Píše se prosinec 1914 a už půl roku zuří do té doby největší a nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Celý svět se zmítá ve Velké válce, Evropa je rozervaná nekonečnými zákopovými liniemi a oproti slibům všech tehdejších mocností, že „je umlátíme čepicemi a do švestek jsme doma“, to nevypadá, že by válka měla v dohledné době končit. Poprvé v historii se bojuje plynem, letadly a tanky, už teď jsou statisíce mrtvých a neustále přibývají další. A uprostřed toho všeho se stane jedna z nejdojemnějších vánočních historek, o jaké jste kdy slyšeli.
Aspoň na Vánoce
Papež Benedikt XV. žádá válčící říše, jestli by nemohly nařídit klid zbraní, alespoň na Ježíškovy narozeniny. Žádný generální štáb však rozhodně nic takového dělat nehodlá. Válečné úsilí uvízlo v bahně země nikoho a ani Trojspolek, ani Trojdohoda nemá v úmyslu přestat tlačit, Vánoce nevánoce.
Na frontě je ale situace úplně odlišná. Mezi promrzlými a deprimovanými vojáky na obou stranách panuje řada nepsaných dohod o neútočení při jídle a podobně, protože obyčejní pěšáci v podstatě nepociťují k hochům na druhé straně žádnou nenávist. Jen další nešťastní hladoví mladí muži, kteří tam dělají to, co my. Trpí.
Stille Nacht
Vojáci mají často po setmění ve zvyku si zpívat a protože jsou zákopy na mnoha místech fronty nebezpečně blízko sebe, nezřídka se protistrany docela dobře slyší. Čtyřiadvacátého prosince večer, kdy deprese v britsko-francouzských zákopech vrcholí, se ale z německých zákopů ozve povědomá melodie. Trvá jenom pár sekund, než vojáci v písni Stille Nacht rozpoznají svou vlastní Tichou noc a přidají se.
Nad zákopy se nejdřív objevují svíčky a malé vánoční stromky a pak se s rukama nad hlavou odváží vylézt první voják, v ústrety se mu neřítí kulky, ale neozbrojený vojín z druhé strany. A během několika minut celé jednotky přelézají ostnaté dráty a potkávají se s „nepřítelem“. Vyměňují si tabák i alkohol, ukazují si fotky svých blízkých, zpívají a povídají si.
Na různých místech západní fronty trvá vánoční příměří až do dopoledne druhého dne, protože někde se vojáci setkávají až za úsvitu. Legendárním se stane i fotbalový zápas obou stran, jde sice o několik improvizovaných zápasů na různých místech, ale stejně to vstoupí do dějin sportu.
Jenom zrádci mají duši
Udělají se desítky fotek a vojáci samozřejmě o události píšou domů. Nejdřív otiskne příběh New York Times, potom britská média. V Německu a Francii se kvůli válečné cenzuře dozví o malém vánočním zázraku jenom málokdo.
Jenom generální štáby jsou znepokojeny bratříčkováním s nepřítelem. Soucit a sounáležitost může být pro válečné úsilí nebezpečná věc, takže propaganda očerňující nepřítele jede celý rok naplno a na další Vánoce je v podstatě pro všechny armády nařízena ze všech stran série frontálních útoků nebo aspoň dělostřelecké ostřelování. Koledy nejsou slyšet, ani Britové nemůžou hrát fotbal mezi explozemi.
Vánoční příměří už se tedy do konce války nikdy neopakovalo. Ale i když to byl jenom jeden a ten první rok, neměla by tahle historka zapadnout. Protože je to příběh o odvážných vojácích, ve kterém nemusí nikdo umřít. A dokazuje, že vánoční zázraky se dějí i v moderní době.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
