První vesmírná nevolnost
Pouhé čtyři měsíce po prvním kosmickém letu Jurije Gagarina v dubnu 1961 se do vesmíru vydal další sovětský občan, nejmladší člověk ve vesmíru German Titov, kterému bylo v době vzletu kosmické lodi Vostok 2 necelých 26 let. Mise Vostok 2 se tak stala teprve druhým orbitálním letem v historii – mezi Gagarinovým a Titovovým letem sice Američané vyslali do vesmíru dva své astronauty, ale pokaždé se jednalo jen o suborbitální let, tj. nedošlo k obletu planety Země.
German Titov odstartoval 6. srpna 1961 na palubě kosmické lodi Vostok 2 a před startem bylo rozhodnuto, že, na rozdíl od Gagarinovy mise, která trvala necelou hodinu a půl, se Titov pokusí o celý den v kosmu, aby se tak lépe porozumělo zdravotním hlediskům pobytu člověka ve vesmíru. Krátce po dosažení orbitu kosmonauta jako prvního člověka v historii postihla tzv. kosmická nemoc, čili vesmírná varianta mořské nemoci – traduje se, že několik minut poté, co snědl připravenou kosmickou stravu, ji okamžitě celou vyzvracel. I přes pokračující nevolnost Titov pilně naplňoval připravený program své mise – z kamer se usmíval na sovětské diváky, popovídal si s Nikitou Chruščovem a jako první člověk fotografoval Zemi z vesmíru manuálním fotoaparátem.
Po přistání vypil láhev piva
Na rozdíl od plně automatizovaného letu svého předchůdce převzal Titov při přeletu Afriky na několik minut ovládání lodi a stal se tak prvním kosmonautem, který pilotoval svůj kosmický koráb. Během sedmého obletu Země se Titov pokusil o spánek, po dalším obletu se probudil překvapený tím, že se jeho spící ruce vlivem stavu beztíže vznášely nad ním – zastrčil si je tedy do bezpečnostních pásů a opět tvrdě usnul. Po osmi hodinách spánku se Titov konečně probudil, a sice o celých 37 minut později, než bylo původně plánováno. Ani vyspání mu ovšem nepomohlo od jeho zdravotních potíží, které začaly ustupovat až po několika dalších obletech.
Po sedmnáctém obletu Země začal Vostok 2 pomalu sestupovat zpět na Zemi a přesně po 25 hodinách a 18 minutách přistál German Titov na domovské planetě poté, co se katapultoval ze své kosmické lodi – těsně před samotnou katapultáží se neopatrně naklonil a způsobil si tak naražení nosu a následné krvácení. Přistál poblíž obce Krasnyj Kut v Saratovské oblasti. Nechybělo málo a málem by dosednul na vlak projíždějící jen několik metrů od něj.
I přes dlouhodobou nevolnost se Titov vrátil na Zemi nadšený, dokonce euforický – svůj let podle pamětníků oslavil ještě v autě, které ho vezlo do nemocnice, kdy i přes varování lékařů na ex vypil láhev piva. Po svém letu se stal okamžitě jedním z nejslavnějších lidí na světě a společně s dalšími sovětskými kosmonauty absolvoval řadu zahraničních cest – během návštěvy amerického Seattlu se ho jeden z novinářů zeptal, jak jeho vesmírná cesta změnila jeho životní filozofii. Titov mu na to typicky po sovětsku odpověděl: „Někteří lidé říkají, že tam nahoře je Bůh. Díval jsem se kolem sebe celý den, ale nikoho jsem tam neviděl. Neviděl jsem tam ani anděly, ani Boha.“
A tady si přečtěte, jak BBC použila píseň o ztraceném astronautovi jako znělku pro přistání na Měsíci.