Před 80 lety proběhlo povstání v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka v Polsku, v rámci kterého se podařilo uprchnout zhruba třem stovkám vězňů. Třetina z nich následně přežila i druhou světovou válku. Něco podobného se povedlo nezávisle na sobě i o dva měsíce později v táboře Sobibor.
Treblinka znamenala smrt
Koncentrační tábor Treblinka se nacházel zhruba 100 kilometrů severovýchodně od Varšavy. Původně se jednalo pouze o pracovní tábor, jenže v roce 1942 se rozhodlo vytvořit takzvanou Treblinku II, což bylo označení pro tábor vyhlazovací. Podle dostupných informací zemřelo v tomto koncentračním táboře během necelého roku odhadem až milion lidí, z čehož byla převážná většina polských Židů. Po Auschwitz-Birkenau se jednalo během druhé světové války o druhý nejvražednější tábor. Děsivé jsou ale všechny statistiky, které se týkají tábora Treblinka. Například ta, že na jednoho přeživšího připadalo 10 tisíc mrtvých. Treblinka dokonce drží jeden z nejodpudivějších rekordů – v tomto táboře totiž zemřelo nejvíce lidí na jednom místě v celé historii lidstva.
Přežít dokázali pouze odvážní, kterým se podařilo utéct. Těch bylo v začátcích tábora několik desítek. Z Treblinky se dalo zkusit prchnout hned několika způsoby. Prvním z nich bylo dostat se přes ostnatý drát, který nebyl pod proudem. Dalším zase nechat se zamaskovat věcmi, které byly kradeny lidem z transportů, a následně posílány zpět do Německa ve vlacích. Později však útěků ubývalo, jelikož se nacistům postupně podařilo zdokonalit zabezpečení v táboře. Chycené uprchlíky navíc čekalo mučení, ale i trest v podobě zabití 10 vězňů za každého, komu se podaří vymanit se ze spárů německých trapitelů.
V roce 1943 bylo vzhledem k úbytku transportů a zvýšenému pálení mrtvol pracovnímu komandu vězňů jasné, že až se dokončí veškerá činnost koncentračního tábora, budou se nacisté chtít zbavit svědků jejich děsivých činů. Proto přemýšleli, jak hromadně utéct z tábora. Plánů bylo vícero a samotný útěk řešilo jen několik desítek věznů, protože i mezi nimi byli informátoři. Nakonec bylo rozhodnuto, že 2. srpna 1943 proběhne akce, která bude spočívat ve zmocnění se zbraní ze skladiště, rozpoutání převratu a chaosu, zabití SS-manů, zapálení dřevěných budov a plynové komory, zničení telefonního kabelu a následném útěku do lesů. Takový byl plán, jenže realita byla trochu jiná.
V den plánovaného útěku měli vězni štěstí, jelikož se zástupce velitele tábora spolu s dalšími třemi SS-many a 16 Ukrajinci rozhodli, že se pojedou vykoupat k řece Západní Bug, která byla několik kilometrů daleko. Ostraha tábora tak byla v oslabení. Ve 2 hodiny 2. srpna to odstartovalo. Ze skladu se povedlo ukrást zbraně, granáty a munici, které byly postupně rozdistribuovány mezi vězně. Pak se stalo to, co nikdo nečekal. SS-man přezdívaný jako Kiwe prohledal mladého Žida, u kterého našel svazky peněz. To se doneslo k organizátorům vzpoury, kteří se rozhodli vyvolat rozruch za pomoci výbušnin a granátů. Vězňům se podařilo zapálit pár budov a i nádrž s benzínem, což způsobilo obrovský výbuch. Plynové komory se zničit nepodařilo. Kromě toho zastřelili 10 ukrajinských strážných, avšak žádný SS-man během vzpoury nezemřel. Díky obrovskému zmatku se nakonec podařilo utéct zhruba 300 až 400 vězňům přes ostnaté dráty. Z tohoto počtu se minimálně 60 z nich podařilo přežít válku.
Po útěku pochopitelně následovala vendeta ze strany nacistů. Z celkového původního počtu 850 vězňů se nikomu kromě těch 60 přeživších utečenců nepodařilo válku přežít. Povstání se vůbec nezúčastnilo zhruba 100 věžňů, jelikož byli buď staří, slabí nebo nemocní. Dalších 400 vězňů bylo zabito strážnými přímo v táboře. Z těch, kterým se podařilo utéct, byla většina nalezena během následujících několika dnů a na místě okamžitě zabita.
A tady si přečtěte o podobné vzpouře, ke které nezávisle na Treblince došlo v táboře Sobibor.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
