Většině z nás, když přijde řeč na jihočeské město Písek, vytane na mysli nejstarší stojící kamenný most v Čechách ze 13. století. Most vede přes řeku Otavu, která nese přízvisko zlatonosná. Pak mají v Písku krásné historické jádro s královským hradem a také s částečně dochovanými městskými hradbami. Ale ještě něčím se toto půvabné město může pochlubit – nejstarší veřejnou fungující hydroelektrárnou. Písek byl prvním českým městem se stálým veřejným elektrickým osvětlením. Poděkovat za to může slavnému Františku Křižíkovi.
Meleme, meleme
Elektrárna vznikla přestavbou tzv. Podskalského mlýna, který patřil k nedaleko stojícímu hradu. První zmínka o něm je z roku 1511, kdy ho král Vladislav Jagellonský daroval královskému městu Písek. Ze zprávy o jeho pronájmu v roce 1771 se dozvídáme, že mlýn měl více složení, se stoupou, jahelkou a pilou. Patřil k němu také kus pole a ostrov nad jezem u mlýna.
Roku 1836 byla v objektu mlýna na ostrůvku, kde stála původně valcha, zřízena městská vodárna. Ta byla opatřená čerpadlem objednaným u pana Josefa Božka v Praze. V 80. letech 19. století objekt sestával z vlastní budovy mlýna, která stála na otavském břehu, a z oddělené budovy vodárny na ostrůvku. Mezi oběma budovami se nacházely žlaby vodních kol na spodní vodu.
Budiž světlo
Elektrárna následně vznikla přestavbou původního Podskalského mlýna poté, co v Písku František Křižík nejprve provedl úspěšnou demonstraci osvětlení centra města obloukovými lampami, které, jak víme, vynalezl. Toto předvedení veřejného elektrického osvětlení se uskutečnilo ve čtvrtek 23. června 1887 kolem desáté hodiny večer. František Křižík rozsvítil pět obloukových lamp na píseckém Velkém a Malém rynku, jako nezávaznou nabídku instalace veřejného osvětlení města. Elektrický proud dodávalo dynamo poháněné parní lokomobilou. U místních obyvatel to celé mělo ohromný úspěch. Město tedy v září téhož roku od Křižíka zařízení koupilo a provozovalo osvětlení na svůj náklad. Současně bylo dynamo přemístěno právě do Podskalského mlýna a poháněno jedním z vodních kol, což umožnilo zapojit celkem 8 obloukových lamp. Písek se tak stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením.
Již po roce, konkrétně 31. srpna 1888, byla ve mlýně uvedena do provozu nová, přímo Křižíkem vybavená elektrárna. Pět vodních kol mlýna bylo nahrazeno jedním velkým kolem Sagebienova typu. Toto kolo o průměru 8 a šířce 4 metry pohánělo 3 složení mlýnská a 3 dynama, která dodávala elektrický proud 24 obloukovkám městským a 61 žárovkám obecním i soukromým.
Začátkem 90. let byl mlýn zrušen, krom elektrárny zde zůstala pouze vodárna a pila, ale pouze do roku 1901, kdy byl celý objekt přestavěn do podoby, kterou má v zásadě dodnes. Oba starší objekty na břehu i na ostrůvku spojil trakt, v němž byly umístěny dvě vertikální Francicovy turbíny o výkonu 2 × 50 k.s., které poháněla dvě dynama o napětí 150 V.
A zrodila se elektrárna
Od té doby objekt sloužil pouze již jen jako elektrárna. V horním podlaží objektu byly instalovány výpomocné akumulátorové baterie pro pokrytí špičkové spotřeby. Pamatováno bylo i na případný nedostatek vodní energie. U dynam byl instalován agregát se spalovacím motorem na tzv. nasávací plyn, vyráběný vyvíječem v bývalé vodárně. Stále stoupající spotřeba elektřiny v Písku si vyžádala postupné instalování dvou dalších podobných agregátů. Čtvrtý agregát o výkonu 240 k.s. vyžadoval již od roku 1908 přístavbu k jižní části elektrárny. Další spotřebu bylo možno zajistit již z dislokovaných zdrojů. Prvým takovým byla dnes již neexistující malá parní elektrárna u místního měšťanského pivovaru, která zahájila provoz roku 1914.
V roce 1922 začalo město odebírat třífázový proud od Jihočeského elektrárenského svazu. Po přechodnou dobu byl ještě do spotřebitelské sítě dodáván proud stejnosměrný, částečně krytý přeměnou střídavého proudu konvertorem a motorgenerátorem. Postupně byly rušeny všechny stejnosměrné agregáty, plynové generátory akumulátorové baterie. Roku 1926 byla dokončena přeměna stejnosměrného rozvodu na střídavý a obě dynama nahradil jediný třífázový alternátor. Krom tohoto jediného zdroje byla v elektrárně umístěna rozvodna nízkého napětí, k níž přibyla roku 1929 ještě transformovna a rozvodna vysokého napětí 6 kV.
S tímto zařízením pracovala elektrárna až do neuvěřitelného roku 1986, kdy byl provoz pro značné opotřebení zastaven. Po náročných opravách objektu a zařízení, iniciovaných městským úřadem, zahájila elektrárna, mezitím zapsaná do seznamu kulturních památek, opět provoz 1. dubna 1994. Objekt elektrárny včetně turbín odpovídá v podstatě stavu z roku 1901 s jižní přístavbou z roku 1908, jejíž výška byla přizpůsobena starším objektům. Hned u vstupu vás přivítá samotný František Křižík, který na vás bude shlížet shůry. Zařízení vlastní elektrárny odpovídá zhruba stavu z roku 1926. Pouze původní alternátor je odstaven a nahrazen novým asynchronním generátorem. V přístavku z r. 1908 i v elektrárně samotné byla 18. června 1997 otevřena expozice veřejného osvětlení a energetiky. Najdete zde také dobové lampy, ale i korespondenci, kterou vedlo město Písek právě s Františkem Křižíkem.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
