V průběhu historie jsme byli jako lidstvo svědky mnoha podivuhodných situací, zvláštních událostí nebo překvapivých úkazů. Ať už se jedná o vědu, umění, válčení, výzkum nebo objevy všeho druhu. Skutečně pozoruhodné okamžiky může však přinést třeba i takové odvětví, jakým je sport. Důkazem je například zápas mezi Johnem Isnerem a Nicolasem Mahutem na Wimbledonu v roce 2010, jenž je dodnes nejdelším tenisovým utkáním v historii a pokořil hned několik rekordů.
Isner vs. Mahut
V prvním kole mužské dvouhry se proti sobě na Wimbledonu v roce 2010 postavili Američan John Isner a Francouz Nicolas Mahut. Nikdo z nich na začátku ovšem netušil, že se jim během nadcházejícího utkání podaří překonat hned několik wimbledonských i tenisových rekordů.
K onomu utkání došlo na osmnáctém dvorci All England Lawn Tennis And Croquet Clubu, v němž se na přelomu letních měsíců června a července odehrává třetí grandslamový turnaj tenisové sezóny. Jedná se dokonce o ten nejstarší, neboť byl založen již v roce 1877.
Francouz Mahut nemohl vzhledem ke svému nižšímu umístění v žebříčku ATP pro dvouhru nastoupit automaticky v hlavní soutěži, musel se tedy prodrat kvalifikací. V kvalifikačních kláních porazil Franka Dancevice, Alexe Bogdanoviće a Stefana Koubka, všechny v poměrně dlouhých zápasech.
Poté, co se Mahut úspěšně kvalifikoval, byl proti němu v 1. kole hlavní soutěže losem postaven 23. nasazený Američan Isner. Zápas se konal během druhého hracího dne, v úterý 22. června 2010, a začal přesně v 18:18 hodin britského letního času. Za stavu 2:2 na sety bylo utkání poprvé přerušeno ve 21:07 hodin pro nedostatek světla, zbytek zápasu se tedy dohrával následujícího dne. Do té doby se pochopitelně nejednalo o nic nestandardního, čtyři sety v časovém rozmezí přibližně tří hodin a poté přerušení ve večerních hodinách.
Druhý a třetí den
Ve středu 23. června utkání pokračovalo, a to od 14:05 hodin. Právě tento den došlo k překonání dosavadního rekordu, konkrétně v 17:45 hodin. Tím však zápas nekončil. Ve 21:13 bylo utkání za poměru neuvěřitelných 59:59 znovu přerušeno pro nedostatek světla, ačkoli publikum skandovalo „My chceme ještě, my chceme ještě.“ Dohrávalo se dne následujícího, ve čtvrtek 24. června.
Zápas ten den začal v 15:40 hodin a Isnerovi se konečně podařilo utkání ukončit. V 16:49, tedy přibližně po hodině, proměnil John Isner svůj 5. mečbol. Zvítězil tak v utkání poměrem 70:68 v rozhodujícím setu. Jen samotný pátý set trval 8 hodin a 11 minut, což už by samo o sobě stačilo na překonání rekordu nejdelšího utkání historie.
Zápas nebyl ovšem vysilující jen pro tenisty, je potřeba zmínit také výkony rozhodčích, kteří pochopitelně u zápasu nesměli chybět. Hlavní rozhodčí Švéd Mohamed Lahyani se nechal po zápase slyšet: „Neměl jsem šanci se unavit. Byl jsem u vytržení z toho tenisového představení a udržel koncentraci. Musel jsem kvůli hráčům, kteří ukázali dechberoucí odolnost a energii. Na jídlo nebo koupelnu člověk v tom transu ani nemyslí.“ Od druhého dne zápasu ovšem musely být střídány dvě skupiny čtrnácti čárových rozhodčí a čtyři skupiny 28 sběračů míčků.
Jak již bylo řečeno, utkání pokořilo hned několik tenisových rekordů. Jednalo se nejen o nejdelší zápas trvající 11 hodin a 5 minut, ale rovněž o nejdelší set, neboť pátá sada trvala neuvěřitelných 8 hodin a 11 minut. Dále došlo k největšímu počtu odehraných her v setu, konkrétně 138 v páté sadě, ale i v zápasu, celkově 183. Isner i Mahut si navíc oba připsali rekordy v počtu zahraných es. 206 centimetrů měřící John Isner jich zahrál 113 a Francouz Mahut 103, což v součtu dělalo 216 – to je mimochodem také rekord, konkrétně v absolutním počtu zahraných ex oběma hráči.
Selhání výsledkových tabulí
Komickým okamžikem celého zápasu bylo selhání výsledkových tabulí, které se za stavu 47:47 zasekly a následně zhasly. Programátoři IBM konstatovali, že tabule jsou nastaveny pouze do počtu her 47:47. Tabule musely být do následujícího dne aktualizovány a přenastaveny tak, aby zápas úspěšně dopočítaly.
Oba tenisté byli spolu s hlavním rozhodčím po skončení veledlouhého klání oceněni speciálními dary (broušenou mísou a flétnami na šampaňské) od významných hostů turnaje, tenisty Tina Henmana a tenistky Ann Haydon-Jones. Většina tenisových profesionálů a komentátorů označila zápas mezi Isnerem a Mahutem za historický a označila výkony tenistů za vynikající a úctyhodné. Mezi nimi i John McEnroe, který prohlásil: „Toto je nejlepší reklama našeho sportu. Jsem hrdý na to, že jsem byl její součástí. Často neprojevujeme dostatečný respekt, neoceňujeme zásluhy tenistů za odvedené výkony, ale tento zápas by měl vést ke zvýšení jejich prestiže.“
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Redaktor
Václav Adamus
