Pokud jste se narodili koncem osmnáctého století v Americe jako indián, pravděpodobně se vás nějakým způsobem dotkly indiánské války. Mělo se to s nimi tak, že… jste je nemohli vyhrát. Ne doopravdy. Spojené státy měly příliš mnoho lidí, příliš mnoho peněz a příliš pokročilé zbraně. Vaší jedinou šancí bylo, že je vyčerpáte natolik, že toho nechají. Že bude válčení s vámi bílé přistěhovalce stát tolik, že odtáhnou. Na tohle vsadil během první poloviny devatenáctého století kmen Seminolů třikrát. A pokaždé prohrál, přestože to byl pro USA nejnákladnější konflikt indiánských válek.
Civilizovaný kmen
Seminolové patřili mezi takzvaných Pět civilizovaných kmenů, což bylo oficiální označení používané americkou vládou, která obchodovala s otroky. Seminolové otroctví měli, ale připomínalo spíš nevolnický systém než ta zvěrstva, která dělali na americkém jihu bílí černým. Navíc měl kmen určitou formu demokracie, správní radu, mírového a válečného náčelníka a rovnoprávnost pohlaví.
Od ostatních z těch pěti civilizovaných kmenů na jihovýchodě USA se lišili Seminolové hlavně tím, že kladli velký důraz na rybolov, ostatně žili v domcích na kůlech uprostřed floridských bažin. A pak tou lokací. Tedy Florida. Tu Američané ještě nevlastnili. Po trošce právního handrkování se Španěly se ale americká armáda pustila do místní tropické džungle s úmyslem vytlačit Seminoly do rezervace uprostřed dnešního státu.
Tři války, jeden konflikt
Vedení výpravy se ujal pozdější prezident Spojených států Andrew Jackson. Tenhle Jackson nebyl vůbec příjemný chlapík a na tažení se to podepsalo. Seminolové využívali své znalosti terénu, přepadávali americké oddíly, vynořovali se z bažiny jako stíny a podřezávali krky, ale kavalerie zavedla osvědčený postup likvidace měst, blokování zásobování a teroru. Oficiálně začala válka útokem na seminolskou osadu 27. listopadu 1817, ale bojovalo se už řadu měsíců předtím. Válka netrvala jenom do roku 1819, kdy byli indiáni násilně přesídleni do rezervace v centru Floridy.
Nejisté příměří vydrželo zhruba patnáct let, ale ve třicátých letech pod důsledným okem prezidenta Jacksona vydala vláda Spojených států takzvaný Indian Removal Act. Ten nařizoval indiánům nechat se přesídlit z Floridy do ohromné rezervace v Oklahomě, která ale stejně nebyla nijak zvlášť respektovaná. Cestě do rezervace se říkalo Cesta slz, protože u ní umírala třetina transportovaných. Většinou staří, ženy a děti.
Seminolové se odmítli nechat vysídlit. A krvavý konflikt se rozhořel naplno znovu. Obě strany bojovaly nefér a velice krutě, ale… pojďme si přiznat, že jedna strana k tomu měla aspoň trochu právo. Seminoly vedl náčelník Osceola, který byl mistr partyzánské strategie. Američanům se ho podařilo zajmout až pod záminkou mírového jednání, což je obecně považováno za mimořádně prasácký krok. Jeho autorem byl Thomas Sidney Jesup a nebylo mu to nic platné, protože seminolská jednotka složená hlavně z osvobozených otroků pronikla do věznice a svého vůdce vytáhla z basy.
Válka pokračovala dalších pár let, ale neustálý tlak od bílých Američanů nakonec odpor zlomil a řada z nich se nechala přesídlit do Oklahomy. Třetí seminolská válka ani nebyla pořádně válka, bylo to jen pár set indiánů, kteří sem tam přepadli pevnost nebo konvoj se zásobami. Kavalerie většinu z nich postřílela.
Od poloviny devatenáctého století zbylo na Floridě jen pět set Seminolů, všichni poschovávaní v nejhlubších bažinách, kam nikdo nemohl s armádou dorazit a… vlastně ani nechtěl.
Hořké konce
Mimochodem! Ve čtyřicátých letech devatenáctého století bojoval za kavalerii proti Seminolům i náš krajan. Jmenoval se Čeněk Paclt, byl to vyučený mydlář z Turnova, který hledal po světě příležitost, jak zbohatnout, takže pět let sloužil i v kavalerii. Byl to první Čech, který navštívil všech pět obydlených světadílů. Posledních sedmnáct let žil v Africe a… ve svých dopisech tvrdil o Emilu Holubovi, že je to drzý floutek bez špetky respektu ke stáří a zkušenostem. Zemřel v roce 1877 ve svém stanu v Severním Kapsku. Bylo mu sedmdesát čtyři let.
Zbytek tohoto konfliktu tak veselý konec nemá. Z generála Jesupa se stal nakonec obhájce práv Seminolů, v jistých mezích jim pomáhal přežít v Oklahomě. Ale jeho snahy většinou neprošly americkým kongresem. Dnes žije asi třicet tisíc Seminolů, patnáct tisíc v Oklahomě a patnáct tisíc na Floridě. Jejich původní jazyk ovládá jenom pár set lidí.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
