Narodil se 20. září 1902 v Tisovci v Banskobystrickém kraji do luteránské rodiny, což je pro katolické Slovensko netypické. Luteráni byli menšinoví a většinou inklinovali k „čechoslovakismu“ – tedy k myšlence československého národa. Nepocházel z dělnické rodiny, jeho otec byl učitelem v luteránské evangelické škole v Tisovci. Rodina žila skromně, ale nebyla vysloveně chudá, mezi jejich návštěvy patřila místní smetánka. Již jako dítě vykazoval známky vysoké inteligence, vyrůstání v Tisovci, kde byla většina obyvatel chudých, mělo velký vliv na jeho pozdější politickou orientaci. Z Tisovce odchází na gymnázium do Skalice, kde má příbuzné, poté, co úspěšně odmaturuje začíná studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Angažuje se v různých studentských spolcích (vesměs levicových), jako byl Svaz slovenského studenstva, také byl jedním ze skupiny davistů. To byl spolek levicových intelektuálů kolem čtvrtletníku DAV (většina davistů se později stala členy KSČ). On sám vstupuje do komunistické strany v roce 1924.

dav_revue_1924.jpg

studentský časopis DAV (Foto: Wikimedia Commons/Andrew Scherbatsky , CC BY-SA 4.0,)

Na počátku třicátých let se oženil, vzal si za manželku Lídu Pátkovou, studentku bratislavské konzervatoře. Její otec byl ředitelem Legio Banky, což mezi soudruhy vyvolávalo odpor. A když nastal jeho pád, tak mu to nezapomněli přičíst k tíži.

V kritických letech 1935–38 byl Vladimír Clementis poslanec Národního shromáždění. Byla to doba, kdy se mnoho vysokých funkcionářů KSČ muselo stáhnout do Moskvy kvůli hrozícímu stíhání (mezi ně patřil i vůdce strany Klement Gottwald). V květnu 1939 prchá před nacisty, jeho cesta vede přes Polsko do Sovětského svazu. Tam dostane úkol odcestovat do Ameriky a působit tam v kruzích krajanů. Dostane se však pouze do Francie, odtud chce odcestovat do USA, ale jeho záměr mu zhatí počátek války. Zajímavostí je, že azyl v Sovětském svazu nedostali i jiní vysoce postavení komunisté, kteří později jako Clementis byli buď zavřeni do vězení nebo popraveni. Příkladem může být Rudolf Slánský, který měl údajně dostat povolení k pobytu až na Gottwaldův zákrok. Clementis se ve Francii dozvídá o podepsání paktu Molotov-Ribbentrop. Ačkoliv nenapíše žádný kritický článek, pouze se negativně vyjádří o celé akci v několika rozhovorech, je vyloučen v roce 1939 z KSČ. Ve Francii se přidává k československé jednotce, která je po pádu Francie evakuována do Velké Británie. Poté se ocitá v Londýně, jako komunistovi mu dávají na výběr. Buď vstoupí do britské armády, tedy jejich pracovních jednotek, nebo internace. Clementis si volí internaci.

mohlo by vás zajímat

Rudolf Slánský: Generální tajemník, kterého zabily jeho vlastní metody

Ministrem zahraničí

V roce 1945 je Clementis vzán na milost a jeho členství v KSČ je mu obnoveno. A nejen to, dostal také vysokou funkci – Janu Masarykovi, ministru zahraničních věcí, dělal tajemníka. Z hlediska komunistické strany to byl tah velice pragmatický – měli Masaryka pod kontrolou a Clementis o jeho případných krocích, myšlenkách apod. pravidelně informoval ústřední výbor KSČ. Zde si můžeme připomenout film Toman, který se dle vyjádření režiséra Ondřeje Trojana přísně drží faktů, archivních materiálů a historických publikací. Byl to právě Zdeněk Toman, jenž organizoval přechod Židů (většinou polských a ukrajinských) přes naše území, pomáhali mu v tom právě Clementis a Masaryk. V únoru 1948 nebyl nikterak aktivní, jeho beranice se však stala slavnou. Na fotografii z projevu Gottwalda, kde haleká, že se právě vrátil z Hradu, můžeme vidět Gottwalda s beranicí, kterou mu však půjčil právě Clementis. Později je, jak to tak u nepohodlných soudruhů bývá, ze snímku vyretušován. Po smrti Jana Masaryka se stává ministrem zahraničních věcí on sám.

837px-portret_prins_vladimir_clementis_bestanddeelnr_934-6773_cropped.jpg

Vlado Clementis (Foto: Wikimedia Commons, Public Domain)

Konec nadějného intelektuála

V roce 1949 je vybrán, aby reprezentoval Československo na valném shromáždění OSN v New Yorku. Clementis jako poslušný straník úkol přijímá. V New Yorku pobývá celé tři měsíce, zatímco zkoumá kapitalismus na vlastní oči a řeční v OSN, jeho zástupce v úřadě a rival Viliam Široký nechává pozatýkat jeho spolupracovníky. Clementise o tom nikdo neinformuje, dozvídá se to až z amerického tisku. Je mu jasné, co to znamená. Už to, že mu nikdo nedal o radikálních změnách v jeho úřadu oficiální cestou vědět, bylo první znamení jeho nadcházejícího pádu. Gottwald se jej snaží ubezpečit, že se nemá čeho bát a má jeho plnou důvěru, dokonce mu posílá do New Yorku i manželku, aby jej ukolébal v pocitu jistoty. Clementis se skutečně rozhodne pro návrat. To neměl dělat. V prosinci 1949 přilétá do Prahy a je ihned zatčen Státní bezpečností. Je nutno připomenout, že za politickými procesy přímo stojí Stalin, který osobně určoval viníky a jejich hloubku provinění. Clementis si zpečetil svůj osud zmíněnou kritikou paktu o neútočení. Stalin jej poté jako šachovou figurku využil ve své hře hned dvakrát – jako ministra zahraničí a poté jako nepřítele státu v procesu. O lidech typu Clementis existuje rčení, že byli sice inteligentní, ale Stalinovy metody byly lepší než oni. Ve vězení byl brutálně vyslýchán a v lednu 1951 je odsouzen k smrti. V roce 1963 byl rehabilitován, roku 1968 mu bylo uděleno in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.

ZDROJE:

wikipedia, nacr.cz, rozhlas.cz