Pavel Kohout byl vždy zapálený – nejdřív stalinista, poté chartista. A se stejnou vášní se postavil i ke konci svého prvního manželství. Herečku Alenu Vránovou si vzal symbolicky v den Stalinových narozenin, ona ho ale poměrně brzy po svatbě chtěla opustit kvůli Vladimíru Rážovi. A nakonec také opustila, mladí milenci si kvůli tomu ale prošli peklem z produkce nejen zhrzeného Kohouta, ale přímo i komunistické strany.
Obrácený Kohout
Pavel Kohout je jedním ze zářných důkazů, že to, že někdo v mládí propadne ideálům komunismu, ještě neznamená, že nedokáže rozpoznat rozdíl mezi myšlenkou a její pokroucenou aplikací na totalitní tyranii. Spisovatel a dramatik, narozený 20. července 1928, byl od mládí komunistou do morku kostí. Už jako maturant byl rudý skrz naskrz. Oddaný stalinista patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, což pro něj znamenalo i zajištěnou a zářivou kariéru. Na konci 40. let spoluzaložil Soubor Julia Fučíka, pracoval v mládežnické redakci Československého rozhlasu a už jako jednadvacetiletý byl vyslán coby kulturní atašé do Moskvy.
Vydrželo mu to dlouho – až ve druhé polovině 50. let začínal Kohout o myšlenkách komunismu a především jejich převádění do praxe v Československu pochybovat. Stal se jednou z vůdčích osobností pražského jara, roku 1969 byl však definitivně vyloučen ze strany. Postupně tak přešel na pomyslný druhý břeh, na němž byl stejně aktivní jako dřív na tom červeném. Stál u zrodu Charty 77, užil si šikanu StB a nakonec jemu i jeho ženě pohlaváři zakázali návrat do vlasti a zbavili je československého občanství. Ale on to ten Kohout měl s komunisty nahnuté už dlouho...
Funkcionář a princezna
Žena, s níž se musel Kohout původně nechtěně natrvalo usadit v Rakousku, je scenáristka Jelena Mašínová. Vzdálená příbuzná Josefa Mašína je ale Kohoutovou v pořadí již třetí manželkou. Před ní měl ještě dvě partnerky, nejvíce proslul hned svým prvním svazkem s herečkou Alenou Vránovou. Tu si mimochodem na vlastní přání vzal v den výroční narození Jozefa Stalina.
Vránovou si Kohout bral, když jí bylo krásných devatenáct. Obdivovaná a krásná talentovaná začínající herečka a studentka DAMU plus nadějný, zapálený funkcionář a s literárním nadáním – v očích komunistické strany byli tihle dva dokonalý pár. Dá se říct, že strana nad jejich svazkem převzala jakýsi patronát a plánovala, že spolu budou obrážet recitály pro mládež, besedy pro družstevníky a jezdit na stáže do Sovětského svazu. Jenže strana míní, pánbůh mění.
Romantická Vránová poměrně brzy po svatbě začala pociťovat rozčarování z despotického a mírně žárlivého muže, který jí sice nic vyloženě nezakazoval, ale neustále komentoval, že nosí moc vysoké podpatky, moc krátké sukně, moc výraznou rtěnku. Pak ale přišla nabídka role princezny Krasomily v Pyšné princezně. Pro Vránovou to nejprve byl dar v podobě vysněné práce a rozptýlení od neštěstí v manželství, nakonec to byla ale událost vskutku osudová, neboť se na natáčení seznámila s kolegou Vladimírem Rážem, představitelem krále Miroslava. Znalci drbů z prostředí české kinematografie vědí, že ti dva se do sebe velmi rychle zamilovali.
Kohout byl v té době se svými „Fučíkovci“ v Berlíně a jen jak se vrátil, vyrazil za manželkou na plac. Ta mu ale bez okolků sdělila, že propadla charismatu svého filmového partnera. V takové situaci by každý člověk, obzvlášť muž, reagoval podvedeně, naštvaně, možná i agresivně. Ale co rozpoutal Kohout, když mu jeho manželka oznámila, že se chce rozvést, to bylo opravdu něco. Ona se do toho totiž vložila i ta strana.
Rozvod na divadle
Kohout začal své ženě a jejímu milenci psát desítky naštvaných, skoro až výhrůžných dopisů. „Kdo je schopen rozvracet manželství, možná nakonec zradí i svou socialistickou vlast,“ psal Rážovi. „Píši Ti proto, abych ti řekl jménem svým i svých vrstevníků: Tvé dny končí, Vladimíre Ráži!“ stálo v jednom ze vzkazů. Svou ženu zase Kohout přemlouval, ať okamžitě zanechá odsouzeníhodné mimomanželské aféry.
Ale to nebylo všechno – Vránovou a Kohouta si na„slyšení“ pozvala strana a slíbila jim větší byt, když se dají zase dohromady. Ale herečka byla neoblomná. Nakonec to Kohout vyřešil jako pravý umělec – napsal hru jménem Dobrá píseň o zlosynovi, který komunistu připravil o ženu. Poselství hry bylo jednoduché: kdo selže na poli lidských vztahů a chová se nemorálně, selže docela jistě i po stránce politické. Dílo se stalo hitem a bylo dokonce rozebíráno na stranických schůzích, kde herečka musela vysvětlovat svůj „poklesek“.
Vránová trvala na rozvodu o to víc – a nakonec se ho i dočkala. Mimochodem, Ráž se kvůli krásné kolegyni rovněž musel rozvést. Až pak měla skutečná láska krále Miroslava a princezny Krasomily zelenou. Ale také nevydržela věčně – záletný Ráž měl řadu pletek, což Vránovou dopalovalo. Vydržela to ale do osmnáctin jejich jediné dcery Markéty. Nakonec se ti dva ale také rozvedli, a to po 25 letech společného života.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
