fb pixel Za 60 korun denně v příšerných podmínkách vyrábějí bangladéšské děti naše módní hadry. Už se těšíte na výprodeje? – G.cz
Vyhledávání

Za 60 korun denně v příšerných podmínkách vyrábějí bangladéšské děti naše módní hadry. Už se těšíte na výprodeje?

Fotografie ukazují budovy bez nouzových východů, bez požárních evakuačních plánů nebo hasicích přístrojů. Při požáru nedalekého továrního komplexu Rana Plaza v roce 2013 zemřelo 1100 lidí.
Zdroj: Claudio Montesano Casillas/REX Shutterstock

Textilní manufaktury v bangladéšské Dháce jsou takové malé předpeklí – pro hodné děti. V podmínkách, nebezpečných na první i druhý pohled, tu pracují tisíce dětí, které tráví dennodenně dlouhé a úmorné hodiny sešíváním kusů nejmódnějšího oblečení a přišíváním štítků našich nejoblíbenějších značek.

Radka Pružinová
Radka Pružinová 26.12.2017, 08:48

Mexický fotograf Claudio Montesano Casillas se do některých bangladéšských ‚textilek‘ dostal a nafotil v nich snímky každodenní otřesné reality. Ukazují vyčerpávající rutinu, dupání po dětských právech a nebezpečí, které číhá na každém rohu.

Tyhle ‚továrny‘ bývají třeba jen v normálních obytných domech s malými místnostmi, kde jsou umístěny šicí stroje, ale často tu nejsou žádné nouzové východy, požární evakuační plány ani hasicí přístroje, protože tyhle výrobny nepodléhají oficiální celostátní kontrole požární a pracovní bezpečnosti.


Děti, které nemají čas chodit do školy, mají obrovské množství pracovních úkolů od výšivek a přidělávání flitrů přes barvení textilií k čištění strojů. Dělníci v těchto textilkách pracují šest až šest a půl dne v týdnu od rána do noci za minimální mzdu. Přespávají uvnitř továrny nebo si pronajímají pokoje v jejich bezprostřední blízkosti.
Podle organizace UNICEF „otročí“ v Bangladéši přibližně milion pracujících dětí ve věku od 10 do 14 let – jejich počet je ale mnohem vyšší, když se věková hranice rozšíří. Přicházejí z vesnic do měst hledat zaměstnání a sní o lepším životě.

V drtivé většině případů ale třou bídu s nouzí a brutálně dřou, aby měly na holé živobytí. Život mimo práci pro ně vlastně neexistuje. Kvůli pracovnímu vytížení děti jí, sprchují se a spí přímo v továrně a mají jediný půlden volna za týden. Paradoxně na jejich tvářích uvidíte úsměv častěji než na tváři špičkového manažera, který bere nesčetněkrát vyšší plat.

Továrny šijí částečně pro místní a indický trh. Zásobují ale i dobře známé a zavedené mezinárodní značky. Činí tak prostřednictvím subdodávek, které cílovým společnostem ztěžují přesnou kontrolu toho, odkud všechno jejich oblečení pochází. Většina známých oděvních značek totiž nechce participovat na dětském utrpení a vykořisťování. Bangladéšanům jde ale především o zisk...

Bangladéšská vláda shledala 80 % zdejších oděvních závodů bezpečnými. Podle generálního inspektora Syeda Ahmeda bylo v rámci vládní iniciativy podporované Mezinárodní organizací práce (International Labour Organisation – specializovaná organizace OSN usilující o prosazování mezinárodně uznávaných pracovních práv) prošetřeno 1 475 oděvních továren.
​81 % z nich dodrželo stavební, požární i elektrické bezpečnostní normy. 37 továren nařídila vláda uzavřít kvůli nedostatkům v bezpečnosti a dalších 209 bylo upozorněno, že pokud okamžitě nezjednají nápravu, čeká je podobný osud. Zbytek čeká na posouzení a případné uzavření.
Na bangladéšské oděvní továrny se upřela pozornost v roce 2013, kdy si nenadálé zřícení továrního komplexu Rana Plaza v Dháce vyžádalo přes 1 100 obětí, z nichž většina byly právě chudé švadlenky. Možná si pamatujete na srdceryvnou fotku muže a ženy objímajících se i po smrti...
Až tato tragická nehoda vyvolala revizi bezpečnostních norem v továrnách a odhalila mnoho nedostatků v oblasti elektrické i požární bezpečnosti, ale i konstrukční nedostatky. Do oděvního průmyslu se od té doby v rámci zlepšení podmínek ‚nalily‘ stovky milionů dolarů. Nikoli však na platy otročících pracujících.

Textilní odvětví je v podstatě jediným zdrojem hospodářského růstu rychle se rozvíjející bangladéšské ekonomiky. Export oděvů je hlavním zdrojem devizových příjmů. Bangladéš je společně s Čínou největším vývozcem oděvů západních značek, mezi které se řadí např. H&M, Zara, Gap, Benetton a mnohé další.
Výdělek v tomto průmyslu činí každoročně až 25 miliard dolarů, což je přibližně 637,5 miliard korun. V továrnách je za směšnou almužnu, odpovídající zhruba 1 500 korunám měsíčně, vydělávají přibližně 4 miliony lidí, většinou žen a často i dětí.

A TADY máte 10 šokujících fotografií, díky kterým své děti už nikdy nebudete nutit k práci.

Podobné články

Doporučujeme

Další články