Jak již bylo řečeno, tyhle vozy byly původně postaveny hned dva – v roce 1951 a 1952 – a bylo jim přiděleno evidenční číslo 4071, resp. 4072. Šlo o elektrické lokomotivy sloužící k posunování vagónů v areálu dnes již neexistující Rustonky – viz info na konci článku.
Jde o naprosté světové unikáty, protože byly vyprojektovány přímo v tomhle údržbářském a opravárenském závodě. Originální je například umístění kabiny uprostřed mezi zešikmenými představky, aby měl mašinfíra nerušený rozhled na obě strany a co nejvíce dolů. Každý z obou ‚konců‘ byl osazen hned dvěma spřáhly – zařízeními na připojení dalších vozů. Jednak vozů železničních, jednak tramvajových.
Tyhle lokomotivy totiž sloužily ke dvěma věcem – přebírání a posunu vagonů tehdejších Československých státních drah, na nichž se a) buďto přivážely nové kolejnice, které se pak rozvážely po Praze při budování nových linek, nebo b) na kterých byly naloženy tramvaje vyrobené v ČKD, které pak po dráze mířily do jiných českých měst nebo i do zahraničí.
Za svůj více jak třicetiletý provoz prošly vozy několika barevnými změnami. Původně byly obě lokomotivy natřeny v šedo-krémové kombinaci, která se v šedesátých letech změnila na celozelenou a na začátku 80. let byla ‚mladší‘ z nich přetřena na červenou a krémovou (viz galerie níže). Teď je už téměř třicet let v decentní hnědé – a stejnou dobu ani neslouží svému původnímu účelu.
Protože v polovině osmdesátých let došlo k restrukturalizaci opravárenských dílen, jejímž výsledkem bylo i zrušení přípojné vlečky do Rustonky. Následně pak lokomotivu s ev. č. 4072 převzalo podnikové muzeum pražských dopravních podniků a její ‚starší sestra‘ s ev. č. 4071 byla oficiálním jazykem řečeno „zrušena“.
Dnes se můžete se čtyřnuladvaasedmesátkou setkat na pražských tramvajových kolejích (a s novými tramvajovými koly namísto původních železničních) občas při zvláštních ‚výročních‘ dnech a příležitostech, jako tomu bylo před dvěma týdny, kdy doprovázela na předváděcí jízdě inovovanou tramvajovou ‚žehličku‘ Škoda 15T4 ForCity Alfa.
Rustonka byla ve své době jedním z prvních strojírenských podniků v Praze – mluvíme o době třicátých let 19. století. V roce 1912 přešla do vlastnictví Elektrických podniků hl. m. Prahy a vznikla z ní ústřední opravárenská a údržbářská dílna pro vozidla tehdejší pražské hromadné dopravy. Stávala mezi Palmovkou a Invalidovnou a možná si na ni ještě pamatujete, protože poslední objekty tohoto areálu byly zbořeny teprve v roce 2007 – a místní dominanta, ten krásný osmiboký komín čnějící z budovy kotelny, padl k zemi až loni, jakkoli mnoho Pražanů doufalo v zachování tohoto objektu a jeho přeměnu na nějaké smysluplné volnočasové zařízení.
A proč Rustonka? Protože ji kdysi – ještě v roce 1850 – koupil britský lodní stavitel a podnikatel Joseph Ruston, který provozoval i tehdejší Pražskou paroplavební společnost. Ostatně Rustonka byla dlouhou dobu napojena kolejovými drahami např. na dnes již neexistující Karlínský přístav a z druhé strany také s libeňským nádražím.
A teď z úplně jiného soudku, i když tak nějak zůstaneme v hlavním městě – 9 důvodů, proč jsou řidiči z Prahy ti nejlepší (aspoň tedy v rámci naší země).