Absurdní je, když o někom říkáme, že se chová jako zvíře. Myslíme to negativně. Jenže zvíře není podrazácké, falešné, podlé, vykalkulované.  Zvíře je v tomto ohledu čisté: když má radost, dává ji najevo, když je smutné, je skutečně smutné. Jeho emoce ale nejsou lidské emoce. Nelze je poznat, lze je jen pozorovat a vnímat. Podívejte se třeba na lva jménem Jupiter, který po šesti letech potkal svoji ošetřovatelku Julii Torres. Majitelka kolumbijského útulku pro opuštěná zvířata Jupitera zachránila jako mládě, které bylo těžce zraněné, vychovala jej a potom mu vybrala dobrou zoologickou zahradu. Léta jej nenavštívila, aby u lva nevyvolala stesk. Jenže lvi mají lví paměť a takto to dopadlo.