V dnešní době mobilních turbo internetů se mladším uživatelům jistě může zdát až k smíchu, že se na začátku devadesátek mobily zapotily i při snaze odeslat delší sms. Mobilní net je dnes páteří globální komunikace – jeho rychlé varianty se šíří obrovským tempem. Jak to ale všechno začalo?
1. CSD (2G)
Síť 2G známe všichni jako GSM. Je to první digitální mobilní síť (ta analogová - 1G - je symbolizována tou obří cihlou z filmu Wall Street nebo přenosnými autotelefony ze začátku devadesátých let) a spuštěna byla v roce 1991. Spolu s ní přišly do mobilní komunikace i další služby jako SMS a přenos dat. CSD (Circuit Switched Data) byl prvním a k chybám poměrně náchylným datovým protokolem, který umožňoval teoreticky přesun rychlostí 9,6 kb/s skrz jeden přidělený časový slot. Později přišla pokročilejší verze HSCSD (High-Speed Circuit Switched Data), která umožnila přidělení více časových slotů a nabídla robustnější protokol, ale v reálu dosahovaná rychlost byla stejně nižší než teoretických 115 kb/s a problémem byla i pomalá odezva.
2. GPRS (2.5G)
GPRS alias General Packet Radio Service je asi první datový protokol, se kterým se mnozí setkali. V místech s horším pokrytím vám totiž internet snadno spadne do tohoto pravěkého vynálezu, který umožňuje přenosy rychlostí 56 kb/s až 114 kb/s (v reálu ovšem spíš někde pod spodní hranicí). Upload je pak zhruba čtvrtinový oproti downloadu a odezva je vyloženě tragická. V roce 2000, kdy GPRS startovalo, to bylo ovšem dar z nebes, protože většina bezdrátových internetů a modemů pro stolní počítače na tom nebyla o moc lépe, tedy s výjimkou rychlejší odezvy. Dnes nám GPRS přijde směšně pomalé, tehdy to pro mnohé byla možnost udělat první krůčky v rámci mobilního internetu.
3. EDGE (2.75G)
O tři roky později jsme se posunuli mílovým krokem kupředu, když byl uveden protokol EDGE (Enhanced Data for GSM Evolution), který radikálně zlepšil odezvu, takže i při dosahování podobných rychlostí (60 kb/s) působil o dost rychleji. Do tohohle protokolu vám často spadne mobilní internet v oblastech s horším pokrytím (poznáte to podle písmenka E u internetového signálu). Později přišel EDGE Evolved, který zvládne rychlosti až kolem 400 kb/s.
4. HSPA (3G)
A tady už jsme v pohodlné současnosti pro většinu uživatelů. Když vám na mobilu svítí Háčko, jste spokojení. Jedete totiž na High Speed Packet Access, což je internet, který se svým chováním vyrovná tomu počítačovému, třeba od vaší kabelovky. HSPA začínalo na 7,2 Mb/s, ale dnešní plusková varianta, která je v provozu od roku 2012 zvládne i 84 Mb/s download a 10,2 Mb/s upload. To jsou ovšem teoretické hodnoty, které jsou omezeny možnostmi lokálních sítí.
5. LTE (4G)
Současná hvězda a internetový rychlík, kvůli kterému se vyplatí přezbrojit na novější telefon. Pokud už jste to neudělali, protože LTE už dnes nabízí i řada levných modelů. LTE alias Long Term Evolution je přirozenou evolucí předchozích sítí a nabízí teoretická maxima až 300 Mb/s směrem k uživateli a odezvu cca 5 milisekund. V reálu jde spíš o 100 Mb/s, ale tohle je ten turbo internet, o kterém slýcháte z televize. Jediné, co vás brzdí v objevování světa z vašeho mobilu jsou velikosti datových balíčků, nikoliv rychlost daná technologií. A bude ještě líp!
6. LTE Advanced (4G+)
V posledních letech se rozmáhá pokročilejší LTE, na našem území tedy zatím jen ve zkušebním provozu (Mladá Boleslav, Karlovy Vary, Praha). Využít ho umí jen pár mobilů, ale provozní rychlosti se pohybují kolem 225 Mb/s, což je kvapík, se kterým horko těžko drží krok ty nejrychlejší kabelovkové internety.
A co dál? Někdy kolem roku 2020 by se měl objevit nový standard 5G, který počítá s gigabitovým internetem, ještě lepší odezvou, dokonalejším pokrytím a zdokonalenými zabezpečovacími mechanismy. Využívat ho ve velkém nebudou jen mobily, bude páteřním protokolem pro tzv. internet věcí.
Ale o tom zas někdy příště. Teď se ještě podívejte, na 7 oblastí, v nichž internet bezesporu vylepšil naši vzájemnou komunikaci.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
