Už Neruda to věděl. 15 důkazů, že česká společnost zůstává pořád stejná

„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!"
Oslavy 17. listopadu se letos nesly v mnohem hlasitějším duchu než v minulých letech. Zatímco davy v pražských ulicích vzpomínaly na sametového prezidenta Havla a dávaly hřmotně najevo svůj nesouhlas se současným buranem na hradě, který se neštítí alkoholu ani represivních režimů, takzvaně "slušní" občané si užívali sváteční den jako druhou neděli. Česká veřejnost se tudíž polarizovala na dva tábory, jeden tichý-smířlivý a druhý hlasitý-pražský. Jelikož se následné internetové diskuze, komentáře i glosy začaly prohýbat pod tíhou odsudků, výzev, proseb i káravých vykřičníků nad obrazem současné české společnosti, prolistovala jsem pár starých dobrých Nerudovských fejetonů, které se otázkami české společnosti zabývají, abych zkusila vypozorovat, jak se za více než 130 let proměnila. Prakticky vůbec. I když byl společenský kontext druhé poloviny 19. století naprosto jiný než ten dnešní, palčivé otázky se netýkaly Tibetu a Číny, ale vznášely se mimojiné nad Srbskem a Černou Horou, politici tehdejší doby evidentně selhávali jakbysmet. Tak jako ti dnešní, byli však jen odrazem národního charakteru, morální krize i úpadku...

Tohle je 15 myšlenek Jana Nerudy, které bychom mohli tesat do kamene.

  1) Nemůžem se pořád jen pohybovat v říši velkých ideálů a obírat se jen vyšší politikou českou, sáhněm také k všednímu žurnalistickému chlebu! Babiš by zatleskal! "Pojďme se už zase raději vrátit k tomu Penamu..."   snimek-732 zdroj: penam.cz   2) Nám Čechům už není do ničeho nic. My se převléknem do obleků a půjdem na procházku. Jenže pro pražské Čechy nastává otázka - kam? Pražáci se pořád dokola na něco ptají a jsou věčně s něčím (někým) nespokojení! 3) S jakou pýchou můžem hledět například jen na svou domácí válku českou! Co tu během jen několika let vymyšleno pomůcek a prostředků na ubíjení Čechů! Za Zemana a proti němu! 4) Leželo to zrovna ve vzduchu, musilo to přijít, a již to přišlo. Mnoho jich bylo, kteří hrdinně sáhli k neobvyklé jim to zbrani!  Červené karty nad hlavu!   Zdoj: Lucie Malá/ Facebook.cz, Chci si s vámi promluvit, pane prezidente   5) Arci se mohlo očekávat, že krásným činem svým nezavděčí se všem lidem stejně, a také jsem skutečně slyšel posudky naprosto divné. Jeden například pravil, že když se chtěli míchat do politiky, měli si vzít dřív dovolení valné hromady, že ten čin není činem tedy pražské Besedy měšťanské, nýbrž jen činem staročeského výboru.  Vesnice řve a běsnící pražská "lumpenkavárna" si tleská. 6) Svatodušní svátky by mohly být padesátkrát za rok, svatý duch by se mohl obden snést nad hlavy naše, my Čechové zůstanem chvalně zabedněni také nadál!  A nepoučíme se a nepoučíme... 7) Takhle nějaký osobní klep, nějaký rodinný skandálek, to je ještě tak to jediné, co nás trochu zajímá.  Jděte s tou politikou už někam! To si radši zapneme "Růžovku", viď táto! 8) Bojím se, že "naši velkohubí demokraté" nebudou všichni smýšlet podobně. Řeknou snad, že mnohý z nich učinil často už mnohem víc, aniž by to přišlo do novin. Že je to hloupoučké, z mísy knedlíků vytloukat až politický kapitál.   Naše řeč. 9) Je jim jedno, dělají-li hrdinného českého rytíře nebo jsou-li plátnem obalenou zadní nohou papírového slona. Hlavně, že se nám pohodlně sedí, máme co jíst a máme to čím zapít. 10) Nejsme posud ničím a příčinou toho bude as známý nedostatek "národního uvědomění", o kterém se vždy v novinách čítá. Teď ovšem snad uvědomění přece přijde! To už jsme si říkali tisíckrát... 11) My lidé užíváme mnozí slova téhož, ale podkládáme mu význam různý, užíváme stejného významu, ale dáváme mu rozměr rozdílný. Mluvíme stejně o "lůně" potůčku jako o "lůně" oceánu. A někdo mluví o lůně v kontextu úplně jiném... 12) Přiznám se, byl jsem trochu rozmrzen na český národ. Najednou se mně, vlastenci, už nelíbil, jak se líbíval. Nejsem snad vlastencem přemrštěným, ó ne! Snad vás to překvapí, ale já například našim politikům nepřikládám ani té nejmenší ceny- na mou čest ne!  Překvapivě nepřekvapí. 13) Zdá se nám, jako bychom si měli sesednout teď a mnoho, velmi mnoho si povídat. Ale ne tedy mnoho veselého - čas nám pro letošní naše "podzimní táčky" snesl materiál zcela jiný, než v jaký jsme doufali! Heslo: Putin přijede až v lednu...   ner     14) Často se tvrdí, že my Čechové mezi Slovany reprezentujeme co do povahy jakoby živel italský. A věru, kdo zná národy oba, ve mnohém ohledu přisvědčí. Také my dovedeme s blaženým úsměvem na včerejší zemětřesení hledět co na poslední možné ve světě a stavět bezstarostnou Resinu nad lávou, v níž pohřben herkulánský lid. Z minulosti - ne, z té se nedovedeme naučit praničemu! A nepoučíme se a nepoučíme. 15) Takto jde všechen život v Čechách a zvlášť v Praze dále, jako by čas ani nepokračoval a kalendář byl tak asi nejzbytečnější věcí na světě. Amen.   Jan Neruda byl každopádně velmi chytrý člověk. Podívejte se, co například řekl o jednom z mála našich OPRAVDU národních jídel.     

Komentáře