Tyršův pohřeb svolal do Prahy stovky Sokolů. Smrt obrozence ale dodnes nebyla zcela vyjasněna – G.cz
Vyhledávání

Tyršův pohřeb svolal do Prahy stovky Sokolů. Smrt obrozence ale dodnes nebyla zcela vyjasněna

Česká národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik a univerzitní pedagog Miroslav Tyrš. + DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Miroslav Tyrš, velká osobnost Národního obrození, proslul především jako spoluzakladatel Sokola, organizátor prvního všesokolského sletu, ale také jako zrádce - zrádce sokolské obce. Po jeho tragické a dodnes ne zcela vyjasněné smrti mu ale jeho Sokolíci rychle odpustili, že dal přednost práci na univerzitě před tělovýchovnou organizací, a 9. listopadu 1884 mu v Praze uspořádali pohřeb, jaký hlavní město dlouho nevidělo.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 9.11.2020, 15:47

Pohřeb krále Sokolů

Miroslav Tyrš se do české historie zapsal především jako spoluzakladatel Sokola. Ačkoliv na sklonku života ho jeho vlastní Sokolíci zavrhli, někteří jej dokonce označovali za zrádce, když v říjnu roku 1844 Tyrš nečekaně zemřel, vzali svého duchovního otce členové hrdé tělovýchovné organizace na milost a uspořádali mu pohřeb vpravdě královský.

Poslední rozloučení s Tyršem se v Praze konalo 9. listopadu 1884, tedy více než měsíc po jeho úmrtí. Historik profesor Albert Pražák, autor knihy Dr. Miroslav Tyrš – osvobozenecký smysl jeho díla, popsal Tyršův pohřeb jako velkolepou slávu se všemi poctami. Na Tyršovu počest se do Prahy sjelo kolem šestnácti set Sokolů. Ti ve smutečním průvodu nesli vavřínové věnce od všech jednot a smuteční prapory. Za nimi následovalo dva tisíce akademiků, na šest tisíc středoškoláků a na třicet tisíc lidí všech stavů. Tyršova rakev byla ozdobena věnci jménem mnoha států, například Chorvatska, Slovinska, Polska. Smuteční řeč přednesl dr. Eduard Grégr, který se s Tyršem rozloučil jménem celého národa a připomněl, že přišel do doby, kdy jsme si "plně a nejbolestněji uvědomili rozpor mezi slavným minulem a bědnou přítomností. Chtěl nás zvednout změnou na národ silný a sebevědomý".

Po pohřbu byly pak k Tyršově mohyle na Olšanech pravidelně vysílány delegace během všesokolských sletů. Roku 1933 pak Sokolové postavili v Praze 4 novou sokolovnu a u ní vysadili 2 lípy velkolisté na památku obou zakladatelů spolku, Tyrše a Jindřicha Fügnera.

Důvodem, proč Tyrš před smrtí upadl v nemilost Sokolů, bylo totiž to, že rezignoval na funkci náčelníka a dokonce odešel i z redakce časopisu Sokol. Sokolíci to chápali jako zradu jich i jejich ideálů, pro Tyrše to ale byla z velké části existenciální záležitost a pravděpodobně jedna z nejtěžších voleb jeho života. Od Sokola dostával plat tisíc zlatých ročně, ale více než polovinu platil za byt v sokolské budově. Mnoho peněz vynakládal také na odbornou literaturu a rovněž na léčení své duševní nemoci, která se u něj rozvinula brzy po svatbě s jeho manželkou Renátou v roce 1872.

Proto se Tyrš rozhodl věnovat se naplno akademické činnosti a přihlásil se o místo profesora na české části tedhy ještě rozdělené Karlo-Ferdinandovy Univerzity, což se Vídni vzhledem k vlastenecké povaze Sokola nezdálo. Rozhodla se to vyřešit tak, že místo Tyršovi sice dala, ale jen pod podmínkou, že Sokol opustí a přeruší veškeré své aktivity s ním spojené.

Smrt v horách

K uznání a odpuštění, kterých se Tyršovi po skonu dostalo, možná přispěl i fakt, za jakých okolností zemřel. Poté, co sklidil z řad sokolstva tak tvrdou kritiku za své kariérní rozhodnutí, zanechal v Praze manželku a odebral se na ozdravný pobyt do horské obce Oetz v Tyrolsku. Zde se ubytoval v hostinci a každý den chodil na dlouhé procházky po okolí.

Renátě psal ztrápené dopisy o smutku, depresi, osamělosti a bezradnosti. "Přes nejlepší vůli nemohu to klubko představ v hlavě rozmotati," napsal doslova Tyrš v jednom z listů. A psal i svým přátelům, že je zklamal, prý zklamal i Renátu. V kombinaci s jeho psychickým trápením není tak těžké si představit, že jeho smrt byla ve skutečnosti sebevraždou, ačkoliv to je pouze domněnka.

Faktem je, že 8. srpna odpoledne se Tyrš jako obvykle vydal na cestu do hor. V noci z 8. na 9. srpna jej na lesní mýtině viděla místní žena, pozdravila jej, ale on jí neodpověděl a pokračoval. Uražená horalka byla posledním kdo ho viděl živého. Když se Renátě Tyršové manžel několik dní neozýval, přijela vlakem do Oetzu a zburcovala nejbližší četnickou stanici. Rozjelo se několikatýdenní pátrání, načež Tyršovo tělo se našlo až 21. srpna v řečišti dravého toku Aachy. Místní pak tvrdili, že několik týdnů předtím viděli po kamenech v řece poskakovat malé světýlko - duši utonulého. Dva dny po tragickém nálezu byl Tyrš pohřben na malém oetzském hřbitově, kde ale odpočíval jen pár týdnů, než Sokolíci zorganizovali ten slavný, smutný pohřeb v Praze.

Podobné články

Doporučujeme

Další články