Aby přežil covidová opatření v psychické pohodě, přestěhoval se třicet kilometrů za Prahu do vsi Vyžlovka, kde tráví většinu času dodnes. „Loni na podzim mi ještě bylo líto“ vzpomíná, „že nemůžeme hrát, ale pak jsem si nějak zvykl a hlavně mě nově naplňovalo vyřezávání, a tak jsem letos na jaře překvapeně zjistil, že se mi po pětadvaceti letech kdovíjak nechce vracet do kapelní dodávky ani na pódium.“

Že hrají s Wohnout přesně čtvrt století, to Matěji Homolovi připadá neuvěřitelné. Vypráví o tom, jak roku 1998 předskakovali na obrovském turné Lucii: „Ta tehdy slavila deset let a nám připadalo, že jsou to veteráni, a my takhle dlouho rozhodně hrát nebudeme.“

V rozhovoru Matěj Homola mluví o nejhorším období skupiny Wohnout, které pro něj symbolizuje album Katon veverek z roku 2009: „V kapele byla špatná atmosféra, fanoušci to vycítili a přestávali chodit. Dodnes tu desku nemám rád a radši si ji nepouštím.“

Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s frontmanem kapely Wohnout Matějem Homolou.

Mluví i o tom, co kapelu zachránilo: „Extrémně jsme si dali záležet na desce následující, která se jmenuje Našim klientům a vyšla před deseti lety – ta nás postavila na nohy.“

Na zmíněné desce je megahit Svaz českých bohémů, který Matěj Homola považoval pouze za legrační kuriozitu na závěr: „Ani jsem nepředpokládal, že bychom ji hráli naživo.” Pletl se, píseň má dnes téměř šedesát milionů zhlédnutí na YouTube, ale rádia ji hrají překvapivě málo. „Podle mě to je kvůli slovu sračky v refrénu. Chvíli jsme přemýšleli o tom, že bychom ho nahradili třeba slovem mráčky, ale připadalo nám to natolik trapný, že jsme nad tím nakonec mávli rukou.“

Matěj Homola si během letošního léta na hraní s kapelou zase zvykl, nedávno vydali další, už desátou desku jménem Huh!, ale těžko říct, co bude dál: „Jsem pesimista a tipuju, že na podzim ještě bude mít česká kultura kvůli covidu velké problémy.“