Terezínský rodinný tábor byl jedna z největších českých tragédií všech dob – G.cz
Vyhledávání

Terezínský rodinný tábor byl jedna z největších českých tragédií všech dob

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Přes to, co by vám mohl napovídat název, tenhle koncentrák nebyl v Terezíně. Byla to součást vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka. Říkalo se mu buď terezínský rodinný tábor nebo český rodinný tábor a během dvou nocí tam nacisti zranili český národ na několik dalších generací.

Jan Studnička
Jan Studnička 9.3.2020, 15:46

Přepadová kontrola!

Náckové měli pro založení téhle části Auschwitzu důvodů hned několik. Ten první a nejpalčivější byl strach ze vzpoury. Terezín se v Česku pomalu plnil mladými Židy, kteří byli nespokojení, naštvaní ve své rodné zemi a navíc dostatečně motivovaní. Takže zbrusu novou sekci Osvětimi začali stavět někdy začátkem roku 1943 a už v září tam poslali první velký transport z Česka.

Nový tábor měl označení BIIb, zkratka pro stavební úsek sekce b. Transporty tam dorazily 8. září a z pěti tisíc lidí, kteří dorazili na místo, bylo jen velice málo lidí nad šedesát nebo naopak pod patnáct let. Ti co přijeli, nebyli nuceně holeni, nemuseli procházet selekcí, děti si mohly hrát v dětském bloku… Experti se dodnes přou, proč zrovna tahle sekce fungovala takhle. Jeden argument říká, že to bylo kvůli delegaci z Červeného kříže, která přišla omrknout, jestli je tady všechno v pořádku.

Nesmíte si ale myslet, že tábor byl nějaká idyla. Přes “speciální zacházení”, měl poměrně velkou úmrtnost. Za první rok čtvrtina.

Na počátku března se ale začaly dít věci. Nejdřív detailní evidence, reorganizace a pak 8. března za doprovodu velkého množství esesáků hromadný převoz do vyhlazovací sekce. Podle odbojové zprávy u toho náckové umlátili k smrti šedesát lidí, zbytek byl odveden do plynových komor. Ženy údajně zpívaly Internacionálu, Kde domov můj nebo Hatikvu, hymnu sionistického hnutí a hymnu Izraele. Tu noc, 8. března, bylo v plynových komorách usmrceno tři tisíce sedm set devadesát dva osob.

Jedeme dál

Následovaly transporty v prosinci 1943 a květnu následujícího roku. Vhledem k tomu, co se stalo předchozí várce, to v táboře vřelo povstáním, vězni shromažďovali provizorní zbraně, většinou lopaty, krumpáče, sem tam ukořistěný šroubovák nebo kanystr s benzínem. Když se znovu začalo reorganizovat a přepočítávat, akce byla na spadnutí, ale vězni si odhlasovali, že nepodniknou nic, protože jim “spolehliví vězni” i esesmani slibovali odvoz do pracovních táborů, nikoli do plynových komor. A tak se také stalo, náckové rozvezli lidi na nasazené práce.

Hůř dopadl květnový transport, který zažil nařízenou likvidaci tábora. Stejný příběh jako s transportem první. Esesáci, reflektory, zbraně, křik, bití. V noci z 10. na 11. června bylo v plynových komorách usmrceno na tři tisíce žen a dětí… a noc následujících dalších tři a půl tisíce vězňů.

Dnes se píše 9. března a připomínáme si ty nebohé, kteří zahynuli právě v tomhle pekelném zařízení. Dnes je Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora. A ano, někdo si myslel, že pojmenovat pamětní den sedmislovným názvem je dobrý nápad. Ale i když vám to ten někdo neudělal úplně lehké, vzpomeňte si na terezínský rodinný tábor. Na tyhle hrůzy by se nemělo zapomínat, a to zvlášť v dnešní době.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu