Trik, který podvedl nacisty

V roce 1943 měli Spojenci za sebou úspěšnou kampaň v severní Africe a plánovali, jak dál oslabit německé nacisty. Churchill prosadil myšlenku útoku na Evropu z jihu, aby zabránil Sovětskému svazu získat příliš mnoho území po nevyhnutelném konci války. Otázkou však bylo, kam přesně mají udeřit. Zatímco invaze z Británie do Francie byla naplánována na rok 1944, kdy se všemi známé vylodění v Normandii stane jedním z nejdůležitějších momentů 20. století, tak jižní útok měl přijít už o rok dříve.

Na konferenci v Casablance padlo rozhodnutí zahájit v červnu 1943 invazi na Sicílii. Tento cíl byl však až příliš jasný. Dobytí ostrova by Spojencům zajistilo klíčovou námořní základnu a otevřelo cestu do Itálie a na evropský kontinent. Bylo jasné, že Osa to chápe, a proto se začala na obranu Sicílie důkladně připravovat. Plánovači invaze věděli, že boj o ostrov bude velmi drsný a krvavý. Britská rozvědka proto dostala za úkol vymyslet strategii, která by německou obranu na Sicílii oslabila nebo úplně narušila. Tohoto úkolu se ujali dva členové britské tajné služby, konkrétně Ewen Montagu a Charles Cholmondeley.

Čas neúprosně plynul. Muži měli přibližně šest měsíců na to, aby navrhli a zrealizovali plán, který by zachránil tisíce životů. Během svého výzkumu objevili dokument z roku 1939, který v originále nesl název Trout Memo. Trout znamená v angličtině pstruh. Tento memo obsahovalo několik nesmyslně složitých strategií, jak oklamat nepřítele. Všechny tyto plány byly jasně inspirovány starým mýtem o Trojském koni. Navzdory naprosté absurdnosti plánů si agenti vybrali jeden z nich, a přizpůsobili ho svým potřebám. Navíc získali jeho schválení z vyšších pater. Nakonec samotný Churchill schválil operaci a tak se mohla operace Mincemeat rozjet.

Základní myšlenka plánu byla jednoduchá. Agenti museli nacistům předat falešný dokument, který naznačoval, že invaze na Sicílii je jenom odkloněním pozornosti. Podle tohoto dokumentu měl skutečný útok směřovat na Řecko a Sardinii. Problém byl, jak zajistit, aby nacisté tomuto plánu věřili. Celá situace musela vypadat důvěryhodně. Nejrealističtější variantou bylo, že nacisté naleznou tento dokument u mrtvého britského důstojníka. Bylo třeba najít klíčovou mrtvolu druhé světové války, tedy hrdinu impéria.

Britská tajná služba pověřila slavného patologa sira Bernarda Spilsburyho, aby zajistil vhodné tělo a připravil ho pro operaci. Spilsbury se držel několika zásad. Tělo muselo vypadat, jako by vypadlo z letadla, a odpovídat věkem i postavou profilu britského důstojníka. Navíc navrhl, že pokud španělského patologa přesvědčí, že mrtvý byl římský katolík, sníží se riziko podrobné pitvy a odhalení celého plánu. Koncem ledna tělo našli. Šlo o Glyndwra Michaela, bezdomovce, alkoholika a výtržníka bez přátel a rodiny. V zápise z porady se suše poznamenalo: „Po smrti bude užitečnější, než kdy byl za života.“ Michaela oblékli do uniformy a tajná služba začala vytvářet životopis fiktivního důstojníka. Jméno William Martin bylo zvoleno podle jednoho z nejběžnějších příjmení v Královské námořní pěchotě, což mělo nepříteli ztížit ověřování vojákovy identity. Pro Martina byl vymyšlen kompletní život. Měl falešnou rodinu, snoubenku, a dokonce „vlastní“ byt. Rozvědka během několika dní sestavila podrobnou minulost hrdinného kapitána.

Do kapes těla byly pečlivě rozmístěny různé předměty podporující věrohodnost jeho fiktivního života. Do kapes mu dali například rozepsaný dopis otci, účtenku za diamantový zásnubní prsten, dva milostné dopisy a fotografii snoubenky, kterou představovala recepční z Montaguovy kanceláře. Přidali klíče, křížek zdůrazňující katolickou víru a hlavně zapečetěný kufřík připoutaný k zápěstí řetězem. Kufřík obsahoval klíčový falešný dokument. Mělo jít o vymyšlenou zprávu naznačující, že skutečný útok Spojenců bude směřovat na Řecko a Sardinii. Do obálky dokumentu tajně vložili jedinou lidskou řasu jako další vrstvu autenticity.

V polovině dubna britská ponorka HMS Seraph převzala tělo a na konci měsíce ho během přílivu tajně vypustila poblíž španělského pobřeží. Tam ho objevil náhodný rybář, který tělo předal místní policii, a ta ho dále přivezla armádě. Přestože Španělsko během války zůstávalo neutrální, bylo všeobecně známo, že spolupracuje s nacisty.

Španělské úřady skutečně odmítly provést pitvu na mrtvém důstojníkovi, protože byl označen za katolíka. Po několika dnech pak kufřík, stále zapečetěný, vrátily britskému námořnictvu. Když se kufřík dostal zpět k Ewenovi Montagovi, otevřel ho a zkontroloval obsah. Zjistil, že jediná lidská řasa vložená do dokumentů zmizela. To byl jasný důkaz, že Španělé obsah kufříku tajně prozkoumali a informace předali nacistům.

Hitler byl s těmito falešnými zprávami seznámen a okamžitě nařídil přesun velké části obranných sil ze Sicílie na řecké pobřeží a na Sardinii. Tím nechal Sicílii v podstatě bez obrany, což Spojencům umožnilo snadný útok. Nacisté tak naletěli na lest, přesně podle plánu popsaného v Trout Memo.

A pokud vás zajímá, kdo byl autorem Trout Memo. Za vším hledejme poručíka Iana Fleminga, který se po druhé světové válce proslavil jako autor příběhu o agentovi Jamesi Bondovi.

Zdroje informací:

https://www.cwgc.org/our-work/blog/the-man-who-never-was-the-true-story-of-operation-mincemeat/

https://www.iwm.org.uk/history/the-war-on-paper-operation-mincemeat

https://en.wikipedia.org/wiki/William_Martin_(Royal_Marines_officer)