Dnes odpoledne přiveze do Česka vojenský speciál těla tří vojáků, kteří v Afghánistánu zahynuli při útoku sebevražedného atentátníka. Rotný Martin Marcin (1982), desátník Kamil Beneš (1990) a desátník Patrik Štěpánek (1993) zemřeli před třemi dny v Čárikáru, hlavním městě provincie Parván.
Pokud jste si té tragédii četli články, možná jste se stejně jako já podívali do diskusí pod články a na Facebooku. Dělám to částečně z profesionálního zájmu (vždycky mne fascinovala mediální patologie), částečně z masochismu a částečně asi i z hlouposti. Předem totiž vím, co se v komentářích dočtu. Takže vážení: byli to žoldáci, neměli do Afghánistánu kvůli prachům lézt, byli tam jen v zájmu agresivních Američanů a dostali, co si zasloužili. Viz ilustrace k tomuto článku.
Tolik hlasy hlupáků z virtuálního obludária. Ano, je mi z toho na blití. I proto, že jsem na jaře 2013 pro Maxim udělal velký článek o nadpraporčíkovi Jiřím Schamschovi. Český voják s přezdívkou Regi byl na vozíku, viděl jen na jedno oko a mluvil jen s obtížemi. V březnu 2008 se totiž jen pár metrů od něj odpálil Afghánec s vestou, naplněnou plastickou trhavinou a kuličkovými ložisky. Podle lékařů měl Regi nulovou šanci přežít. Čtyři měsíce proležel v umělém spánku s tělem plným hadiček, ale pak se z toho dostal. Samozřejmě s doživotními následky (v lednu 2015 pak bohužel umřel na rakovinu).
A teď zpátky k hlupákům z webových diskusí. Všimněte si, že velmi často jde o takzvané sockomouše – tedy mentálně jednodušší jedince s extrémním pohledem na svět. Volí buď komunisty nebo okamurovce (což jsou jen dvě strany stejné mince), šmahem odmítají běžence a halasně kritizují muslimy, které bez rozlišování označují za “teroristy”. Jenže jsou to hlupáci, takže nechápou nejzásadnější argument, proč má účast českých vojáků na zahraničních misích smysl. Asi nejpřehledněji a nejsrozumitelněji mi ho před časem shrnul ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR plukovník Eduard Stehlík.
“Proč Češi mají jezdit bojovat někam do Afghánistánu nebo do Iráku?”, ptal jsem se ho. “Často se na to ptám našich vojáků z misí,” řekl mi. “Odpovídají: „Raději budu s tím svinstvem válčit někde daleko, než doma u baráku.“ Jiní řeknou: „Co je to za hloupou otázku? Hasič hasí tam, kde hoří, a ne tam, kde se nic neděje.“ Tisíce Čechů a Češek prošly bojovým nasazením. Získaly zkušenosti, které tu od konce druhé světové války nikdo neměl. Učí se válčit. Každý rozumně uvažující člověk asi chce, aby ho bránili vojáci, kteří znají svoje řemeslo, a ne teoretici, kteří si vystřelili maximálně jednou, dvakrát na střelnici. Je to jako když půjdete na operaci. Taky chcete, aby se o vás postaral zkušený chirurg a ne medik, který se to na vás teprve bude učit…”
Pokud tedy někdy v Česku nedejbože dojde k útoku islámských teroristů, ponesou za něj morální spoluodpovědnost i kritici těch tří mrtvých kluků z Afghánistánu. Smutný paradox…
Martin Maxa před lety nazpíval o českých veteránech písničku, která je zrovna dneska aktuálnější než kdy jindy. V klipu si tehdy zahrál i Regi, zmasakrovaný sebevražedným atentátníkem k nepoznání. Všimněte si ho třeba na 0:25 a 1:39:
Rotný Martin Marcin, desátník Kamil Beneš a desátník Patrik Štěpánek si už bohužel v žádném klipu nezahrají. I díky nim máme v Evropě včetně Česka relativní klid.
A tady si přečtěte, jak zastavit teroristické útoky v Česku.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
