Válka a násilí rozhodně nemá mít ženskou tvář: Hrdinky, které boj za spravedlnost a ideály zaplatily životem – G.cz
Vyhledávání

Válka a násilí rozhodně nemá mít ženskou tvář: Hrdinky, které boj za spravedlnost a ideály zaplatily životem

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

V poslední době veřejností rezonuje vražda pětatřicetileté kurdské političky Hevrin Chalaf, ke které došlo na severu Sýrie během současné turecké ofenzivy. Poslední chvíle života této mladé ženy byly plné nepředstavitelné bolesti, a to nejen fyzické, ale i psychické. A také obrovského ponížení. A nejedná se o první vraždu ženy, ke které došlo v souvislosti s naplňováním jejího životního poslání.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 17.10.2019, 09:00

Hevrin Chalaf spojila svůj život s politikou, neměla rodinu a jejím posláním tak bylo především prosazování ženských práv. Zastávala post generální tajemnice strany Budoucí Sýrie (Future Syria). Jako politička se také zasazovala o obnovu regionu po porážce Islámského státu. Právě díky svým názorům byla mnoha lidem trnem v oku. Byla například přesvědčená, že lze existovat vedle sebe multikulturně a multietnicky. Zemřela po brutálním útoku arabských povstalců, kteří bojují na straně Turků.

Byli to právě oni, kdo její auto zastavili, doprovod nemilosrdně postříleli a ji nejprve znásilnili a poté ukamenovali. Vše si navíc dokumentovali a video s mrtvou političkou tak obletělo svět. Jako šílené lze hodnotit skutečnost, že turecký list Yenisafak, který je blízký prezidentu Recepu Erdoganovi smrt Chalaf nejen potvrdil, ale ještě ji schvaluje. „Teroristická skupina utrpěla těžkou ránu. Chalaf byla neutralizována v úspěšné operaci,” píše se v tomto deníku. Zároveň o smrti informoval velmi zkresleně, když v rozporu se zveřejněnými záběry tvrdil, že žena zemřela po útoku ze vzduchu.

Indíru Gándhí odpravili vlastní lidé

Hevrin Chalaf zemřela pro mnohé mučednickou smrtí. V historii, a to i té novodobé, nejde ale o takovou tragédii poprvé. V roce 1984 zemřela pod rukama svých sikhských osobních strážců Indíra Gándhí, indická politička, která stála v čele Indie coby ministerská předsedkyně. Jako úspěšná ve své práci byla vnímaná především na zahraničním poli. Právě za její vlády Indie inklinovala k tzv. politické neangažovanosti. Bohužel, dlouhodobé neřešení domácích problémů, a to ať národnostních nebo náboženských, bylo jedním z těch hlavních důvodů, které jí posléze stály život.

Opakované pokusy Sikhů o získání nezávislosti Paňdžábu na Indii byly potlačovány armádou. A těmto jejich snahám o odtržení mělo být pak definitivně zabráněno dobytím nejvýznamnější svatyně Sikhů, Zlatého chrámu v Armitsaru. Indická armáda zahájila v noci na 5. června 1984 útok na centrum extrémistů, kteří se úporně bránili. Útok stál ve finále život víc než 200 indických vojáků a více než 2000 rukojmí – sikhských poutníků. V návaznosti na tento masakr pak 31. října 1984 Indíru Gándhí členové její sikhské tělesné stráže v Dillí zavraždili. Politička tak zaplatila za svůj rázný přístup k otázkám sikhského separatismu.

První žena v čele muslimské země

Další ženou, které se její kariéra a odvaha staly osudnými, je pákistánská premiérka Bénazír Bhutto. Do historie se zapsala jako první žena, která stanula v čele muslimské demokratické země. Jednalo se o političku milovanou, ale zároveň nenáviděnou. Pro své otevřené názory byla i opakovaně vězněna. Za její vlády byla v Pákistánu propuštěna celá řada politických vězňů, povolila také nevládní spolky a studentské organizace. Na druhou stranu ale byla také podezřelá z korupce. Právě korupční aféry jejího muže ji poprvé v roce 1990 připravili o premiérské křeslo. Podařilo se jí nakonec očistit a do čela Pákistánu se vrátila v roce 1993. Její druhá vláda ale byla spíš ve znamení úpadku.

Neprospělo jí ani to, že na vysoké politické posty dosazovala své příbuzné. Byla to také právě Bhutto, kdo pro zachování klidu ve své zemi uznala vládu Talibánu v sousedním Afghánistánu. V roce 1996 byl zastřelen její bratr Murtaza, který chtěl kandidovat proti své sestře. Tato situace následně způsobila pád vlády a samotné Bénazír Bhutto, která odešla do exilu do Dubaje. Zpět se vrátila až v říjnu 2007, kdy byl Pákistán zmítán boji mezi extrémisty a umírněnými lidmi. Sama Bhutto si byla dobře vědoma, že na ní smrt může číhat na každém rohu. Tato předtucha se naplnila 27. 12. 2007, kdy vystoupila před davem svých příznivců ve městě Rávalpindí. V momentě, kdy opustila obrněné vozidlo, se před ní v těsné blízkosti objevil muž, který ji nejprve třikrát střelil a následně odpálil bombu, kterou měl přivázanou k tělu. Bénazír Bhutto zemřela při převozu do nemocnice. Její smrt otřásla celou zemí a vedla k celé řadě demonstrací. Dodnes se také spekuluje, kdo za atentátem stál, jestli Talibán nebo Al-Káida, která se k činu také přihlásila. Bénazír Bhutto jistě nebyla světicí. Pro mnoho žen na celém světě se ale stala ikonou v boji za jejich práva.

Tři ženy, tři lidské příběhy a tři lidské osudy… Co všechny tři spojuje je jednoznačně ten fakt, že byly oddané své práci a svým myšlenkám, a to je stálo život. Zároveň se pohybovaly v částech světa, který není samostatnosti žen příliš nakloněný a kde boj za ženská práva není stále bezdůvodný... Všechny tři se také rozhodně staly symboly. Nejen jako političky, ale také jako ty, které zemřely násilně, které byly brutálně zavražděny. Staly se tak bohužel také symboly válečného a mocenského vraždění.

I Česko má nebo mělo silné ženy, na které rozhodně nezapomíná. Jednou takovou osobností byla bezpochyby Olga Havlová, o které si můžete přečíst teď hned.

Podobné články

Doporučujeme

Další články