Přesně před šedesáti osmi lety na den vyšel poslední díl legendární trilogie Pán Prstenů, a to sice Návrat krále. Je nejenom testamentem Tolkienova génia, ale i monumentem jeho… specifického stylu práce.
Přes sto let
Rozhodně si můžete myslet, že John Ronald Reuel Tolkien byl literární génius a nejspíš budete mít pravdu. Ale kdybyste řekli, že to byl přeceňovaný autor pohádek, který akorát trpěl nějakou zvláštní formou OCD, nejspíš bychom vám věřili. Protože tvorba těch několika knížek mu zabrala hodně času. Jakože hóóóóódně času.
Tak třeba Silmarillion začal dávat dohromady už kolem roku 1917, vymýšlel si svou fiktivní mytologii fiktivního světa. Pokud nevíte, co je Silmarillion zač, to je… kniha pro lidi, kteří si čtou Pána prstenů se všemi těmi desetistránkovými popisy lesa a řeknou si: „Hm, to je na mě moc akční, chtělo by to něco nudnějšího.“
Každopádně, v roce 1917 začal Tolkien pracovat na Silmarillionu a o dvacet let později se mu podařilo vydat Hobita. Což je v podstatě moc příjemná a svižně napsaná pohádka. Od té doby na něj jeho vydavatel pořád tlačil, ať napíše něco dalšího s hobity. A tak se Tolkien osmělil a donesl mu Silmarillion, ale vydavatel to velice oprávněně odmítl vydat.
V roce 1938, rok po vydání Hobita, tedy Tolkien došel s první kapitolou pokračování, Dlouho očekávaný večírek. Jak už jste ale mohli pochopit, do vydání trilogie zbývala ještě sakra dlouhá cesta.
Klap…. klap… klap...
Kromě toho, že byl Tolkien posedlý detaily, vymýšlením nových jazyků, psaním poezie v těch nových jazycích, navrhováním runového písma a obsedantní kartografie, ještě navíc na plný úvazek dělal na univerzitě a na psacím stroji uměl psát pouze dvěma prsty. Pokud jste fandové Pána prstenů, buďte rádi, že jste se narodili až teď. Nejenom kvůli těm excelentním Jacksonovým filmům.
Tolkien pokračoval v psaní po celou druhou světovou válku hlavně proto, že posílal kapitoly svému synovi, který bojoval v severní Africe. Ale třeba mezi lety 1943 a 1944 v podstatě nenapsal ani řádku. Začalo to jako další hobití dobrodružství, ale Tolkien si tam postupně propašovával drobky Silmarillionu, až celá ta věc nabobtnala v monstrum, které dnes známe jako Pána prstenů.
Kniha byla napsána v roce 1947 a publišer se rozhodl, že ji rozdělí do třech částí. Protože Tolkien byl Tolkien, nedokázal několik měsíců vymyslet názvy pro jednotlivé díly. Dvě věže nakonec musel pojmenovat sám nakladatel, ale spisovatele údajně až do smrti trápilo, že si nebyl jistý, které dvě věže to přesně jsou. Revize trvala další dva roky a trilogie začala vycházet až v roce 1949.
A Návrat krále, závěrečný díl trilogie, ten vyšel až v roce 1955. Necelých čtyřicet let od chvíle, kdy Tolkien začal na Středozemi pracovat.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
