Vánoční příměří (zvané v originálech podle zúčastněných stran Christmas Truce, Weihnachtsfrieden nebo Trêve de Noël) byla hned celá řada neoficiálně “uzavřených” příměří na Západní frontě kolem Vánoc 1914. Začali s tím britští a němečtí vojáci poprvé již těsně před Štědrým dnem a celá spontánní akce vyvrcholila 25. prosince. Britští a němečtí vojáci se v den Štědrého večera přátelí s německými vojáky přímo na bitevním poli. Vzájemně se zdraví a přejí si vše nejlepší. Tato malba od A. C. Michaela byla uveřejněna v The Illustrated London News 9. ledna 1915 (Foto: Profimedia.cz) Utichla palba a vojáci z obou stran na sebe nejdříve začali "pořvávat" - zákopy obou stran byly od sebe leckdy i jen čtyřicet metrů. Pak nějaký odvážlivec jako první přelezl ostnaté dráty a opatrně se vydal do “území nikoho”. Tam se setkal s jiným, podobně odvážným "nepřítelem", dali si navzájem jasně najevo, že nechtějí používat zbraně, potřásli si rukama a začali se spolu normálně bavit. Britští vojáci ze 7. divize "Northumberlandských husarů" se setkávají s německými vojáky na "území nikoho" ve francouzském sektoru poblíž Bridoux-Rouges Bancs (Foto: Profimedia.cz / The Art Archive of Imperial War Museum) Zatím to byli pouze jednotlivci. Později přicházeli další a přinášeli jídlo a různé věci, které si vzájemně u příležitosti Vánoc “vyměnili”. Nakonec také území prohledali a vzali si sebou své mrtvé. Na několika místech se dokonce domluvili a setkali se na pár hodin k “přátelskému” fotbalovému zápasu. Ke stejné věci došlo toho roku také na Východní frontě, ovšem v daleko menším rozsahu a většinou na popud rakouských nižších velitelů. Vánoční příměří 1914 očima tisku. Na zadní celostránce Daily Mirror ze začátku ledna 1915 jsou britští a němečtí vojáci na společné fotografii. Dvě spodní fotografie ukazují 1) německé dělo rozstřílené Brity a 2) námořníka, kterému zachránil život pes. (Foto: Profimedia.cz) Tisk o těchto událostech informoval až po týdnu. Armády totiž uvalily informační embargo, které porušil až New York Times 31. prosince 1914. Následovaly je vzápětí britské noviny, které otiskovaly příhody popisující Vánoční příměří z první ruky přímo od vojáků v zákopech. Získaly je z dopisů, přicházejících od nich tou dobou jejich rodinám do Anglie. “Největší překvapení už tak překvapující války!” zněl například jeden z palcových titulků. Velmi podobná fotografie jako ta z Daily Mirror, ale při detailnějším pohledu přeci jiná. Byla uveřejněna v časopise The Graphic, rovněž začátkem ledna. (Foto: Profimedia.cz) Novinové zprávy hodnotily tuto akci převážně pozitivně, pokud ovšem mluvíme o anglosaském tisku. V Německu se i po embargu informace o Vánočním příměří v novinách tutlaly, a když už se nějaká objevila, mívala i velmi kritický tón k tomu, co se odehrálo. Dnes má tahle spontánní akce své pomníky, třeba tenhle v anglickém Alrewasu. Na snímku Princ William u příležitosti pamětního aktu 12. 12. 2014 (Foto: Profimedia.cz) Podobně a možná ještě více byl cenzurován také francouzský tisk, ale mezi lidem se rychle šířila šuškanda od raněných vojáků z nemocnic. Vláda nakonec, aby učinila přítrž spekulacím, vydala v tisku oficiální prohlášení, podle kterého je jakékoli “přátelíčkování se s nepřáteli” aktem velezrady. Později ještě přihodila zaručeně ověřené informace, podle kterých došlo k Vánočnímu příměří pouze na několika málo místech kolem britských zákopů, přičemž prý se společný zpěv písní záhy zvrtl v těžkou přestřelku. 16. 12. 2014. Tento unikátní street art na Shoreditch Art Wall ve východním Londýně, který je připomínkou Vánočního příměří 1914, je dílem britských a německých "pouličních umělců" Zadok (Anglie), Ninth Seal (Anglie) a Sokar Uno (Německo). Na snímku německý umělec v akci. (Foto: Profimedia.cz) Další roky se tahle příměří konala rovněž, ale daleko méně než předtím. Vrchní velení všech válčících stran si totiž po zkušenostech z loňska dobře pohlídalo, aby byly dodržovány rozkazy a nikdo sám o sobě žádné podobné “příměří” neuzavíral. Vojáci byli již tou dobou také “otrlejší” a možná i “naštvanější” na nepřítele, například kvůli používání bojových plynů. Ale hlavně seznávali, že válka bude dlouhá. Ne jak se jim slibovalo, když šli rok předtím na frontu – že do Vánoc budou doma.   A TADY můžete vidět, že i válka bývá někdy vtipná.