Útěk z jednoho nejstrašnějších míst na světě: výročí vzpoury v táboře smrti Sobibor

Obrázek uživatele vaclav.roman
17.10.2018, 11:10

Uplynulo 75 let od jedné z nejdramatičtějších událostí druhé světové války, od povstání a útěku převážně židovských vězňů z nacistického vyhlazovacího tábora Sobibor, kde dle odhadů našlo v době jeho fungování mezi lety 1942 až 1943 v plynových komorách smrt na čtvrt milionu lidí. Některé statistiky uvádějí o něco menší čísla, ale i tak je to něco nepředstavitelného a tento vyhlazovací tábor patřil po Osvětimi, Treblince a Belzeci vůbec mezi ty nejhorší.

Útěk z tenat smrti

Nacistické trestanecké tábory nebyly v této oblasti jihovýchodního Polska ojedinělou záležitostí, už od roku 1940 budovali nacisté v okolí obce Sobibor pracovní tábory, vzniklo jich zde hned 16. Na začátku roku 1942 se pustili do stavby vyhlazovacího tábora Sobibor, v němž vraždění začalo v květnu téhož roku.

Vlaky transportovaly vězně, především Židy, z širokého okolí, transporty přijížděly i ze Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava, Německa, Francie či Holandska. Po příjezdu byl vězňům odebrán veškerý majetek včetně oblečení, přežila jen hrstka z nich, většina byla nahnána do plynových komor. Logistika vyřešení židovské otázky byla krutě naplánovaná a komíny nepřestávaly dýmat.

Zvěsti o tom, jak se nacisté rozhodli naložit s židovským obyvatelstvem, se v tomto táboře začaly šířit během léta 1943. Vznikla zde skupina vězňů, kteří zorganizovali vzpouru. Než zemřít v plynové komoře, raději zemřít při pokusu o útěk. V čele této skupiny stál nejprve polský Žid Leon Feldhendler, později pak zajatý důstojník Rudé armády židovské národnosti Alexandr Pečerskij. Organizátory vzpoury byli především vedoucí výrobních dílen. Pomohlo také, že se k povstání připojili dva ukrajinští kápové.

Akce útěk ze Sobiboru odstartovala dne 14. října 1943 odpoledne. Ve vyhlazovacím táboře se v té době nacházelo zhruba šest stovek vězňů, útěk se podařil přibližně polovině z nich, velká část však byla zabita krátce po útěku. Kromě dozorců a plotu museli překonat i minové pole. Konce války se pak dožilo pět desítek těchto uprchlíků, po krku jim totiž šly četné pátrací skupiny. Přesto lze říci, že se jednalo o největší útěk z nacistických táborů smrti.

Povstání dle přímého svědectví jednoho z jeho účastníků odstartovalo zabitím četaře SS přesně v 16 hodin. Rozhodující byla následující hodina, během níž měli Židé zabít celkem 11 ze 16 Němců přítomných v táboře. Povstalci je vylákali na předem dohodnutá místa, kde je ubili. Dalším cílem bylo získat zbraně. Celé to však neprobíhalo vůbec hladce, vypukly boje o hlavní vchod. Němců sice v táboře tolik nebylo, ale k ruce měli ukrajinské přisluhovače.

Kdo se k útěku připojil, měl padesátiprocentní šanci na přežití. Buď byl na útěku zabit, nebo ne. Kdo v táboře zůstal a k útěku se nepřipojil, ať už nechtěl, nebo nemohl, měl šance na přežití rovny nule. Nacisté a jejich pomocníci je všechny bez milosti zavraždili, poté se rozhodli celý tábor srovnat se zemí.

Smutná zpráva přišla na začátku letošního roku z Kyjeva, kde ve věku 96 let zemřel Arkadij Vajspapir, jeden z posledních lidí, kteří přežili vyhlazovací tábor Sobibor. Vajspapir byl transportován do vyhlazovacího tábora v Polsku v roce 1943, měl štěstí v neštěstí. Místo do plynové komory byl poslán na práci. V říjnu 1943 patřil mezi organizátory útěku.

A zde si můžete přečíst o prominentních nacistech, kteří byli před 72 lety popraveni v Norimberském procesu.


Komentáře