Před 76 lety začala přesně ve 12 hodin jednohodinová generální stávka, které se zúčastnilo neuvěřitelných 2,5 milionu pracujících občanů. I když bylo původním záměrem stávky prosazení sociálních a ekonomických zájmů zaměstnanců, nakonec tato demonstrace skvěle posloužila komunistům k vytvoření tlaku na prezidenta republiky Edvarda Beneše. O den později proběhl takzvaný Den vítězství československého pracujícího lidu, který dodnes slaví členové KSČM.
Únor, který změnil Československo
Datum 24. února 1948 je zapsáno do naší historie jako den, kdy začala hodinová generální stávka. Ve 12 hodin se rozhodlo stávkovat neuvěřitelných 2,5 milionu pracujících, kteří si tímto způsobem chtěli prosadit lepší sociální a ekonomické podmínky v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pátý den vládní krize a nátlak ze strany komunistů se neustále stupňoval, využil se zmatek související s generální stávkou k přitlačení prezidenta Edvarda Beneše ke zdi. Gottwald a Slánský jakožto nejvyšší představitelé komunistické strany totiž měli plán, jímž chtěli vyřešit vládní krizi. Aby se pojistili, rozhodli se vyhrožovat Benešovi zatčením některých ministrů v případě, že by nepodepsal demisi.
Vládní krize vrcholila a v celé zemi byl zmatek, který doprovázelo i zatýkání vybraných příslušníků politických stran. To začlo už o den dříve. Cílem bylo omezit činnost nekomunistických stran a zároveň i jejich stranický tisk. I z těchto důvodů přestal vycházet například tištěný deník Svobodné slovo, jenž patřil pod Československou stranu socialistickou. V ten den bylo zadrženo 470 tisíc výtisků, které se už nikdy nedostaly mezi čtenáře. Totéž platilo i o deníku Lidová demokracie, jenž patřil pod Československou stranu lidovou. Takzvaný akční výbor nad tímto deníkem převzal v tento den kontrolu. Komunisté nenechali nic náhodě a rozhodli se v tento den zaútočit i na sociální demokracii. Lidovým milicím se podařilo obsadit budovu sociální demokracie a poté i celý Lidový dům, nicméně vše neproběhlo jen tak. Nejprve byli obsazovatelé vytlačeni ven na chodbu. Avšak poměr sil se změnil s příchodem několika desítek členů Lidových milic, kteří získali Lidový dům zpátky na svou stranu. Okolo 20. hodiny večerní uz byl obsazen komunisty úplně.
A co to vlastně byl ten akční výbor? Celým názvem se jednalo o Akční výbory Národní fronty (AV NF) a byly to jakési mocensko-politické orgány, které vznikly v únoru 1948 na výzvu předsedy KSČ Klementa Gottwalda, a měly sloužit primárně komunistům k nátlaku na vládu a k převzetí moci v Československu. Tento orgán byl tvořen politickými aktivisty z KSČ a jejich příznivci. Orgán neměl oficiálně žádné pravomoci, avšak jeho členové i přesto pod nátlakem tehdejší politické krize prováděli takzvanou „očistu veřejného života“ a zbavovali stát nepohodlných osob, jež nesouhlasily s komunistickým režimem, zaměstnáním nebo politickými funkcemi.
V úterý v noci rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ o jmenování vlády dalšího dne. Ve středu 25. února 1948 pak všechny předešlé události vyvrcholily demisí ministrů Václava Majera a Františka Tymeše. Komunisté neúprosně podnikali další a další kroky, jimiž si upevnili svou moc. Jediní, kdo se proti tlaku komunistů v této době otevřeně postavili, byli studenti, kteří byli v rámci svého druhého pochodu po Praze směrem na Hrad surově zmláceni v Nerudově ulici. Beneš nakonec přijal 25. února demisi zbylých ministrů a pověřil Gottwalda k sestavení vlády, která už byla zcela v komunistické režii.
Komunisté věděli, že je Edvard Beneš vážně nemocný, a místo toho, aby bojoval v klidu se svou nemocí, musel řešit tak šílenou situaci v zemi. Právě proto se na něj KSČ zaměřila a vytvářela na něj neuvěřitelný nátlak, jemuž nezvládal čelit.
Podobné články
Jana Mrákotová
Doporučujeme
Jan Fiedler
