background checks, začala pracovat v restauracích a bistrech. Epidemie tyfu se rozjela naplno. Co hůř, nakonec šla vařit do ženské nemocnice.

Velice rychle se objevilo pětadvacet nakažených. A ostatní holky v kuchyni začaly svou novou kolegyni “slečnu Brown” nazývat se smíchem Tyfová Mary. “Jako ta kuchařka před pár lety, jak vždycky vyvolala epidemii, když se objevila, pamatuješ?” Po incidentu ve Sloan Hospital Mary zmizela.

George Soper nemusel být génius, aby si dal dvě a dvě dohromady. Ale naštěstí trochu byl, takže se mu po pár týdnech podařilo vystopovat Mary v New Jersey. Vzpomínal na to jako na velice hořké shledání. Vždycky měl k Mary v určitém směru respekt. “Byla chytrá, schopná a hezká,” napsal. “Krásně psala a vyjadřovala se v dopisech. Díky rukopisu se mi ji taky podařilo tak rychle najít.”

Mary strávila zbývajících třicet let svého života v izolaci, nebylo jak jinak jí pomoci. Dostala maličký dům na ostrově North Brother, po časech jí byly dovoleny i jednodenní vycházky do města. Později byla dokonce na “jejím” ostrově zřízena laboratoř, kde pomáhala jako laborantka. Zemřela v roce 1938 na selhání plic.

Až do své smrti si nepřipustila, že by mohla tyfus roznášet ona. Její jméno se stalo synonymem pro bezpříznakové přenašeče, kteří ať už vědomě nebo ne, roznášejí nemoce po zdravých lidech. V současné chvíli to může být kdokoli z nás. Kromě vás, kteří právě procházíte nemocí, v takovém případě vám držíme palce. Pro všechny ostatní… noste roušku. Nebuďte jako Tyfová Mary. Minimální odhady říkají, že nakazila padesát lidí a prokazatelně zabila tři. Ty vyšší odhady se pohybují od padesáti mrtvých nahoru.

Podobné články

Doporučujeme

Další články