fb pixel Vzpoura vězňů v Leopoldově aneb jak se vůdce odboje Tibor Polgári pomstil Havlovi za neúplnou amnestii – G.cz
Vyhledávání

Vzpoura vězňů v Leopoldově aneb jak se vůdce odboje Tibor Polgári pomstil Havlovi za neúplnou amnestii

Zdroj: profimedia

Pokud si myslíte, že vězeňské vzpoury známe v našem prostředí pouze skrz filmové plátno, šeredně se mýlíte. Největší vězeňská vzpoura v naší novodobé historii se odehrála v roce 1990 v Leopoldově. Naštvaní trestanci tehdy agresivně zareagovali na Havlovu amnestii, která se nevztahovala na všechny, ale pouze na „vyvolené“. Revolta nakonec trvala neuvěřitelné dva týdny.

Martin Miko
Martin Miko Aktualizováno 15.3.2022, 00:12

Vzpoura vězňů, která stála 30 milionů korun

Vyhlášením rozsáhlé amnestie Václavem Havlem v roce 1990, kdy bylo propuštěno neuvěřitelných 23 tisíc vězňů z celkového počtu 31 tisíc, došlo samozřejmě i k mnoha chybám. Mezi propuštěnými byli například těžcí zločinci, přičemž dodnes média připomínají například vraha Josefa Slováka, který kdysi zavraždil jugoslávskou občanku, nebo třeba Jaroslava Gančarčíka, jenž během jednoho večera zavraždil celou rodinu. Zbylým vězňům, kteří se po sametové revoluci a transformaci na demokracii nedostali na svobodu, se zdálo Havlovo rozhodnutí nespravedlivé, a proto se rozhodli jednat. Konkrétně šlo o ty, již si své tresty odpykávali v Leopoldově. Ti totiž nepochopili, že se amnestie týkala jen vězňů s tresty do dvou let, a v případě neúmyslných trestných činů do tří let.

Vše začalo už 15. března 1990, když se 217 vězňů leopoldovské věznice rozhodlo vyhlásit hladovku. Následně se jim podařilo vytlačit dozorce z ubytovacích prostor a s rostoucím odporem trestanců vůči bachařům se o to více věznice dostávala do rukou vězňů. Muž, jenž celou revoltu vyburcoval, se následně prohlásil za nového ředitele věznice. Všichni trestanci, kteří odmítali rebélii, byli drženi jako rukojmí. Samozvaným ředitelem nebyl nikdo jiný než Tibor Polgári. Po ovládnutí věznice recidivisty samozřejmě začala totální anarchie. Odsouzení měli například pod palcem i kuchyň s potravinami za více než jeden a půl milionu korun. Vězňům se pak podařilo zmocnit i lékárnických zásob, medikamentů nebo lihu. To vše bylo samozřejmě zužitkováno k omámení nebo k výrobě alkoholických nápojů. Aktivně se do vzpoury v Leopoldově zapojilo odhadem 300 trestaných mužů, kteří chtěli jediné – svobodu pro všechny.

Ani po dvou týdnech vyjednávání se situace nijak nezlepšila. Vězni stále požadovali svobodu pro všechny, na což samozřejmě policie nemohla přistoupit. A tak 28. března 1990 rozhodlo Ministerstvo vnitra o okamžitém zaútočení na věznici v Leopoldově. Vězni měli na přípravu proti útoku policie dostatek času, a proto se v budově opevnili. Navíc disponovali ručně vyrobenými zbraněmi. Měli například zápalné lahve, dýky, sekery, mačety, kovové tyče nebo obyčejné žiletky. V přístupových cestách si vytvořili barikády, aby to měla policie a armáda co nejsložitější. K vyřešení celé situace byl povolán plukovník Andrej Sámel. Bohužel ani jemu se nepodařilo situaci vyřešit vyjednáváním, a tak přišel neodkladný zásah.

Před leopoldskou věznici tehdy přijelo 6 obrněných transportérů. Bezpečnostní složky nakonec bojovaly proti vězňům neuvěřitelné 2 a půl hodiny, přičemž šlo z velké části o boj muže proti muži, jak popisují pamětníci. Každý zneškodněný vězeň byl okamžitě odveden ven a následně svlečen do naha, aby u sebe nemohl skrýt zbraň. Bleskový zásah musel připomínat akční film s Brucem Willisem, protože nakonec došlo i na hořící střechu jedné z budov. I když byl zásah bezpečnostních složek považován za brutální, nakonec během něj zemřel „pouze“ jeden muž. Ten bohužel spadl ze střechy jedné z budov věznice. Dalších 29 vězňů se vážně nebo méně vážně zranilo. Škody po zásahu byly nicméně šílené. 5 z 11 budov bylo zničeno a škody se vyšplhaly na neuvěřitelných 30 milionů korun, což bylo v roce 1990 opravdu hodně peněz.

Po vzpouře následoval trest. 73 vězňů bylo souzeno v Bratislavě, přičemž 5 z nich bylo osvobozeno, 61 odsouzeno a dalších 6 mělo samostatné soudní jednání. Celkově bratislavský soud rozdal tresty ve výši 345 let. Nejvyšší trest činil 14,5 let a nejnižší 1,5 roku. Hlavnímu iniciátorovi vzpoury Polgárimu to zřejmě nestačilo. 23. listopadu 1991 se mu totiž společně s dalšími muži podařilo z Leopoldova utéct. Uprchlíci měli přitom zavraždit 5 dozorců, a z toho tři z nich měl zabít právě Polgári. Jejich plán utéct do Polska a následně odletět do Austrálie jim však nakonec nevyšel, protože byli zhruba po 20 hodinách na svobodě dopadeni. Polgári se dočkal doživotního trestu, svůj trest si stále odpykává.

Podobné články

Doporučujeme

Další články