Když se řekne Klub 231 nebo K 231, tak by se vám měla hned vybavit organizace sdružující bývalé politické vězně komunistického režimu, kteří byli uvěznění mezi nechvalným únorem 1948 a počátkem 60. let. Od založení této organizace uběhlo už 54 let a v dobách největší slávy se ke klubu hlásilo 80 tisíc lidí v rámci celého Československa. Děsivé.
Sdružení politických vězňů
Co stálo za názvem Klubu 231, pod kterým je tato organizace známá? Číslo je odvozeno od zákona na ochranu lidově-demokratické republiky, který nesl číslo 231/1948 Sb., podle něhož byla odsouzena většina politických vězňů. Nicméně nebýt nahrazení Antonína Novotného Alexandrem Dubčekem ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ, tak by nikdy žádná taková organizace neměla šanci na úspěch. Dubček totiž prosazoval liberalizaci tehdejšího režimu, o čemž svědčí i období politického uvolnění v Československu, které označujeme jako tzv. pražské jaro. V rámci tohoto společenského a politického procesu se totiž vytvořily reformy, které znamenaly například zvýšení svobody tisku, orientaci ekonomiky na spotřební zboží, částečnou liberalizaci trhu a především i zakládání nových politických klubů, kam kromě Klubu 231 patřilo i hnutí Klub angažovaných nestraníků (KAN).
V této uvolněné atmosféře počátku roku 1968 se postupně začali scházet bývalý političtí vězni, kteří se následně 27. března téhož roku po předchozích schůzkách rozhodli, že založí přípravný výbor Klubu 231. Ten měl za cíl hájit zájmy bývalých politických vězňů a usilovat o jejich nejrychlejší rehabilitaci a zařazení do společnosti. Předsedou Klubu 231 se stal prof. Karel Nigrín a tajemníkem Jaroslav Brodský. Dalšími členy byli například Josef Čech, Radovan Procházka, Ota Rambousek, Václav Paleček, Zdeněk Mráz a mnoho dalších. Při registraci tohoto sdružení neměl sekretariát ÚV KSČ ani ministerstvo vnitra žádné námitky, zapotřebí bylo pouze dodání stanov. Na neděli 31. března 1968 byla domluvena ve velkém sále kulturního domu na Slovanském ostrově ustavující schůze, o které tehdy informovala dokonce ČTK i Československá televize. Dokonce se o založení Klubu 231 psalo v Rudém právu. Každopádně se prvního ustavujícího shromáždění zúčastnilo přes 2000 lidí, kteří se nevešli ani do sálu kulturního domu.
Cílem organizace bylo především iniciovat tvorbu legislavity, podle níž by komunistický režim uznal existenci svých politických vězňů a zároveň umožnil jejich rehabilitaci. Původně K 231 počítalo s pomocí pro zhruba 130 tisíc vězňů, avšak kvůli srpnové invazi se nic z toho neuskutečnilo.
Činnost Klubu 231 a dalších podobných organizací byla po srpnové invazi logicky zakázána a na základě rozhodnutí státních orgánů následně rozpuštěna. Není divu, že řada členů Klubu 231 následně emigrovala. Spolek tak následně pomáhal československému disentu především ze zahraničí. V roce 1989 odhalil spolek K 231 v kanadském Masaryktownu pomník obětem komunistického režimu, na který se podařilo sehnat 23 tisíc kanadských dolarů.
Na přelomu roku 1989 se členové činorodě zapojili do pomoci občanské společnosti. Klub 231 nicméně pomohl vzniknout Konfederaci politických vězňů v Československu. Jiní členové se pro změnu vrátili do svobodného Československa.
V roce 2015 se Klub 231 stal terčem ruské propagandy v rámci ruské státní televize Rossija, která natočila film O Varšavské smlouvě, kde popisuje členy organizace jako údernou sílu pražské opozice, kvůli níž musel Sovětský svaz zasáhnout invazi vojsk do Československa v srpnu 1968. Vše byla samozřejmě absolutní lež, kterou tak i Klub 231 označil.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
