Bolest je přirozená reakce lidského těla na vnější poškozující stimul. A nejedná se jen o poškození fyzické. Fyzické tělo si mozek hlídá prostřednictvím nervů a bolestivý vjem má být upozorněním, že je něco v nepořádku a je třeba nějak jednat. Mozek si však nehlídá jen vás, ale i naše okolí.
V průběhu života si pomocí hormonu lásky oxytocinu vytváříme pevné citové vazby ať už k různým osobám, prostředím nebo předmětům. Tyhle vazby tvoří analogii naší vlastní fyzické tělesnosti v okolním světě: stejně jako se snažíme úzkostlivě chránit své tělo, aby nám co nejdéle vydrželo a sloužilo, staráme se i o své sociální vazby.
Jejich náhlá negativní změna nebo ztráta pak znamená pro mozek stejné ohrožení, jako když si například uřízneme ruku. Psychická bolest se velmi často tzv. somatizuje, tedy přenáší se a projevuje na tělesné úrovni.
Maďarský neurofyziolog Hans Selye (mimochodem narozený v Komárně a absolvent pražské německé univerzity) popsal už v roce 1944 tři hlavní fáze stresové reakce při zpřetrhání určité silné citové vazby - 1. fáze poplachu, 2. fáze vzdoru, 3. fáze vyprázdnění. Na základě experimentů zformuloval teorii, že čím déle trvá první fáze, tím více se psychický stres projevuje v tělesné oblasti. A současná věda jeho závěry beze zbytku potvrdila.
Mozek reaguje na ztrátu citové vazby tak, že podvěsek mozkový začne vylučovat do krve hormon adrenokortikotropin, který má tělo zmobilizovat na zátěžovou situaci po náhlém stresovém podnětu.
Zároveň v nadledvinkách nastartuje tvorbu dalšího hormonu - kortizonu, který má naopak tělo uklidnit a ukončit výrobu adrenokortikotropinu poté, co stresová situace pomine.
V případě fyzického poranění a bolesti to funguje bez problémů - jakmile odezní stav ohrožení a nastartuje se proces hojení rány, je to pro mozek signál, že už může být v klidu. V případě poranění emocionálního ale může mozek neustále vyhodnocovat situaci jako stresovou a kolotoč produkce adrenokortikotropinu a kortizonu běží dál a jejich hladina v krvi se zvýší třeba až dvacetinásobně oproti normálu. Takhle vysoké množství těchto hormonů začne působit na imunitní systém, který zatím z ne zcela známého důvodu začne vyrábět velké množství vadných bílých krvinek.
Ty jsou v našem těle odpovědné za požírání a likvidaci mikrobiálních vetřelců. To spolu s fyzickou únavou vyvolanou například nedostatkem spánku či změnou stravovacích návyků (další obvyklá reakce těla na stresovou událost) může vést až k rozvoji vážných zdravotních potíží (vředy, onemocnění srdce, revmatické choroby, rakovina).
genius-com.jpg
Pokud se nedokážeme od psychické bolesti odpoutat včas, zaděláváme si i na fyzické problémy. (Foto: genius.com)
Jak se tomu vyhnout? Vědci se shodují na tom, že je nejlépe vrhnout se do svého zármutku po hlavě a pořádně se z něj vyřvat. Teprve poté totiž nastoupí fáze vzdoru, kdy nás sice citová ztráta stále ještě bolí, ale už jsme schopni o ní mluvit s menší a menší lítostí, a hlavně tělesná chemie už neohrožuje naše zdraví.
A TADY máte článek o Acabadoře, paní sladké smrti.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
