Ve dne byl policistou, který měl za úkol pomáhat a chránit, v noci se však měnil v sadistického vraha. Takto lze charakterizovat Michaila Popkova, jednoho z nejznámějších ruských sériových vrahů v historii. V roce 2014 byl odsouzen na doživotí za vraždu 22 žen, a o čtyři roky později mu vyšetřovatelé prokázali dalších 56 vražd. Děsivé.
Ve dne policista, v noci vrah
Michail Viktorovič Popkov, bývalý policista a usvědčený sériový vrah, má na svědomí smrt téměř osmdesáti žen, které nejprve znásilnil a brutálně zavraždil. Jeho krvavé řádění začalo v roce 1992 a trvalo neuvěřitelných osmnáct let, než byl konečně dopaden policií. Kvůli svému působení v Angarsku poblíž Irkutsku si vysloužil přezdívku Angarský maniak, zatímco jeho extrémní brutalita mu vynesla označení Vlkodlak. Případ odstartoval telefonát na policejní stanici v Angarsku, kdy jeden muž oznámil nález těla ženy, která byla zjevně brutálně zbita. Zpočátku nikoho nenapadlo, že by šlo o dílo sériového vraha. Vyšetřovatelé pracovali s teoriemi, že šlo o přepadení nebo tragicky zakončenou hádku.
S rostoucím počtem obětí však museli své závěry zásadně přehodnotit. Vyšetřování se navíc ukázalo jako mimořádně složité, protože hledali jednoho ze svých vlastních lidí. Po dopadení Popkova vyšlo najevo, že byl členem místní milice a dokonce se účastnil vyšetřování některých svých vražd. Díky své znalosti policejních postupů dokázal dlouho unikat spravedlnosti.
Podplukovník Karčevskij později médiím přiznal, že Popkov byl mezi kolegy známý jako „policajt Míša“. Navenek působil jako velmi přátelský a spolehlivý strážce zákona, který v lidech budil důvěru. Ve skutečnosti však vedl dvojí život. Ve dne plnil povinnosti policisty, ale v noci se proměnil v nemilosrdného sériového vraha. Své oběti si vybíral na odlehlých místech a jeho bezohlednost neznala mezí. Často ani neodkládal svou policejní uniformu a vraždil v ní. Díky ní si dokázal získat důvěru žen, kterým nabízel svezení nebo pomoc. To však končilo v temných lesích, kde na ně čekala nemilosrdná smrt.
Popkov plánoval své zločiny s precizností, což mu dlouhou dobu umožňovalo unikat spravedlnosti. Vždycky důkladně uklidil všechny stopy, a tak na něj nikdo neměl podezření. Případy proto dlouho zůstávaly nevyřešené. Brutalita jeho činů však otřásla i těmi nejzkušenějšími kriminalisty. Jedním z jeho nejděsivějších zločinů byla vražda dvou mladých žen, které vzal do lesa pod záminkou společně stráveného večera. Pod vlivem alkoholu mezi nimi vznikla hádka, kterou Popkov vyřešil po svém. Ze svého auta vytáhl velkou sekeru a obě ženy s ní opakovaně udeřil do hlavy. Přestože se oběti pokusily utéct, jejich zranění jim nedala absolutně žádnou šanci na přežití. Celý čin vykonal s chladnokrevností, která byla pro něj typická.
Michail Popkov byl dopaden díky moderním metodám analýzy DNA. Stopy spermatu nalezené na tělech jeho obětí poskytly klíčový důkaz pro jeho dopadení. Policisté porovnali získaný genetický materiál s databází obyvatel angarské oblasti, což je nakonec přivedlo právě k němu. Přestože je veřejností často označován za šílence, psychiatři dospěli k závěru, že je plně příčetný. Podle jejich posudku jde o inteligentního muže s výbornými komunikačními schopnostmi, který dokázal projevovat emoce. Projevoval je zejména vůči své dceři, kterou velmi miloval a o niž pečoval.
Jeho vražedné sklony údajně pramenily z hluboké nenávisti k ženám, kterou v něm vyvolala údajná nevěra jeho manželky, které se dopustila v dávné minulosti. Tato zkušenost ho poznamenala natolik, že začal ženy nenávidět a svůj vztek vyjadřoval prostřednictvím sexuálního násilí a vražd. Popkov své činy vnímal jako jakousi formu očisty společnosti a sám sebe označoval za čističe ulic.
Během výslechů přiznal další vraždy, ale pouze za podmínky, že mu bude ponechána hodnost podporučíka, což vyšetřovatele překvapilo. Existují také tvrzení, že se v několika případech uchýlil ke kanibalismu. Mezi ruskou veřejností navíc panuje obava, že skutečný počet jeho obětí je mnohem vyšší, než kolik dosud odhalilo vyšetřování.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
