Kulturní revoluce
V roce 1966 vyhlásil vůdce Čínské lidové republiky Mao Ce-tung takzvanou „kulturní revoluci“, jejímž cílem bylo obnovit v čínské společnosti komunistický revoluční zápal a elán. Jeho manželka Čang Čching se stala neoficiální tajemnicí pro kulturu v Číně.
V praxi však revoluce znamenala zavraždění úředníků, o nichž se mělo za to, že ztratili oddanost komunistické věci, a zatčení a zadržení tisíců dalších úředníků a občanů za nejasně definované „zločiny proti státu“.
Politická liberalizace
Kulturní revolucí se rozuměl také zákaz všech kulturních děl, tedy hudby, literatury, filmu nebo divadla, která neměla požadovaný ideologický obsah. Počátkem 70. let se však Čína zoufale snažila navázat nové a lepší vztahy se Západem, zejména se Spojenými státy.
Částečně kvůli touze po nových zdrojích obchodu, ale také kvůli rostoucím obavám z konfrontace se Sovětským svazem. Součástí této kampaně byla i cesta prezidenta Richarda Nixona do Číny v roce 1972.
Nespoutaný Shakespeare
V říjnu 1976 byla kulturní revoluce oficiálně prohlášena za ukončenou a jasným důkazem toho bylo oznámení o ukončení zákazu díla Williama Shakespeara z května 1977.
Byl to krok, který byl zároveň značným a jasně mířeným symbolem a zcela jistě přinesl prospěch v oblasti vztahů s veřejností západní společnosti. Spolu s oznámením o zrušení zákazu čínská vláda také uvedla, že brzy bude k dispozici i čínskojazyčné vydání těchto dříve zakázaných děl.
Zdroj: History, Wikipedia