Dnes je to právě pětačtyřicet let, co se poprvé do vesmíru podíval někdo, kdo nebyl ani Američan, ani Sovět. Byl to náš kapitán Vladimír Remek. Proto ho Evropská kosmická agentura považuje za „prvního evropského kosmonauta“. Remek se stal československým hrdinou a… vlastně jím zůstal dodnes.
Takové to přízemní létání
Vladimír Remek se v mládí vydal ve stopách svého otce, vstoupil do Československé lidové armády a skončil u letectva. Přestože byl jeho otec pořádná šajba a nakonec zakotvil na pozici generála, Vladimír jakoukoli protekci odmítal, protože neměl s Jozefem Remkem dobré vztahy. Zlobil se na něj kvůli rozchodu se svou matkou a odchodu od rodiny.
Remek studoval v Košicích, kde létal na testovacích strojích L-29 Delfín, což byly stíhačky, které sloužily k výcviku pilotů. Používaly se ve všech zemích Varšavské smlouvy, ale vznikly a vyráběly se právě u nás. Studoval v Moskvě, kde měl excelentní výsledky a školu skončil s vyznamenáním. Sloužil v Žatci i v Českých Budějovicích a vypadalo to, že to velice rychle dotáhne na velitele pluku. Jenomže potom se objevil projekt Interkosmos.
Ground control to, kapitán Remek
Interkosmos byla sovětská iniciativa, která měla nabídnout let do vesmíru zástupcům spřátelených zemí. V Československu bylo vybráno čtyřiadvacet kandidátů na první kolo zkoušek. A Vladimír Remek byl postupně mezi nimi. Postupem času se výběr zúžil na dva kandidáty, kteří odletěli na finální testy do Sovětského svazu.
Z Bajkonuru na vesmírnou stanici Saljut 6 mohl odletět jenom jeden raketoplán se dvěma muži na palubě. Jeden sovětský kosmický veterán a jeden účástník projektu Interkosmos. Takže byly vytvořeny dvě posádky. První tým Oldřich Pelčák a Nikolaj Rukašnikov, druhý tým byl Vladimír Remek a jeho sovětský parťák se dvěma vesmírnými lety za pasem Alexej Gubarev. Dvojice Remek-Gubarev byla vybrána jednak proto, že dosahovala lehce lepších výsledků v testech, ale hlavně proto, že nepsané pravidlo sovětských kosmických letů říkalo, že velitelem letu by měl být voják. Což Gubarev byl, ale Rukašnikov ne. Remek tedy absolvoval tvrdý výcvik, během kterého shodil dvanáct kilo.
Mimochodem, během toho, co se Remek s Gubarevem připravovali na let, ozvali se kosmonauti na palubě Saljutu 6 s tím, že je bolí zuby. Takže, samozřejmě, Bajkonur zařadil oběma kosmonautům v přípravě do výcviku obsluhu zubní vrtačky. Dentistický výcvik trval dva týdny a 2. března 1978 v patnáct hodin a dvacet osm minut vystartoval raketoplán Sojuz 28 do vesmíru s prvním evropským kosmonautem na palubě.
O den později se s neskutečnou přesností dva zámky zaklesly do sebe a Sojuz 28 se úspěšně napojil na vesmírnou stanici Saljut 6. Kosmonauti se šťastně přivítali, ale když se místní obsluha, Romaněnko a Grečko dozvěděli, že jim má vrtat zuby někdo, kdo má za sebou jenom dvoutýdenní výcvik, řekli, že už je bolest přešla a rozhodli se, že to ještě pár týdnů vydrží.
Remek měl být na vesmírné stanici skoro týden, dělal vědecké pokusy, cvičil, pomáhal s provozem, dokonce měl v Československé televizi vysílanou tiskovku, kde mluvil o tom, jak hrozně blbě mu je. A 10. března ve tři čtvrtě na tři přistál Gubarev s Remkem bezpečně do stepi uprostřed Kazachstánu.
Mise splněna.
Vrať se na zem
Od té doby, co se vrátil z kosmu nasbíral Remek tolik metálů, že by se mu nevešly na hrudník. Mezi nimi je Hrdina Sovětského svazu, Leninův řád, Řád Klementa Gottwalda, od Medvěděva dostal Řád za zásluhy při dobývání kosmu, má sochu na Hájích a taky v Košicích… a je po něm pojmenovaná planeta.
Od konce sedmdesátek kromě přebírání medailí taky napsal knížku a byl členem nebo v čele hromady diplomatických skupin. Po revoluci pak dělal velkobyznysového obchoďáka s orientací na Rusko, protože měl v Moskvě hromadu kontaktů a byl to hrdina Sovětského svazu, který byl ve vesmíru.
Dvakrát se nechal za komunisty zvolit do Evropského parlamentu, kde mimochodem platí za jednoho z nejaktivnějších členů a je respektován za svoje znalosti bývalého východního bloku, letectví a kosmonautiky. Ani na stará kolena neztratil soudnost, takže odmítl návrh KSČM, že ho pošlou do první přímé prezidentské volby. A možná i proto sloužil od roku 2013 do roku 2018 jako velvyslanec v Moskvě.
Po ukončení jeho diplomatické kariéry se senátoři přetahovali, jestli ho nominovat na udělení Řádu Bílého lva. Nakonec to neproskočilo, pravděpodobně proto, že měl vždycky příliš blízko ke komunistické straně. To je samozřejmě pochopitelné. Ale je tady malá možnost, že je to Remkovi tak trochu jedno. Páč byl ve vesmíru a je to Hrdina Sovětského svazu.
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
Jan Fiedler
