Člověk, který inspiroval postavu Hannibala Lectera. Osoba, která v podstatě sama vytvořila představu mužů, kteří lákají děti na cukrovinky. Prototyp sériového vraha. Věrohodně vypadající, ale zběsilý a kompletně vyšinutý. Víc příšera z hororu než člověk. Albert Fish.
Bubák z New Yorku
V roce 1924 zmizel na Staten Islandu devítiletý Francis McDonald, syn policisty z Manhattanu. Seržant McDonald byl převelen na Staten Island, aby se mohl sám zúčastnit vyšetřování. NYPD udělala ze zmizení malého chlapce případ číslo jedna. Sto padesát strážníků pročesávalo velkoměsto. Nakonec našli chlapcovo tělo. V odpadkovém koši. Někdo chlapce opakovaně brutálně znásilnil, zohavil a uškrtil pomocí šlí. Takovou silou, že kšandy prý úplně zalezly do masa. Jediným svědkem únosu byl malý chlapec, který popsal únosce jako „šedivého pána“.
Přes snahu policie i veřejnosti zůstal pachatel neznámý.
V roce 1927 zmizel uprostřed Brooklynu čtyřletý Billy Gaffney. Hrál si na ulici s tříletým kamarádem a jeho starším bratrem. Ten si na chvilku odběhl, a když se vrátil, malý Billy nebyl nikde k nalezení. Když se svého malého brášky ptal, kam odešel Bill, chlapec odpověděl: „Bubák ho odnesl.“
Tělo nebylo nikdy nalezeno.
1928, Manhattan. Osmnáctiletý Edward Budd hledá přes inzerát práci, ozve se mu starý gentleman Albert Fish, že potřebuje natěrače na svou farmu mimo město. Přijde Buddovi navštívit. Pozná se s Edwardovým otcem a matkou a nakonec i Edwardovu malou sestru. Grace Buddovou. Věnuje jí padesát centů na cukrovinky, rozdává peníze, rodině věnuje koš sýrů a jahod, domluví se s Edwardem, že ho v pondělí vyzvedne a rozloučí se s tím, že se musí zúčastnit narozenin své neteře. Ah, moment! Nechce malá Grace jít s ním? Bude tam spousta dětí, her a jídla. Rodiče malou dívku s pánem pustili.
Po šedém pánovi i Grace Buddové se slehla zem.
Musíte si uvědomit, že ve dvacátých a třicátých letech neexistoval ani pojem „sériový vrah“, ani nikomu nebyl podobný koncept pořádně známý. Ale detektivové, kteří pracovali na případech McDonald a Gaffney viděli vzorec, takže pátrali a pátrali a nakonec začátkem třicátých let zhaftli nebohého muže, který byl u soudu pro nedostatek důvodů osvobozen.
Vypadalo to, že vraha dětí se jim nikdy dopadnout nepodaří. Ale na podzim roku 1934 přišel Buddovým dopis. Kromě jiných znepokojivých historek list obsahoval taky to, co se stalo s jejich dcerou. Autor dopisu se přiznává k tomu, že vyzval dívku, aby počkala před domem, on zašel dovnitř a svlékl se, aby si krví nezašpinil oblečení. Zavolal ji dovnitř, schoval se do skříně a pak ji přepadl. Svlékl, uškrtil a rozřezal. „Její prdelka byla tak měkká, když se v troubě dodělala. Trvalo mi devět dní, než jsem snědl celé její tělo.“
Dopis všehovšudy nikam nevedl, ale na obálce se našel emblém společnosti, který nakonec dovedl detektiva Williama F. Kinga až do domu, kde měl Bubák bydlet. Ukázalo se, že Bubákovi je šedesát čtyři a pokoušel se bránit břitvou na holení… Ale King mu ji prostě vyrazil z ruky a zatkl ho.
Pravý horor detektiva čekal až při výsleších.
Život brooklynského upíra
Jakmile policie znala identitu vraha, začala dávat dohromady jeho minulost a z něj začaly lézt podrobnosti jeho života. Pravým jménem Hamilton Howard Fish se narodil v roce 1870 do rodiny s bohatou historií mentálních chorob. V pěti letech byl svěřen do sirotčince, kde ho týrali zřízenci i ostatní chlapci. Tehdy Fish zjistil, že mu bolest způsobuje sexuální potěšení. Často dostal erekci během bití, a to mu vyneslo jen další týrání. Většinu pozdějšího života strávil jako příležitostný mužský prostitut, udržoval si řady mužských milenců a postupně s nimi vyváděl horší a horší věci, začalo se u pití moči a končilo se u surového mučení. A mimochodem většinu toho Fish stihl, zatímco byl ženat.
Chvíli seděl za podvody, ve vězení se mu poměrně líbilo, protože byl buď sexuálně týrán nebo naopak sexuálně týral. Když vyšel z basy, opustila ho žena a on zůstal sám se svými dětmi. Plně se oddal víře, propadal hlubokým religiózním bludům a zajímal se o kanibalismus. Nejdřív nutil své děti, ať ho bijí přes hýždě bičem a ať jí syrové maso, nakonec musel své potřeby uspokojovat jinde… Vycházel často za úplňku, takže mu kromě brooklynského upíra a Bubáka média přiřkla ještě Vlkodlaka z Wystérie a Měsíčního Maniaka.
Tady se dostáváme k nejhoršímu zjištění, které detektivové během výslechů učinili. Oficiálně se Fish přiznal ke třem výše popsaným vraždám, ale policie měla podezření na celkem deset snědených dětí. A Fish údajně řekl, že měl dítě v každém státě a co do počtu obětí, viděl bych to spíš na sto, když bude počítat dohromady zabití, znásilnění a kanibalismus. Ostatně, měl na to desítky let a přiznal, že si vybíral hlavně zaostalé chlapce, chudé děti a černé děti. Protože ty nikoho nezajímají. „Pán mě poslal, abych kastroval malé chlapce,“ řekl.
Kromě extrémního sadismu byla Fishovi diagnostikována i religiózní mánie. Na tom taky obhajoba postavila u soudu svůj případ. Nikdo nezastíral, že by Fish ty vraždy spáchal, ale na tom, že je evidentně duševně vyšinutý, a tedy není odpovědný za své činy. Porota prý sice souhlasila, ale rozhodla se, že pošle Fishe na křeslo.
Během jeho pobytu v base se zjistilo, že má v pánevní oblasti vedeny tucty jehel. Přiznal, že mu způsobovalo potěšení propichovat si penis, šourek a anus. Na svou popravu se těšil, protože tvrdil, že nic takového ještě nezažil.
Poprava byla vykonána v lednu 1936. Před zraky seržanta McDonalda i manželů Buddových.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
